Recenze Věc: desková hra – nevěřte vůbec nikomu!

Opět za vším stojí dnes tak široce přebíraný svět mýtu Cthulhu amerického spisovatele H. P. Lovecrafta (1890–1937). Inspirován netvory z jeho hororových povídek totiž mladší současník, taktéž americký spisovatel žánru sci-fi, hororu a fantasy, John W. Campbell (1910–1971), napsal hororovou novelu Who Goes There?, poprvé vydanou v roce 1938. Později byla publikována také pod názvy The Thing from Another World a Frozen Hell. Příběh asi nemusím složitě představovat, takže jen připomenu, že polárníci z odlehlé vědecké základny v Antarktidě pod ledem naleznou mimozemskou loď, která na Zemi havarovala před 20 miliony let. Přitom probudí nebezpečného mimozemského vetřelce, jehož pojmenují Věc, který se umí maskovat do lidské či zvířecí podoby. A pak už nastává velký masakr a závod o přežití lidí i vetřelce. Tato kniha byla poprvé zfilmována již v roce 1951 ve snímku The Thing from Another World od amerického režiséra Howarda Hawkse.

Hawks je dodnes známý natočením prapůvodní gangsterky Scarface (Zjizvená tvář), kterou později v mladším vydání proslavil Al Pacino. Dnes je ale daleko známější filmovou Věcí výrazně novější mrazivý horor z roku 1982 od režiséra Johna Carpentera s Kurtem Russellem v hlavní roli. Tento film má dnes kultovní status. Přitom ve své době nebyl nijak kladně přijat ani kritikou, ani diváky. Velkého úspěchu se ale dočkal s vydáním na videokazetách a později na Video CD a DVD. Po dvaceti letech od premiéry pak Carpenterův snímek připomněla i oficiální videohra The Thing, jež jako akční hororová střílečka vyšla na PC, PS2 a Xbox. Sluší se ještě dodat, že v roce 2011 následoval třetí film podle Campbellovy novely jménem Věc: Počátek od nizozemského režiséra Matthijse van Heijningena, jenž si udělal slušné jméno svým posledním, dva roky starým snímkem Bitva v ústí Šeldy.

Objevilo se také něco jednodušších mobilních hříček na motivy ledového vetřelce a na začátku devadesátých let se taktéž tiskl komiks The Thing from Another World (první číslo k přečtení ZDE). První pokus o společenskou hru podle Věci vznikl v roce 2003 jako amatérský návod pro skryté hraní rolí nazvaný The Things, k němuž jste kromě několika papírů nepotřebovali takřka nic. To neoficiální a nekomerční karetní hru The Thing z roku 2010 již můžeme považovat za první plnohodnotnou společenskou stolovku podle Carpenterova filmu. Před pěti lety vznikla již oficiální licencovaná deskovka The Thing: Infection at Outpost 31 pro 4–8 hráčů, jež je v angličtině běžně k dostání i u nás. Problémem zpracování předlohy je nutný větší počet hráčů, protože jeden z nich je zpočátku skrytý vetřelec, který se snaží infikovat ostatní. A buď je pozabíjet, nebo skrze jejich těla přežít. Což je mechanika skrytých rolí, jaká moc dobře nefunguje pod ten minimální počet kvarteta účastníků.

Při osmičce zase na své tahy čekáte zpravidla dost dlouho a hraní může nudit. A tak pro 3-4 hráče v roce 2018 vznikla další deskovka, jež se svým jménem Who Goes There? odkazuje přímo na knižní námět. Trochu jinak na to jde nejnovější, a taktéž oficiální deskoherní počin The Thing: The Boardgame, který v češtině jako Věc: desková hra dovezl distributor Blackfire Entertainment. Nabízí totiž jak plnohodnotný herní režim skrytých rolí pro potřebných 4-8 hráčů, tak i vedlejší kooperativní režim pro 1-3 hráče, což je funkce, jakou u přímého konkurenta Infection at Outpost 31 nenaleznete. Ostatně deskových her pro takto široký počet 1-8 hráčů vskutku na trhu moc nenajdete! Pro letošek originální vydavatel připravil dokonce již první rozšíření The Thing: Norwegian Outpost, jež na scénu uvádí události před Carpenterovým filmem, jak je ukázal následný snímek Věc: Počátek. Přiznám se, že osm hráčů jsem sehnat nedokázal, ale postupně jsem zahrál partie hry Věc: Desková hra sólo, ve dvou, čtyřech a v šesti polárnících.

