Recenze Tails of Iron – krysky proti žabí invazi

Když v roce 2013 tři kamarádi ze stejného ročníku úspěšně absolvovali studium herního designu na univerzitě v Norwichi, směřovali k tomu, že si jednou založí své vlastní vývojářské studio a spolu začnou pracovat na videohrách jen podle sebe. K tomu nakonec došlo o tři roky později, kdy si trojička v anglickém Manchesteru založila nezávislé studio Odd Bug. Každý z ní si musel nejdříve projít klasickým zaměstnáním u jednoho z indie vývojářů, ale kupodivu se nakonec všichni shodli, že chtějí pracovat jen podle sebe a jen na sebe. Měli totiž k ruce několik dalších studentů či absolventů ze své školy. Když se autoři začali plně od rána do noci věnovat vlastnímu vývoji, všechno najednou šlo velice rychle až k aktuální hře Tails of Iron.

Tails of Iron je temná akční adventura v bočním 2D pohledu, nicméně je to již druhá hra studia, jež je velice plodné. Již po dvou letech vývoje tvůrci vydali svoji prvotinu v podobě příběhové 2D plošinovky Lost Bear exkluzivně určené pouze pro systém virtuální reality Sony PlayStation VR. Dobře hodnocenou hříčku (vesměs 7-8/10) s mladší hrou Tails of iron spojuje přenádherný a ve Photoshopu ručně ilustrovaný vizuál postavený na enginu Unity, boční 2D kamera s 3D perspektivou a působivý artwork českého animátora Martina Reimanna, jenž v Norwichi blízko Londýna také absolvoval. V jeho působivých ilustracích naleznete jasnou inspiraci středověkými uměleckými technikami jako perokresbou nebo dřevorytem.

V Tails of Iron je pískot proti kvákání

Tyto techniky se promítají do druhé a aktuální hry studia, temné adventury Tails of Iron, umístěné do smyšleného, středověkého fantasy světa krysího království, které je soustavně napadáno temnou armádou žabích příšerek šíleného netvora Greenwalta. Po takové další obří invazi se ujímáte nevděčné role malého krysího korunního prince Redgiho, jemuž žáby kompletně rozvrátily království a zlikvidovaly skoro celou populaci. A je na něm, aby se jako jeden z mála zdravých přeživších postavil žabí hordě a osvobodil své království. Naštěstí na to není úplně sám, protože mu občas pomohou různé NPC postavy, jaké na své cestě potká, ale také trojice jeho starších bratří Bam-Bam, Dug a Rem-Rem.

Rem dokáže ze surovin nalezených napříč královstvím uvařit lahodné životabudiče, Bam pak z konstrukčních plánků, jež jsou poschovávané v herním světě, dokáže vyrábět nové zbraně, štíty a zbroje. A Dug zase poskytne informace o nových úkolech, jaké před vámi jako následníkovi krále, stojí. Jejich pomoc budete setsakra potřebovat, protože mi ani tak nepřišlo, že by zdejší bitky vždy proti jednomu až třem nepřátelům byly až moc krvavé a brutální, jak tvůrci uvádějí, ale že jsou na takovýto žánr snad až moc obtížné. Postupem času se sice lépe vyzbrojíte (silnější zbraně, vesměs meče, kopí a luky) a vystrojíte (odolnější helmice, štíty a brnění), načež na opasku máte stále na pití léčivý lektvar, jenž vám doplní čáru života.

Jenže i obyčejní malí žabí protivníci toho mlácení snesou fakt hodně! Na zabití nejslabší žabiny typicky potřebujete minimálně osm až deset seků, pichů či postřelů, takže i s jedním soupeřem se bijete spíše v řádu desítek vteřin než jednotek, jak bych tu očekával. A u větších, silnějších a lépe obrněných jednotek, jako jsou velcí žabáci s trojzubcem, a také ještě větší bossové, jsou souboje ještě daleko delší, spíše již v řádu minut (někdy pěkně dlouhých). U těchto větších hrozeb již musíte více přemýšlet, protože obyčejný kryt s výpadem na ně již neplatí. Často se kryjí a tak je musíte napřed omráčit a pak až udeřit. Bitek si užijete hodně a tak je třeba počítat, že v této části je hra Tails of Iron náročná a pro mladší či méně zkušené až frustrující.

