Jakkoli je dnes proslulá zejména open-world westernovka Red Dead Redemption, už je méně známé, že tato hra má svého předchůdce. Je to přímočará střílečka z divokého západu Red Dead Revolver. Tu vydal Rockstar v roce 2004 na PS2 a Xbox, nyní si ji ale zahrajete skrze Playstation Store i na PS3. Jejím hrdinou je Red Harlow, střelecky zdatný sirotek přezdívaný “Smrtící revolver”, který nastupuje cestu pomsty za svoji postřílenou rodinu. Odtud také název hry.

Ohledně tvarování titulu se musíte napřed důrazně oprostit od moderního redemptionu, protože Red Dead Revolver je zcela jiný. Ostatně obě hry kromě názvu nemají vlastně skoro nic společného. Red Dead Revolver je pojetím velice střídmá a přímočará akční střílečka, jejíž největším problémem jsou schválně omezené úrovně. Celá kampaň není krátká ani dlouhá – celkových 27 kapitol mi zabralo asi 10-12 hodin (zčásti díky vyšší nenastavitelné obtížnosti a opakováním), ale je striktně rozkouskována do samostatných dějství, která vždy tvoří velmi omezený prostor a vlastně jediná náplň hry – střelba. V každé kapitole čelíte na nějakém místě postupně nabíhající přesile nepřátelských kovbojů.

Až je všechny vykosíte, porůznu přikvačí na scénu ještě odolnější boss(ové), načež po likvidaci vám hra ukáže statistiky a nahraje novou úroveň se spojovacím videem. Přitom některé mise nabízejí větší rozlohu, třeba ruiny starodávné vesnice v divočině (nejvíce ale max. několik set metrů), jiné jsou extrémně smrsklé, jako třeba jediná kratší ulička v městečku, ze které nelze odbočit a z jejíž postranních domků neustále útočí nepřátelé. Kromě několika málo plošinkových vložek, kdy na místo střetu musíte napřed došplhat, je zdejší střelba vlastně zhola jedinou náplní, což má za následek nastupující stereotyp a nudu. K té jsem se já probojoval zhruba po desáté úrovni. Hra se tak nedá jet déle v jednom kuse, protože je to stále to samé.

Typická úroveň – nikam dál, než vidíte, se nedostanete

On je totiž Red hlavně lovec odměn za kriminálníky, takže logicky nejen supluje zdejší neschopné šerifstvo, ale hlavně kosí padouchy a gangy jak na běžícím pásu. Kromě příběhových filmečků samostatné úrovně spojuje ještě městečko Brimstone, vlastně jediná krapet větší plocha ve hře. Díky zdejším obchůdkům se můžete na další úrovně jednak lépe vybavit nakoupením lepších zbraní, popř. vylepšením těch starých, a druhak se zde můžete poprvé a naposledy volně procházet a rozmlouvat s místními, kteří mají v zásobě vždy nějakou novinku či drb. Každá akční mise je totiž hlavně rychlá přestřelka, kdy nelze moc spoléhat na docela funkční krycí systém s výklony, protože prostředí je většinou rozlohou tak malinké, že musíte stále běhat dokola, abyste si nepřátele drželi více od těla a ihned nezemřeli.

Dosud to je bída, říkate si asi z napsaných řádků, ale ono to není až tak špatné, jak to vypadá. Jednak si hra sama na nic nehraje – je to prostě přímočará akce bez jakýchkoli vedlejších ruchů, kde hraje střelba prim, a vše další tu je jen navíc. Ostatně Red Dead Revolver nepovažujte za špičkové open-world tituly jako je pozdější Gun, v tom je revolver až moc jednoduchý. Hra má hlavně svérázný audiovizuální styl. Celá grafika až na postavy je schválně hodně rozmazaná, barevná paleta utlumená, obraz krapet zrnitý a font jak ze Spaghetti westernů. Přitom detailů jsou prostředí doslova plná, stejně jako velmi bohatá. Podobně i všechny postavy jsou tak trochu komiksově laděné, s rozšafnými rameny a hranatými obličeji ve srandovních grimasách rozšklebených ksichtů.

