Recenze Empire of Sin – mafiánská Jagged Alliance

Když si manželé Brenda a John Romerovi před pěti lety založili své vlastní menší rodinné studio Romero Games, vydali napřed dvě menší hříčky, aby získali peníze na tvorbu daleko většího produktu, mafiánské tahové strategie Empire of Sin. Romero Games si ovšem nezaložili doma ve Spojených státech, nýbrž na druhé straně oceánu, v Irsku, kde v současnosti působí. Brenda Romero totiž v irském Limmericku pracuje na místní univerzitě jako garantka studijního programu vývoje her, pročež je známo, že se v akademické sféře na obou stranách Atlantiku dlouho široce angažuje. Pokud se ale vrátíme do zajímavějšího odvětví herního vývoje, tak je Brenda známa hlavně svojí účastí na vývoji druhého dílu strategické akční série Jagged Alliance (1999-2000) a obchodních simulátorů Playboy: The Mansion z roku 2005.

To její manžel John Romero je ještě daleko slavnější videoherní celebritou, když spoluzakládal či pracoval dokonce v devíti herních studiích a má velký podíl na těch nejslavnějších značkách akčních stříleček, jako je Doom, Heretic/Hexen či Wolfenstein. Nicméně jeho největším dílkem, byť dnes již prakticky neznámým, je dlouhá řada humorných 2D plošinovek Commander Keen, na níž spolupracoval s neméně slavným Johnem Carmackem, když spolu založili proslulé vývojáře id Software. První díl z celkových osmnácti edic a kompilací vyšel již před třiceti lety a tyto hry vycházejí dodnes. Empire of Sin se ale dotýká úplně jiného žánru tahových strategických gangsterek, kterých vyšla celá řada, ale snad ani o jedné se nedá říci, že by to byla opravdu výjimečná hra.

Empire of Sin po dvaceti letech gangsterek

Vše pravděpodobně započala izometrická strategická hra Legal Crime pro PC z roku 1997, což je dnes již dávno zapomenutý, ale ve své době dobře hodnocený první a poslední titul záhy zaniklého finského studia Byte Enchanters z Helsinek. Mafiánské gangsterky sice docela běžně vycházely i dříve od osmdesátých let, ale byly to buď textovky, nebo akční a arkádové tituly bez výraznější strategické formy. Nejvíce mafiánských strategií vycházelo kolem přelomu století, kdy se prosadila dvoudílná série Gangsters z produkce Eidosu (1998/2001), v roce 2003 vyšly gangsterské Commandos jako Chicago 1930 a mezi roky 1991 až 2009 bylo vydáno celkem pět titulů s licencí The Godfather, z nichž se ty pozdější kromě akční složky věnovaly také strategičtější práci. Empire of Sin je veskrze moderním následovníkem všech těchto zmíněných předchůdců.

Krom klasických tahových soubojů na čtverečkované mřížce Empire of Sin zaujme hlavně velmi detailní a krásnou 3D grafikou smyšlených ulic Chicaga roku 1920 na enginu Unity, kdy ve Spojených státech právě řádila prohibice a k ní i černý obchod. Náhled z ptačí perspektivy do bulvárů je navíc naprosto svobodný. Můžete ve velkém měřítku obraz přibližovat, oddalovat i natáčet, a to až do zjednodušené a přehlednější strategické mapy všech čtvrtí herního Chicaga, v níž pomocí ikonek hra zobrazuje vaše i cizí budovy zapojené do nelegálních výdělků i lokace misí a mnoho dalších veličin. Tvůrci si do hry vymysleli čtrnáct odlišných archetypů mafiánských bossů (jejich přehled ZDE), z nichž si pro novou hru jednoho vyberete. Volnost máte také v nastavení počtu sousedních čtvrtí ve městě (čím více, tím delší hraní), počtu konkurenčních gangů (ty chtějí také vládnout celému městu) a v obtížnosti s pěti předvolenými stupínky.

Volitelný je i úvodní tutoriál v podobě textových tabulek s prvními kroky a představením všech důležitých zákoutí herního rozhraní. Po chvilkovém omámení nádhernou grafikou a velmi solidním dabingem narazíte na první z myriády malých problémků a nedodělků, jichž je Empire of Sin doslova přeplněné. Textové cedule nejsou synchronizovány s plynoucí hrou, takže často ukazují věci pozdě, nebo naopak moc brzo, případně rovnou zakrývají scénu, v níž se už děje zcela něco jiného. Váš úkol je v Chicagu jasný. Začínáte jako malý mafiánek s jedním pokoutným barem, přičemž se chcete rozlézt do všech distriktů města a ovládnout v něm veškerý černý byznys od náleven přes pivovary (dodávají chlast do vašich barů), bordely a hotely až po kasina, jejichž příjem je kvůli potenciálním výhrám hostů trochu nestálý. A to je víceméně všechno, co po čtvrtích Chicaga můžete zabírat a stavět.

