Možná si to v našich hráčských hlavách ani neuvědomujeme, ale někdy můžou být i úplně obyčejné věci zajímavé a tajemné. Takovým obyčejným chasníkem je i Henry, hlavní to hrdina nové tajemné adventury Firewatch, prvotiny z pera taktéž čerstvého studia Campo Santo ze San Francisca. Jeho žena a stará školní láska trpí těžkou nemocí (je to Alzheimer v pokročilém stádiu), načež si jí její rodiče odvezou z USA do daleké Austrálie a Henry tak zůstává sám jen se svými myšlenkami. Právě aby přišel na jiné, pozitivnější, přijme nabídku požární hlídky na hlásce uprostřed americké divočiny. Těšil se na poklidné léto v ústraní nádherné přírody, ale to by nesměl mít na drátě (resp. vysílačce) ukecanou šéfovou od vedlejší hlásky a také několik kulminujících a velice podivných událostí, jimž musí chudák čelit.

Tvůrci hru umístili do nádherné a odlehlé části rezervace Shoshone v americkém státě Wyoming, která je dnes známá spíše jako Indiánská rezervace Wind River. Je to tedy skutečná oblast, byť hra toto obrovské území využívá pouze obrazně – virtuální lokalita je již zcela smyšlená. Henry se tak, po zabydlení ve své strážné věži, prochází po divoké přírodě, řeší neukázněné návštěvníky a neustále žvatlá s podobně osamělou nadřízenou Delilah, jež tu svoji vysílačku takřka ani neodloží do nabíjecí základny. Mezi divočinou a Henrym je tak pouze tento někdy milý, někdy vlezlý hlas ve vysílačce, přitom ani netušíte, jak vypadá jeho majitelka. Jenže záhy příběh nabere notně temnou notu a proto ještě za tu hlasovou nitku v reproduktoru budete tolik rádi!

S Delilah komunikujete, probíráte, radíte a posloucháte velmi často, protože je to vaše jediná spojka s civilizací a pomoc v případě nouze. Podivné příhody se vlastně objeví docela znenadání, takže se záhy o svého charismatického Henryho začnete bát. Vůbec díky skvělému dabingu vám Henry a trochu i Delilah přirostou k srdci, protože spolu postupně řeší čím dál více intimnější záležitosti, podobně jako kdokoli osamělý z nás. Líbí se mi detail, že nadřízenou máte sice stále u sebe ve vysílačce a na její vzdálenou hlásku skoro stále vidíte, jenže se k ní nemáte jak dostat. Hra vás tam prostě nepustí. Zdejší Wyoming totiž není žádný otevřený svět,  i když to tak na první pohled vypadá. Henry sám skáče a šplhá jen na předem povolených místech a tak drobně vyšší skalky už jsou nepřekonatelná překážka. V té kráse kolem si to ale ani neuvědomíte.

Firewatch je až extrémně pastelově výrazný, kýčovitý a nádherně prokreslený, za čímž stojí nejen naprosto znamenitá a stylová grafika, ale jistě i jemně nastíněné techniky cel-shadingu, vše postavené na Unity 3D enginu. Prostředí je krásně živé, vítr se prohání v korunách, lístky stromů vesele třepotají, snad jen těch zvířat mohlo být o poznání více. I když to všude kolem vás skučí, mumlá, mrouská, piští, kváká a šumí, za celé asi 5-6 hodinové putování potkáte tak akorát jelena, dvě želvy, mývala, včelu a sem tam nějakého toho motýla. Drtivou většinu z toho vám navíc hra schválně šoupne přímo pod nos. Však tvůrci nejsou žádná ořezávátka, vesměs to jsou bývalí zaměstnanci Telltale Games a Double Fine Productions s takovými zářezy, jako jsou Epic Mickey, Gone Home, Mark of the Ninja, Psychonauts, Puzzle Agent, The Cave či Walking Dead. I proto nepřekvapí, že drobnými kamarádskými konzultacemi přispěl i Tim Schafer.

