Americký deskoherní designér Corey Konieczka patří mezi nejrespektovanější návrháře deskových her současnosti. 14 let pracoval u distributora Fantasy Flight Games, s nímž se podílel na celé řadě oblíbených a známých deskovek, jako jsou Battlestar Galactica: The Board Game, Descent: Journeys in the Dark (v češtině Descent: Výpravy do temnot), Discover: Lands Unknown (Discover: Země neznámé), Eldritch Horror (také česky), Gears of War: The Board Game, Mansion of Madness (Panství hrůzy), trilogie Star Wars: Imperial Assault / Outer Rim (Star Wars: Vnější okraj) / Rebellion, StarCraft: The Board Game, Twilight Imperium (česky také) či nová Iniciativa. Nicméně velmi obdobně jako celá řada videoherních vývojářů zatoužil po tvůrčí svobodě.

A tak si minulý rok založil vlastní nezávislé vydavatelství Unexpected Games, načež Fantasy Flight Games opustil. Prvním titulem nového studia je právě zmíněná Iniciativa. Corey svůj nápad na Iniciativu (v originále The Initiative) nosil v hlavě již dlouhá léta, nicméně čekal s ním až na vhodnou dobu, která nedávno nastala. Ve Fantasy Flight Games by totiž s tímto konceptem nepochodil, což jen podpořilo jeho krok k osamostatnění. Aby se na silně obsazeném trhu s novou hrou i vydavatelstvím prosadil, tak si stanovil, že jeho nový produkt musí splňovat tři hlavní kritéria: musí mít inovativní herní mechaniku, unikátní téma a zajímavé komponenty. Podle Coreyho je přesně takovým titulem jeho nová kooperativní příběhová a hádanková deskovka Iniciativa.

Tři kritéria + tři vrstvy = Iniciativa

Kritéria si stanovil tři a tak svoji hru rozdělil také do tří unikátních vrstev, jež se navzájem prolínají. První vrstvou je příběh, kdy partička kvarteta mládežníků v roce 1994 někde na americkém venkově z domácího výprodeje zakoupí tajemnou deskovou hru The Key (klíč). Příběh se na 48 stranách rozvíjí čtením pěkně nakresleného komiksu, jehož úvod tvoří i jednu část herního manuálu. Tudíž si před každou novou misí (partií) přečtete určenou stránku z komiksu a na konci každé partie zase jinou stránku. Tím se v příběhu, který je čím dál více tajemnější, posouváte malými krůčky dál. Druhou vrstvou Iniciativy je vlastní hraní, kdy vy sami osobně hrajete stejnou deskovku The Key jako mládežníci v komiksu, čímž se se sympatickými postavami lépe ztotožníte.

Třetí vrstvou je pak tajemství, jež se před vámi postupně vynořuje. Při hraní nalézáte celou řadu šifrovaných vzkazů a hlášek, a to úplně všude: na kartách, v komiksu, v manuálu a dokonce i na krabici samotné! Naše partička totiž není jediná, jež má o podivnou deskovku The Key zájem… Tady je potřeba upřesnit, že i přes občas náročnější šifry a hádanky je Iniciativa určená rodinnému hraní, kdy opravdu nemusíte být diplomovaní matematici, abyste zdejší logické úlohy dokázali rozluštit. Je praktické, že máte k dispozici třístupňovou nápovědu včetně kompletní tajenky, takže zde naštěstí nehrozí, že byste úplně zakysli a nevěděli jak dál. Pro děj Iniciativy se Corey podle svých slov inspiroval dětstvím, kdy byl součástí stejné party školních holek a kluků, jaká je protagonistou hry.

Je tu kampáň!