Abyste mohli do svého impéria přidat nový podnik, napřed si musíte volný dům koupit, nebo v častějším případě vybojovat. A to buď od pobudů, kteří v něm squatují, případně od konkurenčního gangu, jehož nohsledy postřílíte a barák si zaberete pro svůj podnik, resp. ho vyloupíte, či úplně zlikvidujete. Pak nastává velmi častá situace, tedy souboj mezi gangstery. Ten se odehrává tahově na čtvercové mřížce a jeho pojetí je na rozdíl od manažerské části plné nepřehledných tabulek velmi intuitivní. Jak z přemíry tabulek, tak i z tahové bojové části na sto honů čiší odkaz Jagged Alliance, byť nyní samozřejmě v mnohem modernějším podání, ale je třeba varovat, že po té manažerské stránce je Empire of Sin velmi složitou až nepřehlednou hrou, v níž se klidně ztratíte a nebudete vědět, co dřív.

Klasické bitvy à la XCOM

V soubojích klasicky utrácíte zpravidla dva akční body za celou řádku postupně nabývajících činností, od úderu pěstí přes střelbu širokou škálou zbraní a výbušnin, kryt, hlídkování, obvyklý přesun až např. po nalákání protivníka či jeho sražení v běhu. Možností je celá řada, nadto si svým postavám, jež verbujete, přidělujete talenty, přičemž mají několik odlišných specializací, takže umí používat trochu jiné zbraně a hodí se na odlišné činnosti (do přestřelek, na hlídku, na ostřelování apod.). Jestli je něco ve hře nejzábavnější, tak jsou to jistě souboje s pobudy či ostatními gangy. Jenže po několika hodinách zjistíte, že se exteriéry i interiéry začnou opakovat, protože je náhodně sestavuje engine hry z předpřipravených sestav, jimž jen drobně obměňuje textury (třeba nábytek a vzhled stěn). Vůbec je hra už po několika hodinách docela stereotypní, když se zvrhne pouze v opakování stále stejného kolečka.

To si vždy vyhlédnete dům na strategické mapě, vykosíte v něm tahově jeho osazenstvo, založíte si v něm libovolný podnik podle své potřeby (aha, moje bary mají málo alkoholu, tak to chce další pivovar), postupně jej za peníze vylepšujete (více stráží, lepší interiér, reklamy po městě, aby chodilo více lidí), a to je vlastně hotovo. Osou hry je sice solidní příběhová linka, ale v jejím rámci stejně děláte úplně to samé, co mimo ni, kdy si hrajete jak chcete na svém písečku. Navigace mezi panely hry a na mapách není úplně intuitivní, takže dost často nad městem kroužíte pohledem a hledáte, kde je zrovna ten zpropadený informátor, jehož prostě v té záplavě ikonek nemůžete najít. Možnost automatického cestování přímo na místo zadání tu trestuhodně chybí, musíte totiž vždy sami najít tu správnou čtvrť, v níž chcete splnit příběhový úkol, a teprve pak využijete možnosti se rychle přesunout.

Abych pravdu řekl, dost jsem se ve hře při strategickém náhledu ztrácel a mnoho časově limitovaných zadání (např. žádost o schůzku s konkurenčním bossem) jsem prošvihl už jen tím, že jsem nebyl schopný místo lokalizovat. Dlouho jsem nehrál tak nepřehlednou až chaotickou strategii, kupř. mnohem složitější strategická konkurence v podobě nedávného ANNO 1800 (moje velká recenze) se řídí naprosto pohodově, a to nabízí daleko více možností než  Empire of Sin! Je z něho znát, že to Brenda s kupou různých rozhraní dost přehnala, ostatně ani ty první díly Jagged Alliance nebyly o moc jednodušší. Ale to byla jiná doba. Později navíc zjistíte, že kupa sledovaných veličin od vylepšování až po profit je pouze Potěmkinovou vesnicí.

Utrácení je takřka zbytečné

Když všechny prachy hodíte do vylepšování svých podniků, nedá vám to nic extra navíc, než když je necháte v původním stavu. Pokud se budete jen mlátit a zabírat baráky pro podniky, načež se na všechny tabulky a manažerství vykvajznete, i tak v pohodě celou kampaň na desítku hodin dohrajete. Od dvou slavných vývojářů, kteří dokonce design her sami přednáší, jsem tedy čekal výrazně lepší kousek, než Empire of Sin je. Brenda navíc dlouho až chorobně prosazuje větší ženskou stránku jak do náplně her (chce více ženských postav), tak i do jejich vývoje (chce více žen v herním průmyslu), což má za následek naprosto absurdní scénky, když se kupř. jako ochranka vašeho baru ve hře objeví výhradně ženy!

Umělá inteligence protivníků při bitkách je také dost imbecilní. Nepřátelé se často vydají naprosto nechráněni přímo před vaše hlavně, takže po těchto eskapádách si jinak solidní souboje ani neužijete. A o tom, že hra na dva metry vyhodnotí úspěšnost střelby na pouhých 50 %, už ani nemá cenu psát. To jsou kardinální přešlapy. Těch nezvládnutých prvků má krásná, ale nudná hra Empire of Sin celý zásobník, takže se můžu vrátit na začátek s tím, že ani nejnovější strategická gangsterka se do dějin žánru zrovna moc slavně nezapíše. Ostatně jako naprostá většina jejích předchůdců. Vždyť i tucet roků starý The Godfather II se na Xboxu 360 hraje stále zábavněji a pohodlněji než toto Impérium hříchu…

Hodnocení GamesBlogu: 5/10