Recenze Monster Energy Supercross 4 – oslavné gesto

Série Monster Energy Supercross je o šest let mladším bráchou starší řady MXGP. Obé v podání italského studia Milestone, jež patří pod skupinu Embracer (dříve THQ Nordic). První díl MXGP ještě pod značkou MUD: FIM Motocross World Championship vyšel v roce 2012, Monster Energy Supercross se jako jeho severoamerická odbočka přidal až v roce 2018. Zatímco MXGP je oficiální licencovanou hrou mistrovství světa v motokrosu, Monster Energy Supercross již tak široce zaměřený není, protože se věnuje pouze kanadsko-americkému šampionátu v arénovém motokrosu. A to je ten největší rozdíl mezi oběma jinak velmi podobnými sériemi. MXGP jezdí v reálu i virtuálně vždy ve venkovních přírodních lokacích na okrajích měst, zatímco Monster Energy Supercross se odehrává uvnitř krytých hal, nekrytých stadionů či závodních okruhů. A výjimkou není ani čerstvý Monster Energy Supercross 4.

Milestone jsou neblaze proslulí tím, že levně a rychle své tituly kopírují mezi sebou, takže stíhají jako jediní v žánru herního motorsportu produkovat minimálně tři hry ročně. Proto je již od svého vzniku před necelými třemi roky značka Monster Energy Supercross plně postavena na základech MXGP. Resp. se dá říci, že Monster Energy Supercross je spíše datadisk, protože obě řady sdílejí 90 % součástek: stejný engine, drtivou část assetů, fyzický a jízdní model, shodné přizpůsobení grafiky, totožné ovládání i kamery. Mění se víceméně pouze grafický kabátek, jako grafika ovládacího rozhraní a menu, textury jezdců, motocyklů a prostředí. Jakkoli se stejně jako přes kopec u MXGP ani tato severoamerická série nikam neposouvá, protože podle licence musí také vycházet každoročně, v portfoliu jednostopých her od Milestone jí patří nejvyšší příčka.

Monster Energy Supercross 4 je převlečené MXGP 2020

Monster Energy Supercross 2 z roku 2019 (moje recenze ZDE) je zcela jistě nejlepší motorkářskou hrou z Milána za poslední léta, ale u pravidelně vydávaných značek platí, že když se jeden ročník něco nového přišilo, ty další se zase párá. Velmi podobně na tom je aktuální Monster Energy Supercross 4, pro který platí naprosto to samé jako pro dříve zrecenzovaný MXGP 2020. Obě to jsou zbytečné hry, protože oproti minulému dílu nepřinášejí vůbec nic důležitého nic navíc. Ty novinky jsou letos u Monster Energy Supercross 4 přísně kosmetické a spočítáte je na prstech jedné ruky. Pokud pominu jasná fakta, že tu máme zase o rok mladší simulaci, kdy hra obsahuje jezdce, motorky a tratě ročníku 2020, a odlišné provedení grafiky menu a ovládacího rozhraní (aby ta kopírka nebyla tak okatá), zbytek na zbrusu novou hru vůbec neobstojí. Tak za prvé přibyla nová funkce výběru z devíti oslavných póz po projetí cílem a za druhé grafika byla obohacena o volitelný efekt rozostření pozadí (Depth of Field).

Pravidlem bývá jiná lokace volného cvičiště zvaného Compound, tudíž si nyní volně zajezdíte sami nebo až ve čtyřech přes internet v novém prostředí severoamerické rybářské vesničky a lesnatého okolí, zatímco minule to byla pouštní lokace s továrnami. Do kariéry, jež je nyní rozdělena do tří výkonnostních stupínků místo dvou, přibyla možnost vylepšování jezdce nejen přes dovednostní stromy, ale také skrze tréninkové jízdy a závody, což je docela fajnová funkce, kdyby ale nenahrazovala nyní vypuštěný výtečný režim výzev (Challenge). O čtyři narostl výběr jezdců, kterých je nyní opět ve třech kubaturách 250 East/West a 450 celkem 101. Počet zastoupených továren motocyklů je stejný, dělá tedy půltucet značek. Skutečná sezóna 2020 byla kvůli Covidu výrazně zkrácena, přičemž bych očekával, že se to hry nedotkne, ale to jsem se nemohl více mýlit! Tvůrci seznam lokací zkrátili také, takže letos se jezdí nejmenší počet tratí v celé dosavadní historii Monster Energy Supercross.

