Recenze Pac-Man: desková hra – požerte se všichni

V roce 1980 se na automatu Namco poprvé objevila žlutá nenažraná kulička, která dnes značí jednu z největších a nejúspěšnějších videoherních značek historie. Pac-Man, v Japonsku nejprve pojmenovaný Puck-Man, se od té doby stal takřka synonymem pro jakoukoli herní arkádu. Dokonce ho velmi často znají i ti, kteří jinak k videohrám vůbec nepřičichli. V proslulosti se mu může rovnat snad jen ruský Tetris. „Puck” na „Pac” se v označení změnilo těsně před exportem na americký trh, kde se hry během první sezóny prodalo přes sto tisíc kusů, protože se japonští autoři domnívali, že by si Američané z názvu dělali legraci a komolili by ho z „Puck” na „Fuck-Man”. Pac-Man je dávno extrémně výdělečná franšíza, přičemž kvalifikované odhady mluví +- o pětačtyřiceti až padesáti milionech prodaných či stažených her (některé tituly byly a jsou zdarma) za celou historii od toho počátku osmdesátých let až do současnosti.

Mimo automaty se Pac-Man poprvé dostal přesně před čtyřmi dekádami, a to na herní konzoli Atari 2600, na níž prodal přes osm milionů kopií, díky čemuž je to nejprodávanější titul této konzole. A pak už to šlo ráz na ráz: další kapesní i domácí konzole, počítače, digihry, mobily, další automaty, televizní seriály, hračky, oblečení, filmy, reality show, a také deskovky – tam všude se postavička, inspirovaná kusem pizzy, objevila a stále objevuje. V Japonsku má Pac-Man dokonce několik muzeí a trvalých výstav, patří mu několik zápisů v Guinnessově knize herních rekordů a podle něj vznikly a stále vznikají desítky licencovaných i nelegálních klonů. Jen oficiálních či licencovaných her pro konzole, mobily a počítače doposud vznikla více než stovka a klony se počítají na desítky. A Pac-Man stále jede, stále žere a stále kouše, však zrovna za měsíc vyjde oficiální kompilace Pac-Man Museum +.

Pac-Man je i zadarmo

Každý rok od osmdesátek stále vzniká minimálně jedna interaktivní hra se žlutou kuličkou. Zahrát si původní titul můžete naprosto jednoduše i zadarmo přímo v prohlížeči. Google má svůj pac-maní Doodle ZDE a pro mobily Apple a s OS Google Android si lze bezplatně stáhnout Pac-Mana TADY a TUTO. Jedna z mnoha bezplatných online podob je třeba TATO. Přenést napětí honěné s duchy a přímočarou hratelnost videohry na stoly a podlahy není úplně snadné, a tak deskovek s Pac-Manem za těch čtyřicet let mnoho nevzniklo. Aktuální Pac-Man: desková hra je teprve osmou stolní reinkarnací, byť kolik vzniklo deskovek či karetek pouze pro domácí japonský trh, se nelze dopočítat. Ale také jich moc nebude. Všechny tyto historické pokusy (první deskovka se žravou kuličkou se objevila již počátkem osmdesátých let) se moc neprosadily a ani nedosáhly na nějaká lepší hodnocení.

Nejlépe přijatou hrou z této malé série je právě aktuální Pac-Man: desková hra, kterou k nám v češtině dovezla společnost Blackfire Entertainment. Licenci pro originál si vyjednalo americké vydavatelství Buffalo Games ze stejnojmenné metropole státu New York. To má s klasickými videoherními franšízami docela bohaté zkušenosti, protože kromě Pac-Mana dále nabízí deskové verze Space Invaders a Tetrisu. Oceňuji, že autoři nevymýšleli nějaké kraviny a prostě co nejpřesněji převedli videoherní kuličku na vaše stoly tak, že si zachovává víceméně všechny hlavní atributy slavné značky. Bludiště, jež sestavíte z pěti plastových dílců, je takřka úplně shodné s předlohou. Kamenem úrazu jsou ale žluté plastové kolíčky, jež zde přebírají úlohu těch žlutých teček, jaké musí Pac-Man požírat, aby celé bludiště vyčistil.

