Recenze Monolyth – a zase ten Tetris

Monolyth je jedna z posledních deskovkových variací na nesmrtelný koncept kostiček z Tetrisu. Jasně, já vím, že ho vidím takřka za vším pravoúhlým, ale nemůžu si pomoci, tady ta inspirace je naprosto zřetelně vidět. Jenže aby skládání kostiček nebylo tak obyčejné, ozvláštňuje ho třetí dimenze a nějaké ty úkoly, jež je potřeba dodržet. Máme tu různé barvy a máme tu různé tvary jednotlivých pater 3D monolitu, jaký si na svých hráčských podložkách stavíte. Pravidla jsou jednoduchá, a to hlavní, tedy různotvaré kostky, jsou velké, precizně vymodelované a slepené. Monolyth čeří vody žánru, v němž si na základě zadání stavíte různé tvary či obrazce. Jeho nedostižným králem je série Azul (některé díly jsou i v češtině od Mindoku), které dýchá na záda krásná Sagrada (česky taktéž od Mindoku).

Z našich luhů a hájů bych určitě zmínil další typicky tetrisovský produkt jménem Project L, jehož českou edici přinesl stejně jako Monolyth vydavatel Blackfire Entertainment. A mohli bychom s těmi nejlepšími zástupci žánru pokračovat skoro do nekonečna: novinka Coral (v češtině Korál), Reef, NMBR 9, Ubongo… Australan Phil Walker-Harding jako autor Monolythu není jen jedním ze zkušených matadorů deskoherního průmyslu, ale již jednou tématiku Tetrisu využil. V roce 2021 navrhnul přímou stolní variaci na Tetris, přičemž zachoval i stejné jméno. Ta byla stejně jako Monolyth třírozměrná, pouze ty současné neprůhledné dílky v Tetrisu nahrazovaly průhledné čtvercové čokoládičky.

Není divu, protože Phil se jednak obdivem k nesmrtelné hříčce Alexeje Pažitnova netají a jednak kostičky ve svých titulech využívá velmi často. Však kostky skládáte v jeho Imhotepu (2016), tetrisovské dílky zahrady najdete v Bärenparku (2017) a do poliček vkládáte čtverečkované žetony v Mojí knihovničce (originální jméno My Shelfie (2022), moje recenze). Z Philovy hlavy je i jeho nejnovější Kniha kouzel (v originále SpellBook), kterou také počeštil Blackfire a jíž jsem zrecenzoval ZDE. Jak vidno, autorovi původní vydavatel CMON hodně věří, protože tento světový distributor ze Singapuru se zaměřuje hlavně na figurkové deskovky a stavebnicovým hrám se takřka vůbec nevěnuje.

Každopádně Monolyth patří mezi ty lepší a zábavnější logické tituly. Z útlé bedýnky vysypete celkem 80 velkých plastových kostek tetrisovského typu. Kostky mají 8 různých podob, k tomu 5 barev a jsou vstřikované do formy jako otevřené tvary s tím, že jedna strana je přiklopená a přilepená. Možná vás překvapí, jak jsou velké a velmi precizně vymodelované včetně reliéfní striktury na povrchu. Z kostek se vytvoří společná zásoba kolem kruhového herního plánu. Musíte ale počítat, že míra interakce mezi staviteli a jakákoli forma škozeni je tu minimální. Každý si na své podložce postupně staví vlastní monolit tak, aby splnil zadání.

10 karet struktur, jaké máte stavět, znamená slušnou znovuhratelnost, protože v každé partii si vyberete či vylosujete společně vždy jedinou. Základem tu je braní vhodného tvaru a jeho vložení na podložku. To probíhá velmi podobně jako ve hře Nova Luna (česky Tlama Games), kdy kolem dokola až o 4 políčka posouváte krystal a berete kostičku z jeho konečného místa. Vždy si ale místo toho můžete dobrat záchrannou krychli velikou jen na jedno místečko, kterou prakticky zalátáte díry ve svém monolitu, jaké se vám později vyvrbí. Se svou stavbou se musíte vejít na podložku do 4 x 4 políček, přičemž výška může být maximálně 4 patra. A právě karta struktury vám určuje výslednou podobu monolitu.

Kupř. kvarteto políček uprostřed můžete buď vynechat, nebo na ně postavit maximálně jediné patro. A kolem dokola pak máte postavit zeď minimálně 2 patra vysokou. Zní to docela jednoduše, ale nějaký čas to potrvá. Navíc nebudete mít vždy k dispozici přesně ten tvar, jaký by se vám zrovna hodil a nikde nesmíte nechat prázdné místo, kostičky musí pěkně pasovat na sebe jedna jako druhá. Hlavní zadání na kartě ovšem není jediná věc, o níž se v partii snažíte. Okraje mřížky na podložce mají různou barvu. Takže ještě potřebujete na každou stranu stavět pokud možno stejně barevné kostky. Jenže autor se nespokojil jen s klasickým bodováním, čím víc kostek stejné barvy, tím více bodů.

Ne ne, bodování barevných stran je závislé na žetonu s body, jaký si můžete kdykoli vzít a zacvaknout ho do své podložky. Nikdy nevíte, jestli vám tu vybranou hodnotu nevyfoukne někdo jiný, protože pro bodíky musíte mít na straně stejně nebo více políček z kostiček stejné barvy, jaká je na straně podložky. Jasně, tak si dopředu vezmete žeton s více body, jenže ten zase později ani nemusíte splnit. A zase naopak, časem na vás vybudou jen nízké body, tak to je dilema, což? Právě tato mechanika, že body za barvy získáváte na základě žetonů, kdy dopředu nevíte, jaký přesně potřebujete, se mi na Monolythu hodně líbí. Do třetice lze body získat i za postavené patro, které máte jako první celé hotové, takže způsobů bodování tu je habaděj.

Jsem rád i za sólovou variantu, byť je to jen obyčejnější porovnání dosažených bodů s tabulkou. Velkou výtku si ale zaslouží těžce poddimenzovaná krabka, do níž jen těžko naskládáte všechny kostky. Abyste vůbec zavřeli víko, kostky musíte buď přesně zarovnat a vyskládat s nimi dno, nebo je pracně rozhazovat po bedně či je zase nazpět cpát do pytlíků. Řešení insertu se absolutně nepovedlo, hra jako taková naštěstí již ano. V Monolythu sice nenajdete nic revolučního, tedy snad až na ty obří pěkné kostky, ale pokud máte rádi tetrisovský vesmír, tak se tu napostavíte až až. A navíc si váš malý capart může se samotnými kostkami hrát a stavět i bez zbytku hry.

Hodnocení GamesBlogu: 7/10