Retro: Call of Duty 1 + United Offensive

Byla to doba, kdy byl Wolfenstein na trhu již více než dvě dekády, druhoválečným akčním střílečkám vládl cyklus Medal of Honor a právě se začala rozjíždět nová řada Battlefield. Nabídku pak doplňovaly menší značky jako Elite Forces či Mortyr. Jak vidno, v roce 2003 byl vlak válečných stříleček z první osoby slušně rozjetý a dlouhý, takže Call of Duty, první hra toho jména, musela do soupravy naskočit opravdu opatrně, aby si nakonec nezlámala hnáty. A tak vsadila na béčkovost, adrenalin, maximální akci, místy až přehnanou filmovost a brutálně skriptované scény, tedy aspekty, jaké tuto značku charakterizují i dnes. Call of Duty 1 byla sice první hra nově založeného studia Infinity Ward z Kalifornie, ale pokračovala v kánonu toho, s čím měla většina osazenstva zkušenosti, totiž se žánrem akčních stříleček z pohledu první osoby.

Slavný díl Medal of Honor: Allied Assault, jako první z této řady pro počítače, pro EA dělalo prakticky neznámé studio 2015 Games z Oklahomy. Právě z něj část vývojářů, nespokojena se skřípající spoluprací s panovačnými EA, odešla, aby si založili Infinity Ward. Na tvorbu velkého AAA titulu, jakým Call of Duty 1 mělo být, ale sami neměli dost peněz, takže se domluvili s Activisionem, který si v Infinity Ward zakoupil třetinový podíl. Však měli jeho manažeři tenkrát dobrý čuch, protože se záhy z Call of Duty stalo doslova zlaté prase a jak firma Infinity Ward, tak i značka Call of Duty funguje velmi dobře i dnes. I s datadiskem Call of Duty 1 prodalo do dnešních dnů kolem 7 milionů kusů, což není vůbec špatné, protože jen málokdy se první dva díly dostanou do slevových akcí. I dnes takřka po dvaceti letech stojí Call of Duty 1 na Steamu stále dvacet eur!

Je parádní, že si takto starou hru můžete stále zakoupit v digitální verzi, přičemž i s datadiskem na současných OS běží naprosto bez problémů. Pro aktuální širokoúhlá rozlišení si jen změníte několik řádků v konfiguračním texťáku hry, načež Call of Duty 1 i po tolika letech stále vypadá a běhá krásně. Na HD textury bych se být vámi vykašlal, protože v některých úrovních dělají nepěkné grafické artefakty a občas hra spadne při rychlém ukládání. Samozřejmě, stáří je na grafice, na současnost již spíše jednodušší a hranatější, vidět, ale objektivně hra vypadá dobře i nyní a vlastně ani o moc nezestárla. Nejvýhodnější vychází zakoupit balíček Call of Duty Warchest, obsahující Call of Duty 1, datadisk United Offensive a Call of Duty 2. Na Steamu stojí třicet eur, takže vás jedna hra z balíčku vyjde na necelých 250,-, což je již akceptovatelné.

Za finanční podpory Activisionu vývojáři dostali volnou ruku v tom, jak Call of Duty 1 vyprofilovat, aby se oproti zavedeným konkurenčním značkám dokázalo prosadit. Na jednom se všichni domluvili hladce: hra se musela ovládat a hrát velmi jednoduše a přímočaře podobně jako u Medal of Honor, prostě žádné velké přemýšlení. Call of Duty 1 (přesný název je sice bez číslovky, ale já čísla uvádím, aby bylo vždy jasné, o jaký díl se jedná) ale dostalo rovnou tři navazující kampaně nejdříve za amerického, pak za britského a naposled za sovětského vojáka. To bylo na žánr osvěžující, stejně jako několik misí, kdy fungujete jako střelci v různých vozidlech: v osobním i nákladním voze, motocyklu a samozřejmě v tanku. Právě tato dvojice vlastností nejvíce pomohla prvnímu dílu k dobrým prodejům, byť jinak je Call of Duty 1 naprosto typickou tupou akční střílečkou.

Hrajete tak, že jen jdete jediným úzkým koridorem slepě vpřed a na cestě kosíte desítky a stovky stále stejně nabíhajících nepřátel, kteří se pitoreskně kupí na velké hroudy. Wehrmacht se sice často kryje, vykukuje či mění pozice, ale druhá půlka jeho družstva běží klidně přímo proti vašim hlavním. Tehdy se na nějaké akurátní chování uměláků prostě nehledělo, hlavně, abyste měli vždy proti komu střílet a hra si udržela vaši velkou pozornost. Aby vývoj rázně odsýpal, pro Call of Duty 1 si vývojáři outsorcovali externí engine id Tech 3 od id Software původně určený pro řadu Quake. Jelikož byl datadisk United Offensive, jenž vyšel hned o rok později od jedničky, samozřejmě široce postavený na technologickém základě Call of Duty 1 (stejné menu, grafika, zvuky, hudba atd.), pohání ho také id Tech 3, ale pro následující díly si v Infinity Ward navrhli raději svůj vlastní IW engine, takže ušetřili za podporu a licenci.

