Recenze Paradise Lost – poslední příběh na Zemi

Je velmi studená zima roku 1980 v alternativní historii střední Evropy. 2. světová válka neskončila rokem 1945, nýbrž pokračovala v neztenčené síle dále až do šedesátých let, když bojiště zamořily odpálené atomové bomby. Malý čerstvý sirotek Szymon Wasiewic má to „štěstí”, že druhou válku přežil, jenže zpustošené předměstí polského Krakova neskýtá zrovna mnoho příležitostí pro nový život. A tak se kluk sbalí a v nové hře Paradise Lost se vydává na cestu ani neví kam, snad za další živou duší, za lepším žitím, za novou a lepší budoucností? Neujde ani několik kilometrů od svého úkrytu, když náhodou narazí na tajemné pootevřené pancéřové dveře do nějakého bunkru kousek od Krakova. Co může ztratit?

Protáhne se škvírou, úzkou jen pro hubené dítě, a vydá se v adventuře Paradise Lost na průzkum temných kobek, v nichž absolutně netuší, co ho dole potká… Paradise Lost je dobrodružná tajemná hra z pohledu první osoby od polského nezávislého studia PolyAmorous z hlavního města Varšavy. Nejedná se o žádného malého výrobce, protože relativně nové studio zaměstnává interně i externě několik desítek zkušených hlav a tak si u svojí prvotiny vývojáři stanovili poměrně vysoké cíle. Vytvořit atmosférickou a tajemnou adventuru v alternativní druhoválečné historii, protože takovéto zasazení je zejména na domácím trhu v Polsku velmi atraktivní.

Paradise Lost s českým přispěním

My můžeme být hrdí na českou stopu ve hře, protože se na Paradise Lost externě podíleli i čeští vývojáři z pražského studia PLAN A, když vytvářeli charaktery a marketingové audiovizuální materiály. Možná i díky nim Paradise Lost exceluje rovnou v několika rovinách, i když ho na prvotinu sužuje hned několik výrazných negativ. Paradise Lost je tak hrou mnoha protikladů, nicméně si myslím, že jako první produkt nového studia dokáže zaujmout a rozhodně to není vůbec špatný titul. Ostatně po produkční stránce mu nejde prakticky nic vytknout: má výtečnou a plynulou grafiku takřka AAA parametrů na základě Unreal enginu 4, doslova přetéká hutnou, tajemnou až hororovou atmosférou a z příběhu, jenž se před vámi postupně odmotá, budete mít husí kůži.

Pravda, dabing v podání anglicky mluvících amatérských herců z Polska je otřesný a veskrze unylý (hlavně polomrtvému Szymonovi bych za jeho mluvu nejraději nafackoval) a nevtíravé ambientní hudby mohlo být více. Jenže stále musíme Paradise Lost brát jako nízkonákladovku, protože tvůrce šlechtí, že si vše financovali vlastními silami. Nepoužili žádné komunitní sbírky, ani žádné dotace či granty, pouze jim přispěl vydavatel a do studia především vložili finance jeho zakladatelé. Pokud pominu znamenitou grafiku, tak Paradise Lost naprosto exceluje v jedné disciplíně, a to v rozmanitosti a designu prostředí. Jakkoli nemůžu o příběhu vůbec nic prozradit, protože nejlepší je, když si postupně všechno sami prozkoumáte a odhalíte, tak vás okolí omámí co každou chvíli.

Ujdete sotva pár set herních metrů a hra již servíruje úplně nové a unikátní lokace jak na běžícím páse. Projdete toho opravdu hodně a jak rád bych vám alespoň něco z úžasných, tajemných i hororových míst, jež v Paradise Lost navštívíte, prozradil (na to málo z obrázků kolem moc nekoukejte)! Ale to bych vás ochudil o nejlepší část celé hry, a to bych rozhodně nerad, protože i já s mými zkušenostmi, kdy mě už jen málo co vytrhne, jsem si zdejší putování velmi užíval. Projdete se tu vertikálně i horizontálně a spatříte tolik rozmanitých lokací jako rovnou v několika jiných hrách. Druhým znamenitým prvkem Paradise Lost je pozadí celého vašeho chození, resp. minulost, jakou dole odkrýváte.

A ta radostná rozhodně není, když má co do činění se zvrhlými nacistickými programy nejen za ovládnutí světa, ale také za pročištění rasy a vytvoření jedné frakce, jež má vládnout všem. V protikladu s parádní grafikou, solidním a stále temnějším příběhem a unikátními lokacemi se Paradise Lost nevyhnulo mnohým herním klišé, jaké mne opravdu štvou. Tak předně je to neskutečně pomalý pohyb, spíše bych řekl ploužení malého Szymona. Je mu dvanáct let, takže by měl naprosto čiperně skákat přes kaluže, ale jeho šourání vás dokáže vytočit až k nepříčetnosti! Je tu sice tlačítko pro zrychlení, ale popohnání je naprosto marginální, takže se stále jen krůček za krůčkem ploužíte a soužíte k dalším dveřím, jež jsou sice pár desítek metrů od vás, ale přesto zoufale daleko.