Kvůli příběhu se Iniciativa hraje jako kampaň s celkovými 14 kapitolami (partiemi), jež na sebe přímo navazují. Takže si přečtete stránku z komiksu, odehrajete 1. misi (kapitolu), pak znovu stránky z komiksu, následuje hraní 2. mise atd. Kampaň můžete v pohodě odehrát i sólo klidně s jedinou postavou, nicméně lepší je ovládat alespoň dvě, protože každý charakter má svoji unikátní dovednost, jež se vám při hraní může hodit (není ale nutnou podmínkou). Maximum je pak kvarteto hráčů. Jelikož příběh není nijak složitý a víceméně ani zajímavý, neřkuli napínavý, kdy tak spíše jemně plyne jako podkres na pozadí, nemusíte se pro každou novou hru nutně sejít v té samé sestavě jako hry minulé. Já část odehrál sám s jednou i více postavičkami, část ve dvou a část ve čtyřech.

Stačí, když novým hráčům stručně vysvětlíte „vo co gou” a můžete dále hrát. Pravidla jsou totiž naprosto triviální a v komiksu se vždy dovíte, jakou kapitolou či stránkou při hraní kampaně dále pokračovat. Kampaň je sice rozdělena do 14. příběhových kapitol, nicméně misí a tedy i jednotlivých herních partií ve hře najdete dokonce 39. Při každém jednom hraní vždy použijete jednu velkou oboustrannou kartu mise, jež vám na líci ukazuje přípravu partie a na rubu ukrývá hádanku, kterou musíte během jedné hry odkrýt a uhádnout. Ten větší balík následných misí totiž slouží pro další hraní po dokončení kampaně (již bez příběhu), takže celkově Iniciativa nabízí skoro čtyři desítky jednotlivých partií.

Není to tedy deskovka, jakou můžete hrát stále a pořád do aleluja, ovšem necelá čtyřicítka partií je myslím dostatečný obsah, kdy průměrně jednu absolvujete za 30 až 60 minut. Mise jsou se vzrůstajícím číslem stále drobně náročnější, nicméně se trochu stereotypně v každé misi snažíte o to samé: procházením po herním plánu a odkrýváním lícem dolů otočených žetonů stop shromáždit dostatek symbolů, abyste byli schopni rozluštit či vydedukovat frázi, slovo či čísla z tajenky karty mise, jež je zpočátku zakrytá. Unikátním prvkem Iniciativy je plastový stojánek na kartu mise s výklopnými okénky. Ta zpočátku zakrývají tajenku, když zase odkrývají různé symboly, jež jsou stejné jako ty na rubu žetonů stop na herním plánu.

Každá z postav může ve svém tahu využít až dvě akce. Ty mohou být i stejné. Čtyři základní jsou: pohyb po plánu až o 3 místnosti, odkrytí 2 žetonů stop v jedné libovolné místnosti, sebrání dvou žetonů stop v místnosti s postavou a přeskupení karet. V ruce máte max. 4 tzv. karty zdrojů s čísly 1-12. A vždy platí pravidlo, že pro použití nějaké akce, kterou provedete vyložením karty zdroje z ruky na příslušnou akční kartu na stole, musíte použít kartu zdroje s vyšším číslem než tam leží. Takže je jasné, že když ve svém prvním tahu někdo na pohyb hned hodí kartu s devítkou, tak tím své kolegy odsoudí do role statistů, protože na tuto akci mohou dát jen karty s desítkou a vyšší. Nicméně pro tyto případy se právě hodí akce přeskupení.

Akcí přeskupení z jedné akční hromádky odstraníte všechny ležící karty, čímž ji vyčistíte a uvolníte pro pokládání karet zdrojů s nízkými čísly. Což se vždy hodí, protože nejste omezeni použitím karet s vysokými čísly. Ale pozor, jako z jediné hromádky nemůžete z akce přeskupení karty odstraňovat! Když tam v zápalu hraní mrsknete dvanáctku, tak tuto akci po zbytek partie nemůžete použít. Dá se říci, že prvek vykládání karet podle čísel do hraní vnáší drobné napětí, protože si nesmíte konkrétně prozrazovat, jaká že to čísla máte v ruce. Ještě více husí kůže naskočí, když celý balíček 36 karet zdrojů doberete, pročež na konci tahu si dolízáváte ruku do čtyř karet. A to je ve třech a více hráčích skoro okamžitě. Pak do odhozených karet zdrojů musíte vmíchat tři karty s digitálkami.