Za každou mrtvolu, splněnou misi, dokončenou úroveň a dokonce i za každou vystřelenou kulku do nepřítele (!) získáváte dolary, jež pak můžete utrácet za nové zbraně a jejich vylepšení, či sběratelské dokupování nových stránek do Journalu – zdejšího deníčku všeho podstatného ve hře, jakési encyklopedie celé kampaně. Však na ty přestřelky jste skvěle vybaveni. Tasit můžete až dva kolty naráz, na dálku máte na zádech vždy nějakou pušku, pěstí se také dovedete ohánět a kromě toho ještě házet další libůstky, jako kudly nebo dynamit. O krytu s výklony jsem mluvil, ale skvěle provedené jsou dvě stěžejní herní mechaniky: střelecké duely a zpomalení času zvané Dead Eye. Občas musíte padouchům čelit v klasických pistolnických duelech, resp. soubojích, protože často stojíte sami proti více protivníkům.

To se očekávaně zpomalí čas, na přitažení analogové páčky šáhnete do pozdra pro pistole, odtažením je tasíte, přičemž musíte velmi jemně korigovat směr tak, abyste dostali zaměřovací křížek na nejvíce zranitelná místa nepřátel. To vše v jednom táhlém pohybu a s omezeným časem. Pokud to zvládnete (lze to neomezeně cvičit v úvodním tutoriálu), Red efektně všechny postřílí v jediném okamžiku! Nu a podobný je i Dead Eye, jenže tuto schopnost můžete používat už kdykoli v přestřelkách. Opět tlačítkem zpomalíte čas, kdy pak stačí jen analogem “pokreslit” jednoho či více protivníků (musí být u sebe), načež hra si je už sama “otaguje” a vy je zaměřené už v pohodě postřílíte. Samozřejmě Dead Eye nejde využívat do nekonečna, ovšem tato schopnost se po čase znovu doplní.

Celá 3. kapitola kampaně

Kombinace customizovaných zbraní všech možných typů, jejich rychlé výměny v boji, pohodlného ovládání různých postav s krytem, přikrčením i skoky a Smrtícího oka, pak značí i přes výše zmíněnou kritiku opravdu živelné, napínavé a zábavné přestřelky, které jinde neuvidíte. Právě díky tomu omezenému prostředí totiž nemáte na nic moc času, žádný oddych a neustále musíte rychle manévrovat (a to kolikrát i vertikálně třeba po schodech domu), do toho druhou páčkou dobře mířit terčíkem na rychle pobíhající nepřátele, občas se krýt a ještě manuálně přebíjet, což není žádná sranda a kolikrát se u toho dost zapotíte. Bossové jsou docela nápadití (jednou třeba chlapík sám sebe odpalující dynamitem, podruhé zčásti neviditelný kouzelný kovboj z cirkusu), takže na každého musíte vymyslet jinou taktiku a velmi rozmanité je i prostředí, skoro v každé úrovni jiné ( někdy i v noci, případně za deště).

A osvěžující jsou i části, kdy jedete v přepadeném vlaku, popř. máte možnosti sedlat koně/býka či bojovat z dostavníku řítícího se prérií. Vždy to jsou ale striktně ohraničené úrovně, z nichž se nedá nikam utéct a nic jiného dělat, než se pohybovat a střílet. Výborný je ostatně i offline multiplayer na rozdělené obrazovce, kde si to ve stylu přestřelek z kampaně rozdáte až ve čtyřech na jednom gauči se všemi hlavními i zápornými postavami ze singlu, a to na stejných arénách, kde se v kampani bojuje. Red Dead Revolver je prostě takový pěkný svéráz. Neotřele pojatá a typově velmi jednoduchá hra v unikátním provedení nabízí v odlehčeném duchu parádní přestřelky v rozmanitých arénách (ano, to je to správné slovo pro singl prostředí), byť ta nesvoboda a omezené prostory s pouhou jedinou herní náplní nemusí sednout každému.

Oficiální stránky Red Dead Revolver stále fungují zde.