Je zajímavé, že United Offensive Activision přidělil studiu Gray Matter Interactive, tvůrcům famózního návratu do Return to Castle Wolfenstein. Jednoduše proto, že v Infinity Ward byli ještě před vydáním Call of Duty 1 zaměstnáni jednak tvorbou svého nového IW enginu a jednak vývojem Call of Duty 2. Gray Matter Interactive se hned po dokončení datadisku (mimochodem také velmi povedeného) spojili se studiem Treyarch, takže se na sérii Call of Duty podílejí zdárně dodnes. Příjemnou funkcí, jakou další hry série Call of Duty opustily, je svobodné a rychlé ukládání kdykoli, zatímco efekt chvilkového omráčení zvaný Shellshock, kdy se rozostří okolí a nemůžete se takřka pohybovat, se používal i později. Jen pro srovnání s dneškem, vývoj Call of Duty 1 trval necelé tři roky, stál asi pět milionů dolarů a podílelo se na něm zhruba třicet vývojářů na plný úvazek.

To dnes při stovkách pracovníků, desítkách utracených milionů a mnohým odkladům po letech vývoje typické současné videohry zní málem jak z říše snů. Je ale pravdou, že jednička i datadisk jsou docela krátké hry. Na každou v singlu spotřebujete pouhé dva delší večery (cca 8 + 6 hodin), pak vám zbýval již jen multiplayer, jenž byl v době vydání  velmi populární. My dnes nadáváme na krátké a drahé tituly, no je vidět, že dříve to nebylo někde o moc jiné. Activision si totiž hlídal rozpočet i dobu vývoje, pročež raději investoval do kratší, ale o to živelnější hry, jaká zas tak moc nestála a její tvorba netrvala věčnost. A vyplatilo se, protože pouze dva novější díly Call of Duty 4: Modern Warfare (2007) a Call of Duty: Modern Warfare 2 (2009) mají vyšší agregované hodnocení na jedné z platforem než Call of Duty 1.  Jinak si Call of Duty 1 i v té záplavě každoročních dílů stabilně drží bronzovou příčku!

Ke koloritu Call of Duty 1 v současnosti patří jak typické a jakoby „připosrané” ťapkání místo chůze, obří velikosti bot vojáků nepadnoucí k proporci jejich těl, tak i vesměs krátké mini mise, jakých je dohromady šestadvacet (9 za Američany, 7 za Brity a 10 za Sověty). Jenže hra v té době již uměla zničitelná skla, částečně poškoditelné domy a nádherné kouřové efekty, přičemž nabízela na pětadvacet typů ručních zbraní včetně kulometných hnízd či protiletadlových kanonů. Datadisk United Offensive impresivní počet flusbroků dokonce ještě rozšířil o dalších 14 kousků! Navíc si do obou prvních titulů Call of Duty můžete stáhnout české titulky, tak do jedničky dokonce i velmi solidní, byť ne zcela profesionální český dabing od Fénix Studia! Nicméně z hraní Call of Duty 1 a datadisku si zřejmě budete pamatovat hlavně jejich památné mise, jakými vskutku zdatně sekundovaly ikonickému vylodění v Normandii v Medal of Honor: Allied Assault.

Aby autoři nekopírovali mise od konkurence, úvod Call of Duty 1 se sice také odehrává za Dne D, ale nikoli z pozice pěšáka na výsadkovém člunu, nýbrž jeho kolegy výsadkáře, který mu připravil půdu pro vylodění. Parádní je dále kupř. sabotáž na nacistické bitevní lodi Tirpitz, ale vrcholem je jistě bitva o Stalingrad, inspirovaná filmem Nepřítel před branami z roku 2001. Datadisk United Offensive nabídl logicky menší počet tuctu misí, z nichž vyčnívá zmíněná úroveň na palubě bombardéru Boeing B-17 Flying Fortress či závěrečná dvoudílná bitva o Charkov. Datadisk ovšem oproti jedničce přinesl dvě malé novinky. Za prvé možnost krátkodobého sprintu, protože v Call of Duty se sice pohybujete normálně docela svižně, ale rychlost nejde nijak zvýšit. A za druhé střihové scény v enginu hry, vždy rekapitulující, co se v posledních misích událo. Jednička má videí podstatně kratší stopáž.

Hra Call of Duty 1 vznikla v době velkého boomu akčních her z 2. světové války, k němuž sama výrazně přispěla jako jedna z nejlepších akčních stříleček té doby. Dnes s odstupem času už to sice není tak kulervoucí zážitek jako tenkrát, ale jako příjemná a atmosférická výprava do historie frenetických bojů poslední světové války i po takřka dvaceti letech funguje velmi dobře. Po druhém díle opět z pera studia Infinity Ward se celá série stočila novým a výhradně konzolovým směrem, protože řadový třetí díl vyšel kupodivu pouze na televizní hrací skříňky a ještě před ním vyšly rovnou dva tituly Call of Duty: Finest Hour a Call of Duty 2: Big Red One taktéž pouze pro tehdejší konzole. Na počítače se řada vrátila až v roce 2007, tentokrát s moderním dílem Call of Duty 4: Modern Warfare.