Ze všech čtyř deskoherních adaptací je tato poslední nejkvalitnější, obsahuje nejhodnotnější komponenty, zřejmě nejpropracovanější pravidla a hlavně široký rozsah počtu hráčů, o české lokalizaci nemluvě. Pokud si dobře pamatuji, tak na antarktické základně ve filmu The Thing přebývá 12 polárníků v čele s dalším známým hercem Donaldem Moffatem jako velitelem Garrym. Ten ve hře samozřejmě nechybí, pročež z celého osazenstva základny si můžete zvolit 8 hrdinů z filmové předlohy: krom Garryho má svoji hráčskou desku postavy také Russellův pilot helikoptéry MacReady, dále první oběť, meteorolog Bennings (má i svoji typickou péřovou vestu), biolog Blair, kynolog Clark, kuchař Nauls se svými kolečkovými bruslemi, fyzik Norris a radista Windows. Chybí doktor Copper, mechanik Childs, asistent Fuchs a druhý pilot Palmer. A nutno pochválit, že všechny vybrané postavičky jsou si ve hře s těmi filmovými pěkně podobné! I v malé plastové miniatuře vrtulníčku lehce poznáte filmový Bell 206 JetRanger.

Desková Věc je nejpohlednější

Hra Who Goes There? má oproti Věci výraznější komiksovou stylizaci podobnou třeba řadě Zombicide, takže nepůsobí tak temně, a Infection at Outpost 31 je zase daleko jednodušeji, až bych řekl schematicky nakreslená. Z těchto tří mi Věc přijde po výtvarné stránce jasně nejhezčí. Na druhou stranu Infection at Outpost 31 jako jediná hra obsahuje kompletní tucet pracovníků základny z filmu. Vůbec se mi na nové deskové Věci líbí, že k předloze nepřistupuje volně, ale snaží se přes pohledné ilustrace filmu co nejvíce přiblížit, samozřejmě tak, aby to vyhovovalo dobré hratelnosti a přehledu. Ve společenské místnosti tak kupř. nechybí stejný pingpongový stůl či flipper z filmu a u základny parkuje stejná rolba Bombardier Skidozer 302 jako ve snímku. Pokud máte filmovou Věc v malíku, tak si tady pošušňáte už jen pohledem na obří herní plán polární základny (84 x 56 cm) a kvalitní herní materiál. Po výtvarné stránce nemám hře co vytknout, načež mi ani nijak nechybí příplatková balení s plastovými figurkami, za která dáte více než stojí samotná hra.

Herní komponenty

Ty přibalené kartonové s barevnými plastovými stojánky ladí s deskami postav, byť stojánky jsou snad až moc vysoké a spodní část postav zbytečně zakrývají. Věc v originále vydalo italské studio Pendragon Game z Milána, které pro ní mohlo zúročit své zkušenosti se žánrem skrytého pohybu a převedením filmového námětu do stolní podoby. V roce 2016 totiž představili deskovku The Last Friday inspirovanou filmovou řadou Pátek třináctého. Nutno ovšem podotknout, že Věc je daleko povedenějším titulem takřka po všech stránkách. Pochvalu si autoři zaslouží i za to, že si v prodejní verzi rozbalíte mnoho věcí, jaké byly původně součástí kickstarterové kampaně. Nebývá zas tak časté, aby se velká část milníků kampaně dostala i do následných, veřejně dostupných krabic. Dvojice látkových sáčků tak obdržela loga hry, přibyl ten kooperativní režim pro 1-3 hráče, místo obyčejných kostiček máme vymodelované barely, kanystry a plechovky lančmítu a huskyové i vrtulníček jsou plastové miniatury.