Skvěle provedená a funkční miniatura Pac-Mana na baterky (3x placky LR44 1,5 V jsou již vložené) po stlačení vydává to charakteristické „waka-waka-waka”, přičemž jejím stojánkem při pohybu zamačkáváte kolíčky do povrchu, čímž bludiště čistíte. Nejenže jde zamačkávání velmi ztuha, takže s ním mají děti a občas i dospěláci problém (ke hře jsem přizval mladé fanoušky Pac-Mana mezi deseti až patnácti lety), ale ještě horší je po partii zpětné vymačkávání kolíčků ven. Některé vyskočí a honíte je po podlaze, do jiných musíte fest tlačit, přičemž se nadzvednutá herní deska nepříjemně láme. Chápu, že jakékoli lepší řešení by hru prodražilo, ale nemůžu si pomoci, tento zvolený model není moc praktický. Jinak je hra produkčně i výtvarně velmi povedená, všechny plastové komponenty jsou pečlivě začištěné a z pevnějšího, kvalitního plastu.

Jeden je Pac-Man, ostatní dušíci

Jeden hráč vždy obsluhuje Pac-Mana, zatímco ostatní (hra je pro 2-5 hráčů) řídí pohyb duchů. Kulička má samozřejmě běžně jediný život, přičemž má za cíl nasbírat požíráním po herním plánu co nejvíce bodů. Postupně si všichni hráči za Pac-Mana zahrají, a kdo má nejvíce požraných bodů, ten je vítěz. Celá hra je maximálně jednoduchá. Pac-Man si hodí třemi žlutými šestistěnnými kostkami a pohne se o celkový počet teček na kostkách. Může při tom kdykoli měnit směr, couvat, a to i několikrát za svůj tah. Prostě úplně stejně, jako v arkádové předloze. Během svého pohybu pak zamačkává vytrčené žluté kolíčky. Jakmile kulička dokončí svoji cestičku, hrají duchové, jež jí nahání. Jejich pohyb je ale řízen balíčkem čtyřiceti karet. Na nich je vždy vidět, o kolik teček se každý z duchů posune.

Začíná se duchem nahoře a pak hrají duchové pod ním. Duchové spolu kooperují, takže se mohou domlouvat, ale nesmí se při pohybu vracet a měnit směr jako Pac-Man. Jejich pohyb je vždy spojitý a vždy vpřed – nazpět se otáčet nemohou a přes sebe nepřejdou. Jakmile jeden z duchů přejede přes Pac-Mana, tento končí, spočítá si nasbírané bodíky a předá postavičku dalšímu hráči kolem stolu, aby se postupně v jeho roli všichni vystřídali. Abych pravdu řekl, nikomu se nepodařilo dokončit „level” a bludiště kompletně vyžrat. To už bylo lehčí sníst ovoce, jaké Pac-Manovi přihrála ovocná karta, přimíchaná do balíčku duchů. Ani v deskovce nemůžou chybět rohové „peletky”, po jejichž přejetí naopak Pac-Man začne požírat duchy. A opět se to děje přesně v duchu videoherního originálu. Pac-Manův běžný pohyb na peletce okamžitě končí, načež si hodí opět třemi kostkami a jde se na duchy!