Krátce a proto pomalu

Zpomalení pohybu bohužel tvůrci použili jako maskování krátké herní doby, protože Paradise Lost dokončíte nejpozději za 4-5 hodin, což značí zážitek na jeden delší nebo dva kratší večery. A to vskutku není mnoho. Kdyby se Szymon pohyboval normálně, titul byste dohráli jistě za poloviční dobu. Dalším velkým klišé je způsob, jakým odkrýváte minulost bunkru. Zde takřka výhradně přes stohy textových dokumentů a lejster, jež se tu neustále již od začátku povalují na stolech a nástěnkách, takže pokud se chcete hlouběji ponořit do událostí v nacistickém úkrytu nedávné minulosti, opravdu hodně si v angličtině počtete.

Občas sice dostanete možnost nahrát historické okamžiky z počítačových terminálů, ale těchto velmi střídmých střihových scén není mnoho a navíc musíte mít slušnou angličtinu, abyste dokázali pochytit rychle plynoucí textové dialogy v programu, kteréžto nelze pozastavit. Na kompletní ovládání vám stačí pouze myš, šipky a jediná další klávesa pro interakci (případně ovladač), o žádnou akci či střelbu tady vůbec nezavadíte, což je možná trochu škoda. Z toho plyne, že váš hlavní hrdina bez pomoci a kontextové nabídky nic neumí. Veškerou interakci, včetně přepínání tlačítek a pák až po skok či šplh, ve hře zajišťují kontextová kolečka, jako body na obrazovce, k nimž musíte s kurzorem přesně přijít.

Takže se kupř. doploužíte k páce, musíte si bod kurzoru (doporučuji si ho zapnout) zarovnat do malého kolečka, jež značí zónu interakce, protože jinak postava nic neprovede. Pak ještě ručně zmáčknete tlačítko či přesunete páčku, čímž se akce provede. Asi nemusím uvádět, že hra často nedokáže interagovat ani když se vejdete do kolečka, takže jsem musel různé akce, jako jsou páčky, tlačítka, seskok nebo přelézání překážky, provádět a zkoušet několikrát, než se akce chytla a provedla. Nevím, jestli je tento debilní systém opět schválně pro natažení herní doby, ale každopádně platí, že nějakou radost z ovládání vaší postavičky tu nikdy nezažijete.

Abych pravdu napsal, tak mě Paradise Lost dost často přiváděl až k zoufalství tím svým pomalým pohybem a nezvládnutou interakcí. Ovšem bohatě mi ten vztek zahojily skvěle navržené exteriéry a hlavně obrovská motivace dojít až do konce a přijít té vší záhadě tajemného bunkru na kloub. Jak jsem již uváděl, atmosféru má Paradise Lost po celou dobu hraní až do trochu podivného finále, jež toho moc nevysvětlí, naprosto vynikající! Musíte ovšem vzít jed, že hrajete simulátor velmi pomalé chůze dvanáctiletého důchodce, pročtete stohy dokumentů s orlicí v záhlaví a velmi často naprosto zbytečně utratíte svůj čas jen tím, že si budete prohlížet různé věci, které pro hraní nemají žádný smysl.

Paradise Lost bez rozptylování

Někteří to sice berou také jako protiklad, ale já jsem rád, že Paradise Lost neobsahuje takřka žádné hádanky a úlohy typu dojdi tam a dones něco, pak dojdi támhle a dones něco a nakonec to všechno zkombinuj tam daleko. Ne, párkráte pouze krátce prohledáte blízké okolí, abyste našli předmět, jenž použijete přímo před vámi. To už byste se totiž uchodili k smrti. I přese všechno jsem si hraní Paradise Lost, které mne právě zaujalo svoji tajemnou zápletkou, velmi užíval a neztrácel motivaci pro dokončení po celou dobu putování. Skvěle navržené a detailní prostředí německého bunkru je stále rozmanité, jelikož jeho temná tajemství stále více a více lezou na povrch. Přičemž v nich mají prsty nejenom Němci, ale také ti vaši, Poláci. Aktuálně Paradise Lost stojí lehce přes tři stovky, přičemž před vydáním byl ještě výrazně levnější.

I současná velmi nízká cenovka je vzhledem ke kvalitám a nectnostem hry rozumná a akceptovatelná, byť po tom pár hodinovém dobrodružství už není proč se pod zem vracet. Ono to totiž ani nejde. Jak jednou dokončíte příběh, uložené pozice se smažou a můžete začít jen od úplného začátku, což je celkem k ničemu, protože tu absentuje i jakýkoli sběratelský materiál. Hra má čtyři odlišné konce závislé na vašich volbách v úplném finále, nicméně pro všechna zakončení musíte titul natvrdo shodit ještě před závěrečnými titulky. Ani jedno ovšem není podle mne dostatečně uspokojivé, takže si ty ostatní můžete klidně prohlédnout třeba na YouTube. Stále ovšem platí, že jako prvotina svého studia je Paradise Lost solidním a řádně atmosférickým počinem, jemuž za ten mrzký peníz leccos odpustíte.

Hodnocení GamesBlogu: 6/10