Na dně bedýnky je luxusní průhledně modrá plastová vložka (insert) + obrázek létajícího talíře vetřelce a žetony podezření jsou taktéž pěkně průhledné jak Bon Pari. Ve standardním režimu pro 4-8 hráčů jeden z vás od počátku hraje za vetřelce (pšt, nesmí o tom ani naznačovat!) a ti ostatní jsou za lidské osazenstvo základny. Jejich základním cílem je přežít a odjet pryč (samo že bez infikování), takže musí jednak udržovat v chodu generátor pro elektriku a světlo a jednak kotel pro topení. Obojí běží na žetony paliva (barely). Zatímco generátor lze bez paliva znovu rozběhnout, tak kotelna je neopravitelně poškozena, což znamená, že za několik málo kol zmrznete. Vůbec tato nutnost udržování základny v chodu se mi velmi líbí. A když je spotřeba paliva v obou provozech ještě odvislá od nevyzpytatelného počasí (to značí hod modrou kostkou počasí), tak můžete čekat hutnou atmosféru i když se vetřelec ještě ani neobjevil! Možnosti úniku jsou trojí: buď si zprovozníte radiostanici v komunikační místnosti (ta s ikonou satelitu) a zavoláte si záchranný vrtulník, nebo natankujete, opravíte a odemknete MacReadyho vrtulník či rolbu Bombardier.

Potíž je v tom, že zejména v menším počtu polárníků do pěti duší během hraní nemusí dojít k prozrazení vetřelce, takže ten se stále pěkně v teple ukrývá v těle jednoho z výzkumníků jako by se nechumelilo. Jakmile záchranná helikoptéra přiletí, případně máte připravené jedno z vlastních vozidel, na palubu si může vlézt nejdříve pouze ten z vás, který má na sobě nejmenší stín podezření, že je infikovaný. To znamená, že se chová přijatelně a ostatní nemají podezření, že chce základnu sabotovat. Indikuje to stupnice podezření na horním okraji plánu. Každý další pasažér musí mít svolení již nastoupených cestujících, jinak se do vozidla nedostane a na základně umrzne. Hráči si v průběhu hry zaznamenávají jednou z dvojice karet rolí, jestli jsou stále čistí lidé, nebo nakažení Věcí. Jakmile někdo vleze do vozidla, ihned se odmaskuje. Když je to nakažený, lidé prohrávají a Věci vyhrávají. A stejně, i když lidé v pořádku odlétnou, ale do vozidla z obav nevezmou byť jediného čistého polárníka ( to se nám stávalo velmi často), taktéž lidé prohrávají. Uniknout musí VŠICHNI zdraví lidé, jen pak vyhrají.

Herní plán polární základny

Čím více těl, tím lépe

Desková Věc je rozhodně nejlepší v co největším počtu, nejlépe od pěti, šesti výše. Pokud se alespoň občas nedokážete sejít nad kvarteto hráčů, o hře bych moc neuvažoval. Základna disponuje 13 lokacemi, do nichž se v průběhu hraní vypravujete. V menším počtu se až tak často nestane, že se někde potkáte. Částečně díky rozlehlosti základny a částečně díky strachu hráčů, že se nakazí. Více lidí v jedné místnosti sice znamená znásobení zdejší akce, kdy např. ve třech dokážete rychleji opravit poškozený kotel v kotelně (místo jednoho z něj odstraníte tři žetony poškození – za každou osobu jeden), ale také nebezpečné střetnutí mezi všemi postavami v lokaci. Na základně totiž vládne totální paranoia. Nikdo nevěří nikomu a každý si myslí, že jeho největší kámoš je Věc. Však si vzpomeňte na film, kdy se polárníci stále hádají o tom, kdo je čistý a kdo ne, a v napínavé scéně se testují s horkým drátem vloženým do krve. Hráči mají tři žetony nákazy: dva člověčí + jeden vetřelčí. Jakmile se někde potkají, tak si každý z nich připraví pro jiného dva ze tří těchto žetonů.