Vůbec celá audiovizuální stránka je na tak malý projekt nesmírně profesionální. O úžasné grafice jsem již mluvil, dále rád vypíchnu i takřka nepostřehnutelnou, ale nevtíravou, příjemnou, ambientní hudbu a samozřejmě zmíněný špičkový dabing. Za Henrym totiž stojí velezkušený herec Rich Sommer, jenž si odbyl videoherní premiéru v L.A. Noire, ale u nás je známý hlavně z televizních seriálů Právo a pořádek, Nikita a CSI. A Delilah namluvila Cissy Jones, Sommerova kolegyně z Práva a pořádku, nicméně taktéž hlas z The Walking Dead. Každopádně platí, že jejich přirozený dabing patří mezi absolutní videoherní špičku. Je krásné sledovat (pardon, slyšet), jak ti dva, zpočátku ještě ostýchaví, postupně roztají (tedy hlavně Henry) a více a více si rozumí, protože kolem a kolem vlastně nikoho jiného nemají a civilizace je několik dní cesty fuč.

Díky oběma je tak minimálně první půlka docela pohodovou, mírnou, laskavou a nesmírně citovou hrou, byť velice upovídanou. Jelikož Delilah plká a plká, tak místy fakt dlouhé titulky rychle utíkají a proto je dobrá angličtina naprosto nutná. Drobnou pihou na kráse je fakt, že sice máte možnost volby ze dvou až tří různých odpovědí na omezený čas, ale cokoli vyberete, je celkem irelevantní, protože můžete stále i mlčet a vztah s Delilah i příběh sám bude na 99 % totožný. Podobně zbytečnou vatou jsou i desítky předmětů, jež můžete sebrat, nicméně kromě pár, jež hra sama označí, nepotřebujete brát ale lautr nic. Přibližně od druhé půle se ale poklidná adventurka změní na herní drama a dost přituhne za krkem, jak vám poleze mráz po zádech. Temné vzpomínky vyplouvají na povrch a něco či někdo dělá v parku hodně tajemné a podivné věci. Hra stále přikládá pod kotlem napětí a strachu, že se přitom statný Henry začne bát i obyčejných stínů za každým stromem.

Úplné finále ale zase ručku tajemna vrátí pěkně zpátky do výchozí polohy, kdy příběh s odfouknutím sklouzne zpět do naprostého normálu, kdy si pomalu řeknete, že celé ty obavy možná byly celkem liché. Nebo ne? Ostatně co recenzent, to kritika onoho konce. Jenže já bych to tvůrcům nezazlíval. My v naší herní omezenosti máme mozky prolezlé úchylnostmi, nadpřirozenem a hororem z myriády dohraných her. Automaticky tak nějak čekáme, že Henryho odnesou mimozemšťané, vláda jej použije na nechutné experimenty, pokusí se jej zabít masový vrah či jej napadne strašlivá nestvůra. Jenže Firewatch je stále realistický zážitek a k ničemu takovému se nesníží. Možná nám lehce vnutí příběh o obyčejné lidské slabosti. Jenže je to špatně? Já si to na rozdíl od ostatních nemyslím. Firewatch je ve svém konci trochu šokující, ale vlastně úplně uvěřitelný a normální.

To už bych se mnohem více pozastavil na naprosto nulové znovu hratelnosti a vzhledem ke kratší herní době i dost vysoké ceně bratru pěti až šesti stovek. Firewatch je prostě jednohubka na jeden, maximálně dva večery či odpoledne, o níž můžete sice dost dlouho přemýšlet, ale hrát ji znova asi již nebudete. Poloviční cena by jí slušela podstatně více, nicméně musím zase uznat, že parádní herní zážitek a pastva pro oči se vám dostane měrou vrchovatou, možná i více, než u kdejaké větší AAA hry. Firewatch totiž exceluje úžasným audiovizuálem, zvukem, atmosférou i napětím, jaké jí mohou závidět mnohé a podstatně dražší hry.

Hodnocení GamesBlogu: 8/10