Ihned po dokončení prvního Call of Duty se v ještě novotou vonícím studiu Infinity Ward, složeného z autorů Medal of Honor: Allied Assault, podle přání jejich distributora Activision vrhli na plnohodnotný druhý díl Call of Duty 2. Mezitím ovšem v podání jiných tvůrců Gray Matter Interactive vyšel datadisk United Offensive, s nímž jednička dohromady prodala přes 7 milionů kusů. Tím se řada Call of Duty již od prvních titulů výtečně etablovala jako jedna z vedoucích akčních stříleček na trhu, a to prakticky až do současnosti. Infinity Ward na datadisku vůbec nespolupracovali, a to z toho důvodu, že je Activision požádal o vývoj vlastního 3D enginu, protože tento distributor nechtěl platit licenční poplatky za dosavadní využívání enginu id Tech 3 od id Software. Na základě vlastního jádra jménem IW engine se v Infinity Ward ihned souběžně pustili do tvorby druhého dílu Call of Duty 2, jenž se ovšem neměl nijak extra odlišovat od první dvojice.

Jednička i datadisk se stále velmi dobře prodávaly a tak se v kalifornském studiu s vydavatelem logicky domluvili, že i pro celkově třetí dějství hlavní mechaniky hry autoři víceméně zachovají a nové funkce přidají jen kosmetické. Opět se tedy jednalo o přímočarou a tupější akční 3D střílečku z pohledu první osoby, zasazenou do druhoválečných kulis mezi roky 1941 až 1945. I do třetice se v Call of Duty 2 po vás nechce moc přemýšlet, když máte opět za úkol kosit neúnavně i ze slepých míst nabíhající přesilu vojáků Wehrmachtu. Zůstala tedy ta charakteristická béčkovost, adrenalin, maximální akce, místy až přehnaná filmovost a silně skriptované scény, co se tolik osvědčilo v prvních dvou dílech, o nichž se dočtete ZDE. Stejně jako u předchůdců, i dnes dvojka funguje na současných strojích naprosto v pohodě a po technické stránce prakticky nezestárla.

Call of Duty 2 je součástí výhodného balíčku celé první trojice v podobě Call of Duty Warchest, jaký pořídíte na Steamu za 29,99 EUR (cca 740,-). A ke dvojce existuje i slušná komunitní čeština formou titulků. Pokud si po sobě zahrajete jedničku s datadiskem a potom dvojku, okamžitě oko potěšíte výrazně jemnější a detailnější grafikou, protože nový domácí IW engine byl výkonnější než engine id Tech 3, uzpůsobený spíše pro rychlejší akci futuristické řady Quake, byť IW engine z id Techu vycházel. Ve srovnání s jedničkou zůstala stejná osa části pro jednoho hráče, tedy znovu 3 kampaně za sovětskou, britskou a americkou stranu dávající dohromady 27 misí cca na 7-9 hodin hraní. Zatímco v jedničce jste vodili trojici vojáků, nyní k nim přibyl ještě čtvrtý. Drtivá většina misí se ale pohříchu věnuje pouze pěším akcím, protože do vozidla usednete pouze jediného, a to do britského tanku Crusader v severní Africe.

A těch úbytků v Call of Duty 2 oproti oběma předchůdcům bylo i dále docela dost. Kupř. zmizela možnost ručního ukládání, takže jen automaticky přes checkpointy, datadisk nabídl sprinty, zatímco v jedničce a dvojce chybí. Prostředí již nebylo zničitelné, protože tuto náročnou funkci tvůrci do svého zbrusu nového enginu nestihli zabudovat. Zdraví se nově doplní samo po chvíli v klidu, takže minulostí se staly i lékárničky. A k těmto faktům bych za sebe doplnil i další negativum, že většina misí, tedy hlavně ty sovětské, byla oproti předchůdcům nudnější, když mnoho památných scén věru nenabídla. Protivníci opět často vybíhají ze slepých míst, kupř. z dvorků, kde nejsou jediné dveře, nebo za rohem, který třeba končí zdí. I dnes mě překvapuje, že tuto naprostou debilitu si tvůrci neohlídali, resp., že něco tak absurdního někdo do hry vymyslí a nechá.

Vývoj Call of Duty 2 byl oproti jedničce výrazně rychlejší, trval asi dva roky. Jednak tvůrci již nabrali zkušenosti, stavěli hru na svůj vlastní engine, takže se nemuseli učit jiný, ale hlavně na dvojce dělal více než dvojnásobný počet lidí než předtím (celkem asi 75 vývojářů včetně testérů). Díky takřka trojnásobnému rozpočtu než měla jednička (přes 14 milionů dolarů), si velký nárůst svých zaměstnanců mohli v Infinity Ward dovolit. Historické reálie hry autoři nově konzultovali se specializovaným historickým kanálem Military Channel, jenž do hry dodal i autentické záběry mezi misemi. Prve jsem psal o kosmetických novinkách, tak tady jsou: nově si v Call of Duty 2 můžete měnit obtížnost kdykoli mezi misemi, zatímco dříve to šlo jen na začátku kampaně. Dalekohled máte k dispozici již od začátku a jakoukoli absolvovanou úroveň lze zopakovat.