Čistí musí připravit lícem dolů dva žetony lidí, zatímco vetřelci (zatím o nich nikdo nemusí vědět) si mohou vybírat, jak se zachovají. Klidně se mohou vydávat za čisté, nebo do dvojice vloží jeden žeton vetřelce a budou doufat, že si ho jiný hráč vytáhne. Každý v jedné místnosti se totiž podívá jen na jeden žeton z dvojice jediného přítomného kolegy. Nemůžete tak zkontrolovat všechny v jednom pokoji. Nicméně, jakmile si tajně otočíte žeton s Věcí, stáváte se rázem také vetřelcem, když víte, že už jste na základně minimálně dva nakažení! Lidé a vetřelci mají samozřejmě dosti odlišné cíle. Věci zabíjí, infikují a sabotují, zatímco polárníci musí v částečně poškozené základně (děj deskovky se odehrává zhruba od poloviny filmu) vydržet pokud možno v teple a světle alespoň tak dlouho, než zprovozní jedno z vozidel nebo nepřiletí záchranný vrtulník. Všichni jsou vázáni na lízání akčních karet, jež mají tři užití: jedny jsou na použití funkce místností, druhé na opravy poškozených zařízení a poslední sabotážní, tedy škodící, jaké se hodí vetřelcům.

Kupř. do generátorovny potřebujete pravidelně přikládat palivo (žetonky barelů), na což se hodí karta použití. Když barely dojdou, nebo se nenajde nikdo, kdo se o palivo do generátoru postará, stroj se rozbije (do generátorovny se umístí žeton poškození s červeným křížkem). To se pak hodí karta opravy, která žeton poškození odejme a generátor se bez těchto žetonů znovu rozběhne. Naopak díky sabotážní kartě zase do místnosti např. jeden další žeton poškození přidáte. Vetřelci to přece chtějí lidem v základně co nejvíce znepříjemnit, ne? Líbí se mi, že ani v této deskovce nepřijdeme o ikonickou filmovou pasáž s testováním osazenstva. Když se totiž vypravíte do laborky, zbrojnice a skladu, tak v nich můžete získat krevní vak (to je vlastně vzorek krve jednoho z hráčů), plamenomet či drát. A ti, kdož viděli ikonický snímek, již vědí! Krom střetnutí, kdy si kolegové v jedné místnosti nahlíží do svých žetonů nákazy, lze v každém kole vyvolat testování hráčů, a tím zjistit, jestli se jim dá věřit, nebo nikoli.

Ano, právě nyní přichází to napínavé filmové šmrdlání horkého drátu do misky s krví jednoho z hráčů! Vybraný nešťastník musí všem ukázat svojí pravou podstavu, tedy kartu role člověka nebo vetřelce. V menším počtu (typicky ve čtyřech) se ale při našich partiích do laborky či zbrojnice nikdo moc nehrnul. Každý z lidí se většinou soustředil jen na to, aby základna nějak fungovala do doby, než se zprovozní jedno z vozidel nebo přiletí záchranný JetRanger. Takže v drtivé většině naše seance ve čtyřce a občas i v pětce končily tím, že vetřelec nebyl prozrazený (stále byl maskovaný v člověčím těle) a chléb se lámal až ve fázi nástupu do vozidla, kdy se hlasovalo o tom, koho pustit na svobodu a koho ne. Asi nemusím připomínat, že v naprosté většině nakonec zvítězila strana vetřelců. Buď se jeden tajně propasíroval na sedačku do vozidla, nebo jsme nechali v mrazu vytvrdnout čistého člověka, který se nám znelíbil. Poetika deskové Věci právě spočívá v tom, že často končí takovými situacemi, s nimiž naprosto nepočítáte!

