Nezávislý blog Michala Jonáše o hrách všeho druhu

Na nové trikující snowboardy jsem se docela těšil, protože kdysi za drahných let jsem projel všechny čtyři díly dospělejší série Coolboarders ještě na první Playstation. A kupodivu mne to tenkrát i šlo. Jenže v novém SSX jsem se už vůbec nechytl. Když pominu na dnešní dobu spíše průměrnou grafiku, což mi zas tak nevadí, tak je vše v této hře pro mě takové…, no moc bleskové, rychlé a složité. Po úvodním tutoriálu jsem si zapamatoval všehovšudy tak dvě tři tlačítka.

A během následujících jízd jsem si samozřejmě celé ovládání stále kompletně pletl, takže moje jízda byla vesměs dosti chaotická a ve stresu. A to mi zůstalo i do všech dalších jízd a závodů, takže mne hra brzy přestala bavit a motivovat. Přiznávám, na sněžná prkénka jsem dost poleno, ale nemůžu si tady pomoci, že SSX prostě na takové, v tomto méně schopné jedince prostě háže bobek. K čemu je úvodní nalejvárna, když je pokynů tolik, že dvě třetiny se hned zapomenou? Kor zde se měli tvůrci držet pomalejšího rozjezdu, že by s každou další jízdou přidali po špetce dalších triků a pohybů. Nebylo by to lepší?

Koncepční artwork z vývoje SSX

Pročež neustále lézt do menu mě nebavilo a i když jsem zresetoval tutoriálové pokyny, stejně jsem jich znovu dostal jen minimum. Navíc tomu korunu přidal fakt, že ovládání směru mi nepřišlo moc příjemné, resp. se mi zdá, že panáček občas i na menší vychýlení páčky moc splašeně zareaguje, takže okamžitě zahraní a já při sjezdu okamžitě ztratím cenné vteřiny. A do třetice jsem byl zklamaný i z lokací, které jsou sice roztroušeny vlastně skorem na všechny kontinenty, ale tratě jsou oproti minulosti velmi málo nápadité, až moc jednoduše designované a prakticky všechny velmi podobné.

Zdá se mi, že právě ty mé staré dobré a oblíbené Coolboarders jezdily mnohem lépe, nebyly tak splašené a jejich tratě jsem si tak nějak více užíval. A navíc některé díly měly i lokální multiplayer přes splitscreen, který mi tady hodně chybí. Přitom snad ještě minulý díl SSX rozdělenou obrazovku míval. Sice mi může být vyšší náročnost na koordinaci mých starých kloubů a prstů šumák, když Franta Fuka zjistil, že i bez šáhnutí na ovladač se dá vlastně v pohodě vítězně dojet závod, ale stejně mi tak chybí ta pořádná motivace, nota bene i nějak přístupnější hraní, kde se mi tak při řízení mé postavy stále plete páté přes deváté. Takže já jdu prohrabat skříň a pokud ji ještě najdu, raději si sjedu znovu Coolboarders 4.

Oficiální stránka SSX je zde.