Hra dovoluje založit více než jen jediný hráčský profil, což je dobré pro situace, kdy na jednom PC hraje více lidí, a pokud na vás přilétne granát, novou pomůckou je indikátor jeho dopadu, takže se lépe zorientujete při úniku z jeho dosahu. Poprvé v sérii uslyšíte dabing s ženskými hlasy, na minimapce se objevují barevné ikonky nepřátel, a co je asi největší novinou, to jsou z části daleko rozlehlejší a širší lokace. Občas vás hra pustí i do více směrů postupu, takže protivníky můžete napadnout z jiné než jen přímé strany. S tím souvisí i více rozkazů (úkolů) v misi, jich může být až 5, přičemž vás zavedou do různých míst a plnit je lze v libovolném pořadí. Je zajímavé, že úplně stejnou funkci premiérově ve své řadě nabídl i desátý díl Medal of Honor: European Assault, jenž vyšel jako přímá konkurence Call of Duty 2 na konzole Nintendo GameCube, Sony PlayStation 2 a Microsoft Xbox v červnu 2005, tedy jen čtyři měsíce před vypuštěním Call of Duty 2!

V platformách si obě jinak velmi podobné hry ale vůbec nekonkurovaly, protože jak známo, dvojka Call of Duty vyšla jen na PC, Macy a tehdy čerstvý Microsoft Xbox 360. A právě port pro nový Xbox 360 byl extrémně prozíravým tahem, jaký se bohatě vyplatil! Call of Duty 2 totiž na něj vyšla jako jedna z dvaadvaceti startovních her a tří stříleček spolu s Perfect Dark Zero a Quake 4. Zatímco na PC se Call of Duty 2 po dvou titulech u namlsaných PC hráčů zas tak dobře neprodávala a měla i horší kritiky než jednička, na Xbox 360 se o ní natěšení konzoloví hráči doslova rvali. Přitom tak trochu absurdně pro ně byl největším lákadlem online multiplayer pro slabých 2 x 4 hráčů, zatímco na PC proti sobě mohlo hrát 2 x 32 hráčů. Pro obě platformy pak platilo, že multiplayer nabídl 13 map z části převzatých ze singlu, a k tomu 5 typů zápasů.

Skoro po dva roky od vydání bylo Call of Duty 2 nejhranějším online titulem na celé službě Xbox Live, byť na rozdíl od PC si za online multiplayer museli na xboxu jeho majitelé připlácet. Majoritní prodeje tak dvojka zaznamenala na xboxu, což jí dopomohlo k více než 7 milionům prodaných kopií. To byl na tehdejší dobu kardinální úspěch, protože zhruba stejné prodeje měly oba předchozí tituly Call of Duty dohromady! V imaginárním souboji s Medal of Honor: European Assault vyšlo Call of Duty 2 jako naprostý vítěz. Nejenže dostávalo výrazně lepší hodnocení na všech platformách (vesměs mezi 7-9/10), zatímco Medaile cti jen tak tak přelézala sedmičku, ale vydrtilo ji i v prodejích. Medal of Honor: European Assault totiž na Xbox 360 nevyšla. Místo něho v Electronics Arts nešťastně zvolili ještě starší xbox, na němž ovšem udali jen něco málo přes půl milionu kopií.

Každopádně i ty necelé tři miliony kusů pro Medal of Honor: European Assault celkově nebylo špatné číslo, jenže Call of Duty 2 zejména díky Xboxu 360 prodala více než dvakrát tolik. I proto tak v EA na velké konzole dočasně hodili bobek, protože další díl ságy Medal of Honor vyšel následující rok pouze a jedině na kapesní Sony PSP v podobě Medal of Honor: Heroes. Jenže to samé pak udělal i Activision s řadovou trojkou, na níž zase na střídačku pracovali ve studiu Treyarch. Obrovský úspěch na Xboxu 360 naštěstí jen na jedno dějství upozadil PC, načež následující Call of Duty 3 vyšlo v roce 2006 pouze na konzole s mobily a na PC se tentokrát vůbec nedostalo! Bylo to poprvé a naposledy, kdy nějaký z hlavních titulů Call of Duty vůbec nevyšel na počítače. Parádní Call of Duty 4: Modern Warfare pak všechno vrátilo do starých kolejí…