Dá se říci, že ve čtyřech, pěti postavách se hraje skoro vždy skrytě, vetřelec se tajně šíří z počátečního hráče do dalších postav a nikdo úplně přesně netuší, kdo je člověk a kdo netvor. Přijde mi, že je mnohem lepší bžunda hrát za infikovaného než na zdravého polárníka. U čistých lidí je hraní každé partie velmi podobné až stereotypní. Jeden to valí do komunikační místnosti, aby ji nejrychleji opravil (používá karty opravy) a hned poté zavolal SOS pro záchranný vrtulník (karta použití). Ten zpravidla doletí do tří-čtyř kol a pak nastává konec hry, jak se osazenstvo napakuje na palubu. Případně se druhý vypraví do skladiště hledat klíče k rolbě či MacReadyho Bellu, třetí maník vozidlo opraví a čtvrtý třeba přivalí barel paliva. To se děje všechno tím, že figurku umístíte do lokace a odhodíte správnou kartu. S těmi akčními kartami to ale není jen tak. Asi si brumláte, že jako vetřelec vyložíte kartu sabotáže a hned všichni vědí, že jste zrádce. Na to hra pamatuje zajímavou mechanikou, že se takto nemůžete prozradit.

Kolo většinou začínáte se třemi akčními kartami opravy/použití/sabotáže v tajné ruce. Lidé sice kooperují, ale o kartách v ruce se nesmí mluvit. Vy můžete umístit svoji figurku do jakékoliv místnosti (Já tedy jdu opravit kotelnu. Dobře, já si jdu do zbrojnice vybrat zbraň. Tak já to vezmu do kuchyně připravit jídlo…) a vybrat k ní jednu z akčních karet (kupř. pro správku kotle potřebujete analogicky kartu opravy), nicméně tyto karty vykládáte na desku velitele (to je vždy jeden z hráčů) LÍCEM dolů. Následná fáze akcí pak probíhá tak, že velitel tyto karty ZAMÍCHÁ a pak musí odhalit  a použít minimálně jednu z nich. Tudíž nikdo netuší, kdo do balíčku vložil jaké karty a který hajzlík tam háže ty sabotáže. Dá rozum, že méně odhalených karet znamená menší nebezpečí sabotáží, ale zase se vám nedostane karet oprav a použití pro udržení základny v chodu. Je to vždy na jednom hráči, na aktuálním veliteli základny, jak se s tímto dilematem popasuje. Hráči si sice sami zvolí lokaci a kartu značící, co v ní provedou, ale velitel jim do tohoto snažení může klidně hodit vidle. Tím spíše, že může být Věc…

Je pouze na něm (dobře, může ukázat charakter a domluvit se s ostatními), co postava ve své lokaci nakonec provede. Kolikrát se těšíte, že v laborce získáte žeton testu a zkonfrontujete podezřelého kolegu. Přemístíte svoji figurku do laboratoře a do balíčku velitele hodíte svoji kartu použití. Jenže velitel zrovna odhalí kartu sabotáže a přiřadí ji k Vám (jaká postava zrovna přijde na řadu si po tažené kartě akce volí také sám velitel), takže vy nedostanete nic. Za sabotáž se musí jeden žeton testu z pytlíku vyhodit, tudíž jich bude méně. Nejvíc nás bylo u stolu šest, a to je partie naprosto jiné kafe! Věci se skoro lavinovitě šíří po osazenstvu základny, protože velmi brzo se nakazí další hráči. Dokonce se nám stalo, že vetřelec infikoval nakonec úplně všechny a polárníky naprosto zdecimoval. V takovém případě, kdy vás hraje více, se již vyplatí vetřelci či vetřelcům samovolně odhalit a přestat tutlat svoji pravou identitu. Je mnohem lepší pocit decimovat hrůzou ochromené polárníky pěkně se vším tím slizem, chapadly, hnáty a netvory, protože čím více hráčů a postav, tím větší šance, že se Věc dostane do dalších těl.