Rozhodně to není žádná lehká ani poklidná adventurka (chybí tu jakékoli přizpůsobení obtížnosti), jak by se mohlo z té roztomilé grafiky zdát! Ta je rozhodně tím nejzářivějším drahokamem titulu, protože boční 2D kamera ke stylu hry parádně sedí a ručně kreslený obrázek je detailní, živý a stylový. Grafika v Tails of Iron se mi líbí ještě o velký fous více než taktéž parádní vizuál v adventuře Kena: Bridge of Spirits, kterou jsem dohrál zrovna nedávno. Příběhem, jaký vám zabere podle opakování bitek kolem 8-10 hodin, vypráví zkušený americký herec a dabér Doug Cockle, mimo jiných anglický hlas zaklínače Geralta z Rivie. Přítomné lehké RPG prvky zase značí, že si tu postupně svoji krysí postavičku vylepšujete.

Jednak je to odolnost vůči různým typům nepřátel a jednak síla vašich hlavních zbraní, o zlepšování odolnosti výstroje již byla řeč. Musím pochválit velmi rozmanité lokace, jež jsou umístěné do interiérů i exteriérů, na povrch i pod zem, do světla i noci a mění se tu kolikrát i počasí. Opravdu, po grafické stránce je hra Tails of Iron současná absolutní indie špička! Nejvíce mne tedy nemrzí ani tak ty náročné a hlavně zdlouhavé bitky, protože trkat do hub, jaké snesou myriádu útoků, mně moc nebaví, jako spíše nemožnost nastavit si vlastní laťku obtížnosti. Ano, hra není určena pro mladší publikum (přístupnost 16+ je toho důkazem), nicméně i mládežníci od sousedů měli s bitkami velké potíže a adventurka je z toho důvodu moc nebavila.

Po půli Tails of Iron dojde dech

V druhé půli už tempo příběhu citelně opadne, když se často pro velmi podobné úkoly zdlouhavě vracíte do starších lokací a velmi podobně jako u soubojů musíte počítat např. i s tím, že se překážkami prosekáváte také snad až nepřiměřeně pomalu a dlouho. A ty se často dokonce obnovují. Je to všechno o maskování dvou věcí, jaké se u malého studia, která má nyní pouze pět kmenových členů, daly očekávat. Za prvé, je to rozlohou menší svět, proto se vracíte. A za druhé, krátký příběh, jenž je uměle natahovaný těmi zdlouhavými souboji. Jsou tu i menší přehmaty, jakože štíty sice mají různou obranu, ale jedno jaký, stejně všechny na 100 % vykryjí všechny útoky, jaké umí bránit.

Na druhou stranu je fér uvést, že se v soubojích autoři inspirovali v subžánru „souls-like“, takže i z toho důvodu jsou bitky náročnější a silnější protivníci vám nedají svou kůži vůbec lacino. A pokud nemáte rádi arénové boje, kdy jste do smrti jednoho z aktérů uzavřeni mezi zdmi, tak o Tails of Iron ani nepřemýšlejte. Tails of Iron je v jádru náročná a syrová soubojová akční adventura v nádherné grafice, jaká asi mohla být delší, v náplni rozmanitější, možná přístupnější širšímu publiku. Nicméně na tak malé studijko je to opravdu krásný kus umělecké herní práce, jaký podobně stavěné tituly, kupř. v podobě našeho Feudal Alloy, výrazně převyšuje svojí stylovou grafikou a výtvarným stylem.

Hodnocení GamesBlogu: 7/10