Recenze Kniha kouzel – skleněnky a matérie

Respektovaný australský deskoherní designér Phil Walker-Harding je v posledních letech nadmíru produktivní. Jen si vezměte, že minulý rok navrhl šest her, a to včetně tetrisovské variace Monolyth (moje recenze), a letos dokonce osm! Jsou to sice vesměs menší a nenáročné tituly, ale jak vidno, vydělat si to kluk umí, to ano. Mezi jeho letošní kousky patří kouzelnická rodinná karetní hra SpellBook, kterou pod názvem Kniha kouzel počeštilo a dovezlo vydavatelství Blackfire Entertainment. Na rozdíl od Monolythu zde hlavní role nehrají velké tvary z krychliček, nýbrž pořádně velké karty, taktéž v pořádně velkém počtu, jež představují různorodá kouzla s různou silou.

U těchto karet bych podtrhnul tu velikost, protože jsou opravdu rozměrné, na druhou stranu se popícháte o jejich ostré a nezaoblené rohy, což je nepraktická úprava, jakou si u karetních her vůbec nevybavuji. Měl jsem za to, že oblé rohy karet jsou dnešním standardem, ale jak vidno, není tomu tak. Parádní jsou ale žetony tzv. kouzelné matérie, tedy substance či suroviny, jaké potřebujete k naučení každého kouzla. Žetony jsou slisované ze dvou čoček čirého polykarbonátu, jenž připomíná sklo. Mezi čočkami je zalita barevná runa, takže tyto drobné zdroje vypadají nádherně a připomínají dřívější skleněnky s tou barevnou výplní uprostřed.

Stejně jako nedávno recenzovaný Monolyth je Kniha kouzel naprosto jednoduchá a přístupná hra pro celou rodinu, opět velmi rychle připravená, hbitě odehraná a bleskově sklizená. Líbí se mi, že pro všechny hráče jsou nachystané tři odlišné sady kouzel. Vždy mají všichni magikové stejnou sadu karet, ale ta je trojího druhu od nejjednodušších čár až po ty složitější. Tudíž si po několika prvních partiích můžete hru občerstvit dalšími dvěma sadami na hraní, případně si kouzlení přizpůsobit a karty kouzel do partií společně vybírat či losovat. I s přehledovou kartou máte před sebou vždy osm karet, kdy některá kouzla lze vyvolat ráno, jiná si necháte kolem oběda a další na večer.

Hratelnost je každé toto denní období navázána na dvě činnosti: buď využijete standardní akci části dne, nebo v něm sešlete příslušné kouzlo. Nejdříve se ale musíte každé kouzlo naučit. Což konkrétně znamená nastřádání žetonů matérie stejné barvy jakou má kouzlo a poté jejich vložení na kartu. Postačují vám tři stejně barevné matérie, ovšem pak je každé kouzlo docela slabé. Čtyři či nejlépe pět skleněnek už znamená výrazně silnější kouzlo, jenže sbírání žetonů je velmi zdlouhavé a navíc jste omezeni kapacitou max. devíti matérií na své hráčské desce. Sbírání jde na můj vkus fakt pomalu.

Jeden žeton z oltáře, nebo dva náhodné z pytlíku, to je vaše ranní akce prvních několik kol, protože akce z karet lze použít až budete mít kouzla naučená, což dost potrvá. Jednu matérii si každé kolo v poledne můžete vložit na svoji hráčskou desku, což se hodí pro bodový příděl na konci partie. Ve třetí fázi tahu, což je večer, máte možnost naučit se nějaké dobré kouzlo, pokud máte v zásobě minimálně ty tři žetony matérie stejné barvy. Od příštího kola pak díky tomu můžete místo standardní akce využít akci na kartě kouzla. Když budete mít na svých kartách kouzel uložené žetony, takže tato kouzla již umíte, každou část dne si můžete vybírat ze dvou akcí – standardní akce napsané na přehledové kartě, nebo akce z karty kouzla.

Když jste na tahu, odehrajete postupně za sebou všechny části dne, tedy tři fáze, pak hraje další magik v pořadí. Jakkoli mi počátek partie, kdy jen sbíráte matérii, abyste měli zdroje na nějaké to kouzlo, přijde nudný a nezáživný, tak jakmile se naučíte pár kouzel, Kniha kouzel se naprosto obrátí a stane se velmi zábavnou. Nejenže máte na výběr daleko více akcí, ale ty se dají mezi sebou docela pěkně navazovat a „kombit”, což je opojně podmanivé. Červené kouzlo vám za jeden vrácený žeton dohodí čtvero nových, takže již netrpíte malou zásobou matérie, zatímco jedno z modrých kouzel vám přidá další akci navíc.

A pokud se naučíte kouzlo černé, naplníte si svoji bodovou stupnici sakumprásk za pár tahů. Tím můžete ovlivnit, kdy hra skončí, protože jakmile jeden z kouzelníků naplní celou svoji bodovou stupnici na své desce nebo se naučí všechna svá kouzla, je konec partie. Jak vidno z obrázků, každá karta s naučeným kouzlem (je na ní žeton matérie) dává taktéž různé vítězné body, k nimž přičtete další ze své bodovací stupnice. Já si velmi oblíbil bílé večerní kouzlo z první sady, díky kterému můžu jedno jiné kouzlo vylepšit na silnější stupínek. Naučím se ho jen v základní variantě za tři žetony, načež ho bílým kouzlem posléze vylepším za dva tahy až na maximální sílu, na kterou bych normálně vypatlal pět drahocenných matérií.

Jó, když se pořádně zamyslíte a naučíte se kouzla, která se dobře doplňují, případně vám dodávají každý tah co nejvíce žetonů matérie, to je pak hraní čirá radost, to vám povím! Velmi dobře funguje i přibalený sólo režim, v němž bojujete proti virtuálnímu kouzelníkovi, jenž vám krade body za určitá kouzla. Hra v jednom mě tak bavila výrazně více než to prosté porovnávání skóre s bodovou tabulkou v Monolythu, který jsme hráli nedávno. Oceňuji také podrobné vysvětlení účinků všech karet v druhé půlce návodu, takže pokud si nějakým kouzlem nejste jistí, zde najdete jeho popisek.

Stejně jako v Monolythu i bedýnka Knihy kouzel šetří místem, resp. svojí výškou. Jakmile si složíte mističku pro odhozené žetony (na kartu vždy položíte jediný žeton, ostatní odhodíte), tak s ní musíte trochu laborovat, jinak vám víko nebude plně pasovat na spodní část. Na Knize kouzel oceníte jak její velké karty, tak hlavně krásné čiré žetony matérie. Stejně tak má jednoduchá pravidla a svižně se hraje bez prostojů. Musíte překousnout nudnější úvod partií, nicméně oproti Monolythu z pera stejného autora si zdejší sólo režim zase užijete daleko lépe. Takže i pokud hrajete zejména sami, Kniha kouzel je dobrou alternativou pro jediného magika.

Hodnocení GamesBlogu: 7/10