Přece jen ta střetnutí více hráčů v jedné místnosti jsou častější a při setkání s vetřelcem máte 50:50, že vás také infikuje, pokud bude chtít. V případě prozrazení vetřelce(ů) už nemá cenu nic zapírat. První odhalený netvor začne řádit jak černá ruka se silou rovnou polovině počtu hráčů. V šesti má počáteční sílu 3, což je fakt dost. To pak můžete s libostí vybrat jednu z figur netvora a nahradit jí svoji bývalou člověčí postavičku. Lidé navíc netuší, v jakých místnostech se Věc objeví, protože ta si lícem dolů vybírá jednu či více karet lokací, v nichž se objeví až po rozmístění lidí. Méně lokací znamená větší sílu netvora, protože do každé musí umístit minimálně žeton síly hodnoty 1. Se silou 3 tedy může infikovat až trojici lokací, kdy do každé umístí svoji jednu sílu, nebo také jedinou se svojí plnou silou 3. Vetřelci tak špekulují, kam si tak lidé půjdou a tam rozmístí své spory. Více místností znamená větší šanci na likvidaci lidí, ale s menší silou, zatímco do jedné vybrané místnosti, kde má Věc maximální sílu, zase třeba nemusí nikdo dorazit a celé snažení netvora přijde v tomto kole vniveč.

Každá z postav má sílu 1. Při remíze sice Věc nikoho nezabije, ale znemožní lidem provádět své akce v místnostech, což také není špatný výsledek. Když mají polárníci převahu, to nastane kupř., když do pokoje s žetonem síly vetřelce hodnoty 1 vejdou dva lidé, Věc uprchne a vědci mohou normálně provádět své akce opravy, použití či sabotáže. Masakr ovšem začíná, když má Věc více síly. Možnost sabotáže jako se stejnojmennou akční kartou nám i přes trvalé zvýšení síly netvora v místnosti přišla slabá, to je mnohem lepší zabíjet! To si Věc vybere v místnosti jednu postavu, kterou okamžitě zlikviduje (život zachrání jen určitá zbraň) a navrch do lokace umístí jednu svoji sílu. Sice to je méně než v případě sabotáže, nicméně takto jde postupně zdecimovat celé posádka, což je mnohem opojnější pocit, než jen v klídku a na tajňačku nastoupit s nevěřícími do vrtulníku. Kooperativní režim pro 1-3 hráče také není úplně špatný, když nic takového oba konkurenti, tedy deskovky The Thing: Infection at Outpost 31 a Who Goes There?, vůbec nenabízejí.

Vetřelce ovládá samotná hra a všichni hráči hrají za člověčenstvo. Věc se přesouvá podobně jako v normálním režimu pro více hráčů pomocí tajně líznutých karet lokací, do nichž rozmístí své žetony síly, rovnající se největšímu počtu hráčů v jedné místnosti + 1. Lidé ale neprovádí své akce na základě akční karet, i když se jinak po základně opět volně pohybují a každý si tak může zvolit místnost, v níž zamýšlí provést nějakou akci. Místo tažení akčních karet z balíčku od hráčů velitel hází třemi akčními kostkami. Na nich jsou stejné symboly jako na akčních kartách, tj. oprava/použití/sabotáž, ale také posun hrozby vetřelce, která jde naproti hráčům na jejich stupnici podezření. Jakmile se jeden z hráčských žetonů podezření protne s vetřelcem, Věc se odhalí a dále hraje jako odhalený netvor, ovšem s brutální silou 5 již od začátku! Té se prakticky nedá moc čelit, tudíž v tomto režimu nastává daleko větší honba s časem, než při klasické partii 4-8 hráčů. V koopu hraje vždy 6 postav, takže vezměte na vědomí, že v solitéru se při ovládání celé této party krapet zapotíte.