Ve třetím díle si vybíráte z 18 unikátních stadionů ve 27 variantách (počítaje v to i hřiště Compound), letos to je ale jenom 11 lokací se 21 variantami. Pryč je desítka arén z minulého ročníku včetně pěkného profilu v Indianapolis uprostřed slavného okruhu, nově se podíváte do Salt Lake City, St. Louis a do Tampy. Umělé zvuky motorů z databank jsou opět příšerné. Herní režimy jsou kromě těch vypuštěných výzev jinak tutově shodné jak s minulým dílem, tak i s řadou MXGP (tutoriál, časovka, rychlý závod, šampionát, kariéra a prázdný online multiplayer pro slabých 12 hráčů) a stejné jsou i všechny volby hry i jízd. Opět se závod měří na 5 až 20 minut + 1 finální kolo, kvalifikace jsou pak na 10 minut – kombinaci i délku závodního víkendu si lze samozřejmě nastavit. Se řadou MXGP zdejší motokros spojují stejně řešené editory vlastních tratí, motorek a jezdců, stejně jako prakticky shodná a na dnešní poměry spíše průměrná až ošklivá grafika postavená na Unreal enginu verze 4.25.

Občerstvená grafika

Velkým překvapením je kompletní změna barevné palety u většiny tratí. Zatímco u minulého Monster Energy Supercross 3 jsou lokace laděné do světlejších barev, nyní je prostředí temnější, obloha tmavší a zataženější, hra je celkově ostřejší a stadiony dostaly detailnější vzdálené okolí. Na druhou stranu zase ubylo diváků, kteří jsou jen skokově animované placky, takže grafický posun tu sice je, ale naprosto minimální. Nicméně pokud nemáte vysoké nároky, je přednější, že hra i na nejvyšší nastavení kvality obrazu již udrží trvalých 60 FPS. Nakonec Monster Energy Supercross 4 vychází úplně stejně jako o několik měsíců mladší dvojče MXGP 2020. Obě hry jsou jen povinné kusy pro zaplácnutí roční periodicity, které oproti svým předchůdcům nenabízejí vůbec nic nového, co by stálo za řeč. Za zmínku stojí jen strom schopností vašeho jezdce, kariérní tréninky, drobně lepší či spíše jiná grafika a každoročně nové cvičiště. Postrádat ale musíme skvělý režim výzev a zejména celou řadu stadionů z ročníku 2019.

Je také vidět, že si autoři pekelně usnadňují práci tím, že jak pro MXGP 2020, tak pro Monster Energy Supercross 4 použili úplně identický fyzický a jízdní model, jak jinak než s minimálními úpravami převzatý zase z dvojičky MXGP 2019 potažmo Monster Energy Supercross 2. Motorky se řídí naprosto stejně, klátí se jak zběsilé a nemají skoro žádnou setrvačnost. Bez potíží se zvládnete nazpět usadit i v takových absurdních případech, když po skoku přímo dopadnete na přední kolo a zároveň se překlopíte přes řídítka dopředu. Milestone stále dělají arkády jak řemen, nicméně na druhou stranu s ovládáním nebudete mít žádných potíží. I když čtvrtý díl nestojí plnou palbu, jelikož se digitální PC verze pro Steam dá u nás sehnat již za necelých sedm stovek, daleko rozumnější volbou je nákup lepšího a bohatšího druhého dějství z roku 2019, které nyní stojí pouze třetinu.

Hodnocení GamesBlogu: 5/10