Recenze HEAT – nejlepší závodní deskovka

Je jeden žánr, v němž deskové či stolní hry porážejí ty interaktivní doslova na hlavu. Tím odvětvím je kategorie závodních automobilových her. Zatímco simulovat rychlý pohyb závodního vozidla (byť jediného!) byl ještě do začátku sedmdesátých let minulého století u začínajících videoher takřka nepřekonatelný oříšek, deskovky takového problémy samozřejmě řešit vůbec nemusely. A tak se s rozvojem těch skutečných silničních závodů začaly objevovat i první závodní deskové hry. Tou úplně první byla plechová hříčka Sto Auto Race již z roku 1920, zatímco první primitivní videohry s automobily vymodelovanými z několika teček se objevily až v první půlce sedmdesátých let minulého století! Po více než století od prvních průkopníků přijíždí závodní formulová deskovka HEAT, která s prstem v nose předjíždí o kolo všechny své soupeře.

A těmi soupeři myslím úplně všechny závodní stolovky na téma silničních automobilových závodů, což je široce oblíbený žánr, takže takové hry vycházejí skoro každou sezónu. Z minulého roku tu máme Thunder Rolls, drobně starší je Rallyman GT, dále těsně před ním přifrčely DownForce, Automobiles, Thunder Alley nebo Race! Formula 90. Velkou legendou a dosavadním nekorunovaným králem závodních stolních her je široce známá Formula D, která poprvé vyjela již v roce 2008. Jenže nyní je tu nový king závodních tratí, silniční okruhová desková závodnička s monoposty HEAT, která svým stylem evokuje úžasná a nebezpečná šedesátá léta formule 1. HEAT je v angličtině co se závodů týká široce používané slovíčko, jež značí nejen teplo či žár (od motoru), ale také rozjížďku, zahřívání (motoru a pneumatik) nebo závodní napětí.

Hru, jež v originále vyšla minulý rok, k nám v češtině dováží vydavatelství Blackfire Entertainment. Je docela zajímavé, že oba autoři pocházejí z Dánska, což zrovna není země motorsportu zaslíbená, nicméně o naprosto parádní ilustrace se postaral můj velký oblíbenec a jeden z nejtalentovanějších malířů dneška, Francouz Vincent Dutrait. Blackfire z jeho pera distribuuje i další výtvarně krásné kousky jako Oltréé či Museum Pictura. Jelikož se autoři chtěli vyvarovat mechaniky házení kostkami, jaká se pro určení rychlosti, potažmo ujeté vzdálenosti, v závodních hrách široce používá, zvolili docela inovativní přístup řízení rychlosti pomocí sestavování balíčku karet. HEAT vychází ze starší deskovky Flamme Rouge, která simuluje silniční cyklistické závody, přičemž její pravidla dále cizeluje pro použití v automobilové branži.

Mezi oběma tituly je ale jedna velká odlišnost. Ve Flamme Rouge zahrajete kartu z ruky a natrvalo o ní přijdete. Tím hra poukazuje na vyčerpání cyklistů, kteří nemají neomezené zásoby sil. U aut je to ale přece jiné, těm může dojít tak akorát palivo nebo k technické závadě. Zahrané karty vám tak přijdou časem znovu do ruky, což je ovšem také dvousečná zbraň! Hra dostala jméno podle „překážejících” karet HEAT, jakými sice platíte za své drobné prohřešky při plném závodním tempu, jenže ty vám na druhou stranu zaplevelují balíček nepotřebným prostojem, kdy vám obrazně přehřívají motor, tudíž se jich pak zbavíte nutným zpomalením, jaké se vám v okamžiku jízdy třeba zrovna vůbec nehodí. Stejně jako u mnohých jiných závodních deskovek, ani v HEATu nemůže chybět převodovka, potažmo řadící páka.

U konkurence zařazený převod většinou značí, jakou či jakými kostkami házíte. Tedy čím větší převod, tím máte k dispozici kostky s vyššími čísly, udávajícími, kolik ve svém kole přejedete políček závodního okruhu. V HEATu převod ukazuje, kolik karet z ruky můžete v kole zahrát. Identicky, i karty mají různé číselné hodnoty (běžně 0-5), jaké indikují, o kolik políček na trati se můžete se svým monopostem pohnout. Karet ovšem musíte vždy zahrát přesně tolik, kolik ukazuje zařazený převodový stupeň – ani méně, ani více. Takže klasika, do rovinky se vyplatí řadit nahoru, ať v ní letíte co nejvyšším tempem, zatímco do zatáček je záhodno zpomalit podřazením, neboť přestřelení šikany se platí kartami HEAT. Těch ale nemáte bezedný balíček, protože zákonitě motor drtivé otáčky nezvládne po celý závod.

Když pojedete fakt drsně a budete přestřelovat zatáčku za zatáčkou, tak vám brzy karty HEAT ve vaší zásobě dojdou, tím váš motor drtivé namáhání nepřežije a exploduje, čímž pro vás závod skončí. Právě to laborování mezi tím, jet maximálně rychle na vyšší převody a sázet jednu rychlou kartu za druhou, s nutností nelibě zpomalovat a brzdit do zatáček, když soupeři kolem vás jedou totální kudlu, je nejen dalším významem slova HEAT, ale doslova hmatatelným napětím, jaké jiné závodní deskovky nabídnout neumí. Navíc jsou pravidla režimu základní hry až směšně jednoduchá a chytrá. Do pár minutek vysvětlení jim porozumí i děti, takže HEAT lze hrát v celé rodině. Hra je nadto perfektně škálovatelná skrze celou plejádu přiložených pokročilejších režimů a skvěle si tu zadrandí i jediný jezdec!