Věc se musí napřed pořádně zažít

Největším nepřítelem hraní tu není snad ani tak Věc samotná, jako velká složitost pravidel a množství fází v kole, které se ještě dělí na další dílčí kroky. Velmi zde chybí pořádná přehledová karta, v tomto případě spíše velký list, kde by byl seznam všech až osmi fází v kole včetně veškerých činností, jaké se ve všech fázích provádí. Nepočítejte s tím, že si hned v první partii dobře zahrajete. To nedáte, ani když máte hráče, který Věc již dobře ovládá. Jeden z vás totiž musí být vetřelec a ostatní to o něm nesmí vědět. Jenže několik prvních partií nebude nouze o otázky, jaké nutně vetřelce prozradí. Pravidla mi navíc nepřijdou zcela jasná a dobře strukturovaná, takže první okamžiky v nich budete stále listovat. Bez přípravy a mimo kooperační režim mají 17 stránek, celkově 28. Český sešit pravidel si v PDF stáhnete TADY. V několika případech si pravidla odporují s herním plánem a kartami. Např. pravidla přikazují pro hru 4 hráčů umístit 3 barely paliva do venkovní rezervy, jenže na plánu jsou pro 4 hráče vyznačená jen dvě políčka.

Plán je totiž špatně natisknutý, jedno políčko pro jakýkoli počet hráčů chybí, takže pravdu má vždy manuál. Ani příprava hry není nejkratší a obrázek herního plánu přípravy hry ani neukazuje všechny rozmístěné komponenty, takže méně zkušení hráči mohou tápat. Je škoda, že manuál vůbec nenapoví, jak mají hrát čistí lidé a na co se má zaměřit vetřelec. Infikovaný hráč často první kola nechápal, jakým stylem má hrát a vůbec netušil, jestli se má raději prozradit, nebo ne. Ono to bylo jedno, protože to o něm ostatní stejně věděli a začali se ho stranit, což bohužel většinou odnesla i další dost často zdravá postavička, kterou jsme v panice vyobcovali a nepustili k úniku. Ideální je vyhradit si minimálně alespoň v pěti, šesti hráčích několik hodin a zahrát si přinejmenším tři až čtyři partie, během nichž si zažijete všechny situace a naučíte se deskovou Věc hrát. Pro dobrý požitek z hraní se totiž musíte naučit mnoho věcí najednou. Musíte si uvědomit schopnost vaší ovládané postavy, vědět, k čemu jsou všechny zbraně a předměty, a dobře se seznámit s akcemi ve všech místnostech, což je práce na několik dlouhých her.

Deskovka Věc se ale opravdu skvěle drží své filmové předlohy (nicméně pro její pochopení snímek nemusíte vůbec znát), takže je pochopitelné, že musí být pro slušnou atmosféru takto složitá. Oni ani ti dva konkurenti totiž nemají o moc jednodušší pravidla. Testy krve, střetnutí lidí i psů mezi sebou, výpady vetřelce, akce v místnostech, obviňování navzájem z infikace, hlídání počasí + mnoho dalšího je zkrátka velká porce pravidel a mechanik na rychlé zvládnutí. Každopádně platí, že pokud chcete nějakou slušnou deskovku na motivy knihy a filmu The Thing, jsem přesvědčený, že nejlepší poměr výkon-cena má právě Věc: desková hra, protože je výtvarně nejkrásnější, nejhodnotnější, lokalizovaná a podporuje nejširší počet hráčů, což je její největší výhoda. Musíte se ale u ní alespoň zpočátku obrnit opravdu velkou trpělivostí.

Hodnocení GamesBlogu: 7/10