V tomto režimu nebezpečí již sice není dolízávání povinné, ale jakmile si vytáhnete celkově tři digitálky, okamžitě končíte prohrou. Často vaše výhra/prohra v misi záleží na štěstí a náhodě. Někdy jsem prošel sotva pár místností, otočil několik prvních žetonů a odkryl tak přesně ty správné symboly na kartě mise ve stojánku, že jsem daleko před dolízáním balíčku zdrojů vydedukoval tajenku. Pokud totiž na rubu žetonu stop najdete stejný symbol, jaký máte na kartě mise, tak okénko pod ním překlopíte nahoru, čímž symbol zakryjete a tím zase odkryjete písmeno či číslo, jež je součástí slova či fráze tajenky. Tímto způsobem si postupně, jak prolézáte místnosti na plánu, odkrýváte stále více políček, až jste schopni přečíst či sestavit řešení hádanky.

Dobrá dedukce se tu hodí

Když vyslovíte správný obsah hádanky (vždy je to text či čísla) partii vyhráváte, ovšem když se spletete již v jediném znaku (např. je tajenkou „ponožka” a vy řeknete „ponorka”), případně vytáhnete tři digitálky, tak prohráváte. Kupodivu nás hra vůbec nebavila ve vyšším počtu hráčů od třech výše. V těchto partiích totiž každý přijde na řadu jen párkráte a prakticky už za čtyři, pět kol se dobere balíček zdrojů, tudíž musíte při hraní s kartami nemístně šetřit. Nehledě na fakt, že stále stejné šmejdění a otáčení žetonů v místnostech všechny mé přátele (pozval jsem postupně pět různých) nejpozději po třech misích otrávilo tak, že již nechtěli dále pokračovat. Nakonec jsem většinu misí dokončil sám či ve dvou, což jde mnohem snáze, protože karty zdrojů tolik neubývají a navíc jsou hry delší.

Je ovšem celkem putna, jestli misi vyhrajete, nebo nikoli, protože za vyhrané partie si sice v poslední misi kampaně můžete okamžitě odkrýt určitý počet žetonů stop, ale kampaň jde v klídku dokončit i bez této pomoci. A ať už každou tajenku rozlousknete, nebo ne, tak kampaň pokračuje normálně dále, jen si v komiksu přečtete jiné políčko v příběhu, který vašimi výhrami a prohrami kromě finále nijak neovlivníte. Na jednu stranu chápu, že autor chtěl Iniciativu zpřístupnit komukoli a nechtěl hru zbytečně kouskovat, jenže se nemůžu zbavit dojmu, že celý příběh komiksu je vlastně skoro zbytečné křoví, jemuž se moc nedaří zakrýt stereotyp dění na herním plánu.

Iniciativa s pastičkami

Dění na mapě znepříjemňují také žetony pastí, jež jsou smíchány se žetony stop. Bezpečnostní kamery uzmou jednu kartu z balíčku zdrojů, zatímco plyn udělá to samé s kartou v ruce. Jiné pasti vám zablokují jednu z akcí a časem narazíte i na další překážky. Hodně se mi líbí, že další prvky pravidel a nové funkce do hry Iniciativa servíruje velmi pozvolna a postupně po několika misích, kdy si dobře zažijete ty dřívější. Celkově je to pravidly velmi jednoduchá deskovka, tedy když pominu postupně náročnější hádanky, jež luštíte i mimo karty misí z dalších karet tajemství. Některá tajemství obsahují šifry, některá šifrovací klíče, jiná zase tajné informace, které vám dojdou až později v dalších misích.

Několikrát vám hra v kampani nabídne opravdu skvělé a nečekané nápady, z nichž budete dost paf, a které v deskových hrách rozhodně nejsou časté. Nemůžu ale ani naznačit, to byste rázem přišli o velmi příjemná překvapení. Jen doporučím opravdu pečlivě šmejdit a prohlížet všechen materiál hry, protože v něm můžete objevit nové indicie či nečekané souvislosti… Příběhová kampaň končí jedním ze čtyř konců. Do finále se tudíž dohrajete za 14 partií. Do této chvíle je Iniciativa deskovkou žánru Legacy, tedy hrou na jediný průchod. Je ale příjemné, že to není úplný konec, protože si Corey připravil další sadu 24 misí, které již sice nespojuje žádný příběh (což mi ani nevadilo), ale nabízí zase nové funkce a ještě zapeklitější hádanky.