Přejetý a požraný duch svojí plastovou figurku na ploše nahradí kartonovým žetonem svých očí, přičemž veškerý svůj pohyb, kdy je naprosto neškodný, směřuje přímo do své klece uprostřed. Po jejím dosažení se znovu změní na ducha a vrací ze nazpět lovit Pac-Mana. Zbývá nastínit bodování, kdy za ovoce je 100/200/500 bodů, za jednu vyčištěnou čtvrtinu plánu 800 bodů, za požraného ducha 200, případně si můžete počítat i jednotlivé kolíčky, jež jsou za 40 bodů každý. Pro lepší přehled hra obsahuje i malý bodovací bloček. Pokud se vám povede bludiště komplet vyčistit, do balíčku duchů přimícháte pětici silnějších karet, s nimiž se dušíci pohybují dále (běžně je to do sedmi teček, zatímco Pac-Man může až o osmnáct). Vymačkáte ven kolíčky a jedete novou rundu až do té doby, než vás jeden z duchů dostihne.

Jediný, nebo tři životy

Zkusit můžete i déletrvající Arkádový režim (běžné partie za jednoho Pac-Mana stihnete klidně do deseti minut, za kvarteto hráčů do třičtvrtěhodinky), kdy má Pac-Man tři životy a po ztrátě jednoho si kolíčky neresetuje, ale pokračuje dále. U deskového Pac-Mana musíte vzít na vědomí, že se jedná o hru, no spíše kratší jednoduchou hříčku, silně ovlivněnou náhodou. Za Pac-Mana nevíte, co vám na třech kostkách padne, když se můžete pohnout jen o tři tečky, nebo také až o osmnáct. A ještě horší je, že stejně tak nevíte, a netuší to ani duchové, o kolik teček se pohnou oni po vás. I když je totiž požerete, v následném tahu hodíte krátký pohyb a duchové si zrovna líznou kartu s pohybem dlouhým, takže vás obklíčí, načež jim již neuniknete. On ten jejich pokojíček uprostřed herního plánu znamená, že to mají na tři strany docela blízko, takže ani jejich dočasná eliminace nemusí nutně znamenat, že je Pac-Man alespoň na okamžik v bezpečí.

Dovedl bych si představit, že na rubu karet duchů budou kupř. jeden až tři symboly duchů, značící, že na líci je krátký, střední či dlouhý pohyb. A tím by Pac-Man mohl trochu taktizovat a podřídit tomu svůj úprk. Lze říci, že Pac-Manem nepolíbení dospěláci z naší skupiny (hráli jsme ve dvou, čtyřech a pěti) dospěli k nudě již po třech, čtyřech partiích. Hra zabavila pouze ty, kteří Pac-Mana znají a hrají, takže pro fanoušky, mezi něž se jako videoherní publicista a herní veterán rád počítám, má hra jistě co nabídnout. Nicméně, jedna hráčka, která kuličku vůbec nezná, to vzdala hned po jedné rundě. Po pravdě, té náhody tu je opravdu dost a vymačkávání kolíčků je často úmorná práce. Deskový Pac-Man je ale ideální je pro větší „děti-pařiče” (přístupnost výrobce deklaruje od 10 výše). Když jsme přizvali mládežníky a mládežnice od sousedů, kteří na pokročilejší deskovky jinak moc nereflektují (Není to přece konzole ani počítač, tak nás to neba a nevotravujte…), u jednoduchých a hbitých partií u nich zavládlo všeobecné veselí.

Poslední Pac-Man: desková hra je podle mne důstojnou poctou jedné z nejslavnějších postav videoherní historie, před níž i vzývaná Lara Croft bledne závistí. Převedení na stoly je u tohoto posledního deskoherního pokusu velmi přesné, byť to znamená velkou porci náhody a obyčejné mechaniky, jaké náročnější hráče nemají šanci oslovit. Rozporuplné je provedení herního plánu s neposednými kolíčky, nicméně žvatlající elektronický Pac-Man s repráčkem a pěkně barevní dušíci jsou parádní. Pro dospělé „nefanoušky” hru moc nevidím, ale pokud chcete alespoň na chvíli odtáhnout svá neposedná dítka od počítačových, konzolových či mobilních her, tak by na deskového Pac-Mana mohli vřele zareagovat.

Hodnocení dospělých: 6/10

Hodnocení dětí: 7/10