Kickstarter, jako forma spoluúčasti zákazníků a fandů na různých projektech, je s nadšením využíván mnohými nezávislými studii, která v něm vidí velmi užitečnou alternativu ke svazujícímu financování her klasickými distribučními a producentskými firmami. Jedním z aktuálně posledních studií je InXile Briana Farga, které se pro Kickstarter rozhodlo se svým postapokalyptickým RPG Wasteland 2. Fargo to vlastně ani nepopíral, když ho k tomuto způsobu otevřeného financování vedly úspěšné herní projekty jeho konkurentů Tima Schafera a Rona Gilberta (hra bez jména s pracovním názvem Double Fine Adventure).
Jak známo, Double Fine Studios přes Kickstarter od svých fandů dostali už přes 3 miliony dolarů. Výhody takového řešení jsou přitom nasnadě. Nikdo vám neustále nedýchá přes rameno, nesvazuje vývoj marketingovými poučkami a distributorskými bláboly, takže si můžete hru vesměs tvořit v klidu podle svého. Dokonce jsem někde četl o velké výhodě v tom smyslu, že vývoj hry bez distributora je skvělý i v tom, že máte volnou ruku s násilností hry a nemusíte se nijak podrobovat diktátu dané přístupnosti, kterou distributoři velmi rádi snižují co to jde. Přitom ruku v ruce s většími a většími investovanými částkami se pak distributoři cítí doslova pány hry a situace, a nezřídkakdy studio musí svoji hru doslova upéci zcela dle klíče distributora, jenž bývá často v plném rozporu s návrhy tvůrčího týmu.
Velmi sporadicky dochází k ideální linii spolupráce mezi výtvarným studiem a obchodním distributorem – tedy že buď producent studiu plně věří a nechává mu ve tvorbě volnost, nebo si ho prostě jako partnera nevybere. A nic mezi tím. Každopádně si ale málokdo uvědomuje, že zcela od břemene kecání do všeho se nedá oprostit ani při financování projektů přes Kickstarter a jemu podobné služby. Jelikož zákazníci hru financují přímo, tedy posílají své peníze přímo tvůrcům, tak jsou tím studia zároveň pod velkým tlakem očekávání, že donátoři dostanou přesně takovou hru, jako chtějí a jakou si představují. Pokud to pak ve finále nedostanou, je dost dobře možné, že se na příští sponzoring zhusta vykašlou, což by pro další životnost konceptu přímého financování nebylo rozhodně ku prospěchu věci.
Tim Schafer a spol. už mají v kapse přes 3 mil. dolarů
Je otázka, co je menší zlo: jestli kecající distributor, nebo remcající sponzoři? Navíc se studio musí k takovýmto sponzorům chovat nejen jako k hráčům, ale i jako k investorům, kteří chtějí za svých pár dolarů někdy až nemožné a ve fórech si vymýšlí naprosté bláboly, jakou oni tu hru vlastně chtějí. Samozřejmě, kromě rozumných fandů, kteří mají smysluplné návrhy, popř. nechávají tvůrce vyspat a jsou vděční za každou novou informaci o připravované hře, na které se finančně podílí. Velmi dobře vedená a aktuální fóra ze stran vývojářů jsou v tomto případě doslova hlavním marketingovým a reklamním kanálem, kde si tvůrci mohou podmanit, nebo také rozhněvat jejich lačné publikum. Samozřejmě dobře fungují drobné bonusy v podobě předčasného přístupu k testování či betaverzím her, které bývají uzavřeny pouze pro donátory a podobně.
Tvůrci si také pochvalují, že díky odnětí zpětné odezvy distributorů a zdlouhavého připomínkování každého nového prdu ve hře, se tím rapidně zkrátí a zrychlý celý vývoj typické hry. Např. právě u Wastelandu 2 Fargo předpokládá, že práce ukončí nejpozději do půl druhého roku, což je v případě hutnějšího RPG stále dosti krátká doba. Všeobecně se uvádí, že 25-30 procent celého času na vývoj se spálí v nekončících debatách o směru hry a penězích s distributory. A právě tento čas v drtivé většině při přímém sponzoringu od fandů odpadá, což si vývojáři také moc pochvalují. Jasně, teď je to brnkačka, ale je třeba mít na paměti, že na finální hru se bude obecenstvo – a to přispívající obzvláště – dívat velmi kritickým metrem, možná ještě náročnějším, než bývají oddělení kontroly kvality velkých distributorů. Ano, to je prostě risk, ale všichni se asi shodnem, že ke všem těm výhodám přímého sponzoringu určitě akceptovatelný.
Oficiální web Kickstarteru je zde.
Nejnovější komentáře: