Ani vám nevím, proč EA znovu vytáhli na světlo boží pro svojí futuristickou střílečku název Syndicate, který patří izometrické strategii z roku 1993. Obě hry totiž mají společného jen velmi málo. Konkrétně jen zasazení a některé detaily příběhu, jinak jsou to zcela odlišné tituly. Mrkněte na moji recenzi na Eurogameru (7/10), přičemž bych to ještě rozvedl tím, co je na Syndicate zajímavé. Tady totiž ani na ke konci nejste žádný Rambo a stále máte co dělat, abyste se ve zdraví prostříleli dále.
V tomto si hra bohužel dost protiřečí, protože vašeho geneticky vylepšeného agenta na jednu stranu podává jako dokonalý stroj na zabíjení, ale realita při hraní je odlišná: protivníci často disponují podobnými dovednostmi, nebo jich je velmi mnoho, takže vaše schopnosti vám žádnou velkou přesilu na bojišti nedají, to spíše se díky nim držíte jakžtakž nad vodou. Navíc ty nejlepší vychtávky, jako např. psychické ovládání nepřátel pro jejich samozničení, se velmi dlouho dobíjí, čímž hra tak trochu nešťastně zabíjí svůj nejlepší prvek. Zatímco se nebojí zapojit tradiční a nenáviděná klišé žánru FPS, jako je umělé navýšení herní doby a obtížnosti nekončími vlnami nepřátel.
Ty vás nutí zdlouhavě čistit byť jedinou místnost dlouhé desítky minut nebo můžu zmínit ještě občasné výbušné objekty v lokacích, které ale moc velkou paseku nenadělají. Dalším nešťastným rozhodnutím je fakt napevno přidělovaných zbraní do misí s tím, že ty nejlepší potkáte velmi střídmě a i když je v jedné misi najdete, stejně si je dále přenést nesmíte. Takový plamenomet je velmi fajn, přičemž protivníky opéká za jejich výborného halasu, ale dostanete ho jen na pár minut a v jediné úrovni. Obrovská škoda… Na druhou stranu kvituji dva plnohodnotné a souměrné režimy hry, tedy klasickou singl kampaň a kooperativní online multiplayer až pro kvarteto hráčů, jenž je kupodivu přístupný i pouhému jedinému přihlášenému hráči, i když s malým omezením vztaženému k nutné kooperaci v některých pasážích.
Artwork jedné lokace, kterou navštívíte v kampani
Navíc kooperace dostala o dost rozmanitější lokace rozprostřené po širém světě, zatímco kampaň procházíte v uniformních technoindustriálních komplexech a věžácích moderní společnosti, které se rychle omrzí a i přes jinak velmi povedenou a detailní grafiku se na ně ani moc příjemně nekouká. Možná škoda toho splitscreenu, stejně jako většího počtu čerstvých vsuvek do střílečkového putování, jakou je třeba on-rail obsluha výkonného rotačáku a obrana vlaku před nalétávajícími vznášedly. A zase tu mám tu prvotně zmíněnou dvojakost: na jedné straně přibíhají AI nepřátelé s vynikající inteligencí (opravdu na poměry tupých FPS znamenitou!), ale na druhé se budete trápit s automatickým krytem, jenž funguje velmi rozpačitě, takže tato hlavní obrana na velké počty chytrých protivníků se nedá na 100% využít.
Každopádně nejnižší obtížnost to jistí, při ní je postup již docela jednoduchý, nepřátel není tolik, bosové mají jemnější kořínek a tak ani ten rozporuplný kryt nemusí tolik vadit. Já hrál na prostřední obtížnost, a ta mi přišla už docela tuhá, někdy až frustrující, když jsem musel opakovat jednu a tutéž pasáž rovnou nekolikrát. Moji náladu ale hodně zvedla na žánr velmi solidní trvanlivost, kdy jsem kampaň dokončil asi za 10 a online koop odhadem za 5-6 hodin, což sice není úplné terno, ale o solidní čas jde určitě. Nakonec bych si zase vzpomněl na poslední Deus Ex: Human Revolution, jemuž je Syndicate díky zasazení do podobných lokací velmi blízký, samozřejmě s tím, že je ve všech herních mechanikách mnohem přímočařejší a jednodušší. Naštěstí se ale i tak nehraje vůbec špatně.
Oficiální stránka Syndicate je zde.
Nejnovější komentáře: