Recenze Hellbound – návrat do pekla

Tak schválně. Dokážete rychle z hlavy vyjmenovat nějaké jihoamerické herní studio? A nejlépe argentinské? Já se přiznám, že takhle rychle vyhodím snad jen brazilské Reiza Studios, protože je znám jako autory solidních automobilových simulátorů Automobilista. A vlastně nemůžu sloužit ani žádnou v Evropě známější hrou z Argentiny, protože žádná taková u nás na Starém kontinentu asi ani nevyšla. Již devět let ale existuje menší nezávislý argentinský výrobce Saibot Studios z Buenos Aires, jenž zrovna jednu střílečku jménem Hellbound vyrobil.

Saibot v roce 2013 dokončil a vydal hororovou adventuru Doorways: Prelude jako první ze čtyř epizod malé série, kterou ukončilo čtvrté dějství Doorways: Holy Mountains of Flesh o tři roky později. Všechny epizody najdete po jedné i v kompletním balíčku na Steamu, nicméně nějaké kladné ohlasy na tuto sérii moc nezazněly. Navíc dát za komplet řadu až sedm let starou dnes kolem 30 eur mi přijde trochu moc. Jakýsi nakažený a pekelný svět ze čtvrté epizody stál předlohou aktuální páté hře studia jménem Hellbound, která má vzdát hold slavným akčním značkám stříleček devadesátých let, jako jsou Blood, Doom, Duke Nukem, Heretic, Hexen, Quake a další.

Ostatně Hellbound je velmi podobně rychlá a frenetická přímočará akční střílečka s geneticky upraveným macho bijcem, proti němuž je i Duke Nukem nicotný střízlík. Však svoji novou hru tvůrci propagují jako devadesátkovou střílečku z první osoby vydanou o třicet let později. Jestli se ovšem v Saibotu chtěli všem těm zmíněným ikonám alespoň vyrovnat, asi je vám jasné, že v sedmičlenném indie studiu se zázraky dělat nedají, nota bene když jeho dřívější hry zrovna moc chvály nedostaly. A proto je i Hellbound mnohem střízlivější a menší produkt, který na své slavnější předobrazy hledí z velké dálky.

Jedno ale mají všechny tituly společné: příběh tu někde sice je, ale opravdu jen na parádu jako drobné vysvětlení, co se to před vámi začne odehrávat. Zemi totiž napadli pekelní démoni, obyvatelstvo buď zahynulo, nebo odletělo na jiné planety, takže pekelníci si s Modrou planetou, která je nyní spíše temná a rudá od krve, dělají co chtějí. Vy jste speciálně zmutovaný extra silný bojovník s přezdívkou Hellgore, který je teleportován zpátky na Zemi, aby prostě ďáblům a jejich nohsledům nakopal zadky a učinil naši planetu zase jednou obyvatelnou. To jen pro začátek, protože hned jak začne první úroveň, tak se příběh stáhne do kouta a prakticky celou dobu hraní již o něm nevíte.

Hellbound lehký i těžký

Hellbound varuje, že pro někoho může být dost obtížný, ale to platí jen na tu nejtěžší úroveň, protože pokud si jako střílečkový elév navolíte tu nejnižší, tak moc problémů mít věru nebudete. Což je samozřejmě dobře, volitelná obtížnost mění počet a rychlost objevování pekelníků (ano, dost často přímo do vašich zad), kolik toho vy sami vydržíte a kolik se po úrovních válí zelených ikonek brnění a červených života. Podobně jako v Duke Nukemovi vidíte dole uprostřed vaší hlavu, na které se zobrazuje výše zranění. Hellbound jako velmi nízkorozpočtový titul od lepších fandů starých stříleček než vývojářů má celou řadu problémů, kterými ty historické série zrovna moc netrpí.

Tak předně je to sice frenetická vybíjená, ale krátká a dosti stereotypní. Úrovní tu projdete všehovšudy jen sedm, přitom jen první Doom z roku 1993, jemuž je Hellbound asi nejvíce podobný, jich má sedmadvacet ve třech epizodách. Na konci čeká v aréně jen jediný velký, ale dost pomalý boss a stejně i variant pekelných nepřátel není ani na prsty jedné ruky, byť musím dodat, že ten vzpomenutý Doom má také jen desítku protivníků. Ale tady jsou pouze tři základní druhy. Důležité ale je, že hru podle nastavené obtížnosti prolétnete za tři až čtyři hodinky, takže ji dohrajete za jediný načatý večer. Sice stojí jen kolem deseti eur, ale na více než tři roky vývoje bych tedy čekal daleko delší dobrodružství.

Přežijete Helbound?

Mimo kampaně sice máte ještě druhý přežívací režim Survival Mode, v němž čelíte ve čtyřech úrovních stále silnějším vlnám nepřátel, ale ani ten hodně krátkou herní dobu nezachrání. K dispozici máte menší arzenál půl tuctu zbraní, jež se rekrutují výhradně ze zbrojnice nepřátel, takže mají takový obyčejný design, který jste již nejméně stokrát viděli. Prostě automatická puška, brokovnice, kulomet či raketomet. A když vám dojde střelivo, jež sbíráte po padlých nepřátelích, musí vám stačit pouze vaše dvě obrovské pěsti.

Jelikož je Hellgore přizpůsoben nikoli pro přemýšlení, nýbrž pro boj, tak vám pro ovládání stačí pár osvědčených kláves. Pro pohyb klasika WASD, tlačítko myši pro střelbu, kolečko na výběr zbraně a E pro otevírání dveří, což je tady skorem jediná forma interakce s prostředím. To samozřejmě nemůže vynechat i nějaké ty tajné a skryté komnaty. Můžete se i skrčit, ale tuto činnost tu vidím jako naprosto zbytečnou, když lepší práci obstarají osvědčené úhyby do stran. Hra se ukládá sama až po dokončení dlouhých částí, takže je lepší si postup pravidelně ukládat. Jenže pro to musíte složitě do menu, protože hra pro rychlý save/load nenabízí žádné klávesové zkratky.

Velkou variabilitu nečekejte ani od prostředí, které tvoří v průměrné grafice kvůli pekelníkům spíše odpudivé a mrtvé lokace plné šutrů, skal, lávy a podobného balastu, prostě takový Mordor, jenž by vlastně ani dobré grafice nedal nijak vyniknout. Postup vpřed je samozřejmě dle tradice naprosto lineární, občas si ale můžete alespoň odskočit do jiného zákoutí pro nějaký ten bonus k brnění a životu. Na Steamu je ale k dispozici stále i demoverze, takže si můžete udělat obrázek o hře sami.

Hellbound je taková typická budgetová tuctovka, po níž se za pár let slehne zem a jež zcela určitě nedosáhne ani na poloviční proslulost, jakou se stále mohou pyšnit hry, kterými se nechala inspirovat. Pokud máte rádi akční střílečky typu Dooma a spol., tak vzhledem k té nízké ceně si jeden večer docela zábavně zastřílíte. Když si pak přidáte i druhý přežívací režim, tak si ten večer zřejmě zaplníte celý, což za ty necelé tři stovky není úplně marná nabídka. Jenže prakticky ve všem jiném, grafice, rozmanitosti nepřátel, zbraní i úrovní a zábavě je Hellbound mnohem horší než jakýkoli z jeho velkých předchůdců. A ty dnes seženete i daleko levněji, než stojí Hellbound i se slevou.

Hodnocení GamesBlogu: 4/10