Nástin hry s českými titulky

Na jedno dlouhé zahrání

Jakmile jednou odehrajete kampaň i balíček samostatných misí, znovu už Iniciativu sami hrát nemůžete. I tak v ní odhadem strávíte nějakých +-20 hodin hraní a dumání, což mi nepřijde málo. Můžete ale pozvat přátele a hrát s nimi znovu, kdy se ovšem již nezúčastňujete společného hádání nad správnými tajenkami. Každopádně z určitých důvodů se Iniciativa zčásti poškodí (podobně jako jiných deskovek žánru Legacy, jako třeba v Pandemic: Legacy), takže ji posléze nelze prodat. Další zajímavostí hry (splňující kritérium zajímavých komponentů) jsou použité zástupné symboly, ukrývající písma a čísla. Vymyslel si je exkluzivně jen pro účely hry ilustrátor Iniciativy, španělský grafik David Ardila, jenž také nakreslil valnou většinu komponentů kromě komiksu.

U nás dlouhodobě hry od Fantasy Flight Games překládá a distribuuje Blackfire Entertainment a tak se dalo čekat, že se ujme i Iniciativy. I stalo se tak a česká verze se navíc začala spolu s originální anglickou prodávat ve světové premiéře jako první. Všechny ostatní jazyky třeba včetně němčiny či španělštiny musí čekat, my už Iniciativu můžete vesele pařit. I když jsem při hraní narazil asi na dva překlepy, tak musím smeknout před překladatelem Petrem Pelikánem, protože přeložit smysluplně všechny zapeklité hádanky muselo být jistě složité. Práce se ale povedla, takže u zadání nebudete nikterak tápat, což je velmi důležité. U Iniciativy má čeština rozhodně velký smysl, byť ji v deskovkách obecně jinak nepotřebuji.

Představení příběhu s českými titulky

Iniciativa je z pohledu aktuálního deskoherního trhu rozhodně unikátním a sympatickým počinem, nabízejícím některé prvky a nápady (ty jsou ale tajné), jaké tu snad ještě nebyly. Příběhové propojení formou komiksu je fajn a velká náruč lehkých i těžkých hádanek a šifer je jak z těch nejlepších únikových her. Těch několik úžasných překvapení, která na vás vybafnou při hraní kampaně jsem již naznačoval a znovu musím zmínit i pohodová pravidla, takřka perfektní překlad, drobně edukační zaměření karet tajemství, z nichž se i něco přiučíte, a možnost neošizené hry i sólo. Snad nejvíce mi ale na Iniciativě vadí, že luštěné tajenky z části karet misí s příběhem vůbec nesouvisí a jsou to jen abstraktní prostředky vymezující úspěšnost v misi. Kvalita zpracování některých komponent je (ú)sporná.

Plastový stojánek na karty mise má špatně uchopitelné okenice, úzké stojánky vám poničí figurky postav a slepení herního plánu je nerovnoměrné. Jednotlivé partie nabízí jen velmi málo rozmanitosti, kdy v každé misi stereotypně bloumáte po plánu a otáčíte jeden žeton za druhým. My jsme v partě hraní The Key (chození po plánu) spíše přetrpěli, a daleko více zábavy si užili v následném luštění šifer z karet tajemství, které jsme v misi získali. V této části se Iniciativa vyrovná dobrým únikovkám. Triviální mechanika odkrývání žetonů ovšem nikoho z přátel nezaujala natolik, aby vydržel u hraní více než několik málo partií (kampaň jsem musel dohrát sám), ostatně i to finále příběhu je takové nemastné, neslané bez náležitého vyvrcholení. Iniciativa je tak spíše velmi zajímavým než extra zábavným titulem, a byť má stále dost pěkných okamžiků, dle mého soudu je to z pera velezkušeného designéra jedna z jeho slabších deskovek.

Hodnocení GamesBlogu: 6/10