Váš tah a jízda začíná vždy tak, že si nově zařadíte nahoru nebo dolů. O jedna je to zadarmo, o dva už si musíte vzít tu plevelící kartu HEAT. Monoposty mají čtyřstupňové převodovky, takže podle převodu lze zahrát z ruky jednu až kvarteto karet. Oba tyto kroky mohou hráči obhospodařit všichni najednou, což partie velmi zkracuje. Platí jasné pravidlo, že si sečtete všechny čísla na kartách rychlosti (karty HEAT samozřejmě žádné číslo nemají) a o tolik polí se přesunete se svojí formulí vpřed. Kromě karet rychlosti a případně karet HEAT máte v balíčku také velmi zajímavé karty napětí, jaké mají místo čísla znaménko +. Tyto karty zase simulují nenadálé události na trati, takže po jejich vyložení si líznete další kartu rychlosti. U ní ale nevíte, jak bude rychlá, takže je to někdy docela velký risk.

Potřebujete zrychlit jak ďas a líznete si z balíčku jedničku. Potřebujete drtivě brzdit a ona vám vypadne hrůzostrašná čtyřka… A jsou tu dále i dobré vychytávky pro poslední jezdce, kdy se loudalové mohou posunout ještě drobně vpřed a zároveň si ochladit motor a zbavit se jedné karty HEAT. Střelci zase jistě nepohrdnou možností ještě dalšího zrychlení, kdy z agregátu vyždímou jeho veškerou sílu, takže si opět za cenu jedné karty HEAT (motor jde do maxima otáček, takže se nestačí chladit) vezmou ještě další kartu rychlosti. A jak je řešeno brždění? Každá zatáčka má na herním plánu uvedeno číslo rychlostního limitu. Jakmile do ní vjedete, porovnáte toto číslo se svou rychlostí (celkovým číslem ze zahraných karet rychlosti). Když je kupř. limit 3 a vy máte z karet rychlost 4, rozdíl si doberete v kartách HEAT. V tomto případě tedy berete jednu kartu HEAT.

Zpočátku závodu se může zdát, že vás nějaké karty HEAT v balíčku nijak nerozhodí, což je při sprintu na jedno kolo ještě pravda. Nicméně od závodu na dvě a více kol v pozdějších okamžicích partie najednou zjistíte, že díky své drtivé jízdě máte ruku zaplevelenou nepotřebným balastem HEATu, takže vám monopost moc netáhne a balíček zásoby těchto karet povážlivě klesá. Riskovat a pokoušet štěstí, že to už nějak dojedete, nebo raději zvolnit, zpomalit, nechat se předjet zbytkem pole a ochladit si motor? Tato dilemata budete na hře HEAT doslova milovat, protože zdejší závodění je díky tomu extrémně napínavé, živelné a odehrává se ve velkém tempu klidně už jen ve dvou hráčích, což je naprosté unikum! Ani slavná Formula D vám nenabídne zdaleka takový adrenalin jako HEAT.

Kratší závody odjedete klidně již do půlhodinky až tři čtvrtě a přitom se nikdo nebude při tazích ostatních jezdců, jako kupř. v Rallymanu GT, nudit, protože jízda krásně odsýpá a vše má dobré tempo. Je to i díky přehledným ikonkám na okruzích, kdy nemusíte zdlouhavě propočítávat své tahy, kudy pojedete, což je zase doména Formule D. Jakmile si odjedete několik základních závodů, tak na vás v krabici čeká ještě volitelná várka dalších pěti pokročilých herních režimů! Monoposty si tak můžete dle svého vytunit, čímž si do balíčku přidáte nové a silnější karty. Do jakékoliv partie lze přidat umělé jezdce řízené jedním balíčkem karet. Ti jsou opravdu velkou výzvou a díky nim si zahrajete velmi napínavě jak sólo, tak i v nižším počtu hráčů (maximum je šest monopostů na trati).

Dále si závody zpestříte dynamickým počasím a stavem vozovky a pro zvláště nadšené závodníky má hra v garáži taktéž dlouhotrvající karierní režim tří sezon šampionátu, případně ještě turnajový mód. HEAT se sice tváří jako deskovka s licencí historické formule 1, ale není tomu tak. Oproti takové Formuli D má HEAT jen anonymní smyšlené okruhy, a co mi dost vadí, nakreslené docela amatérsky tak, jak by v reálném světě nemohly vůbec fungovat. Úplně zde chybí boxová ulička, takže s nějakým taktickým využitím boxů se tu vůbec nepočítá, což je škoda. Startovní prostor je nevhodně umístěn do zatáček a tratě jsou jen silnice mezi náhodně umístěnými prvky krajiny, pročež pečlivým okruhům z Formule D se absolutně nevyrovnají.

Zamrzí připravené kolonky pro sedmého a osmého hráče, jež jsou ale prázdné, abyste byli nuceni si později koupit první rozšíření. To se má jmenovat Heat: Heavy Rain a dostupné by mělo být ke konci letošního či na začátku příštího roku. Hráči nicméně HEAT jezdí se dvěma kopiemi hry až ve dvanácti jezdcích, přičemž i v tomto obřím počtu závod na dvě až tři kola nepřesáhne půl druhé hodiny. Pokud máte přístup k tiskárně, fandové již nakreslili herní mapy podle skutečných okruhů, které ty čtyři fantasy tratě (Itálie, Francie, Velká Británie, USA) dokážou lépe nahradit. Každopádně i přes těch několik chybiček je HEAT díky své přístupnosti, jednoduchým pravidlům, široké možnosti přizpůsobení, mnoha režimům, krásným ilustracím a hlavně rychlému a napínavému tempu jasně nejlepší závodní deskovkou, jakou si dnes zahrajete!

Hodnocení GamesBlogu: 9/10