Právě dnes jsem přátelé započal svůj prchavý život v království Oblivionu. Přiznám se; nejsem žádný velký hráč RPG, ale v tomto případě jsem udělal vyjímku. Nemá asi cenu se zde rozepisovat, o čem to vlastně ten Oblivion je, protože to dozajista vy co čtete tento článek víte, takže přejdu rovnou k věci. Důkladnou přípravu jsem započal čtením rozsáhlého manuálu, ovšem za chvíli jsem ze všech těch kouzel, lektvarů a statistik měl plný pumlíč, takže jsem toho radši nechal a spíše důkladně prostudoval mapu ovládání z poslední strany, kterážto mě potěšila svojí jednoduchostí. Skvělé je volné přepínání pohledů z 1. a 3. osoby, a nebo možnost přiřazení zbraně, kouzla, či předmětu na 8 číselných tlačítek. Nevím proč, ale připomíná mě to mobily. 🙂 Čekal jsem nějaké monstr intro, ale ejhle ono nic, no vlastní hra mi to jistě bohatě vynahradí.

Zajímavě působí hlavní menu hry, které je maximálně jednoduché a nezapře svoji optimalizaci pro konzolové ovládání (zdravíme vlka Xbox 360). Velmi krátké (řádově pár sekund) jsou nahrávací časy mezi přechody místností, což napomáhá plynulému pocitu z hraní. Grafiku jsem očekával vynikající a zklamán jsem panečku rozhodně nebyl. Zatím jsem zvolil rozlišení 1280×1024 bodů a všechno na maximum s HDR. Sice jsem se zatím nedostal na světlo boží, trmácím se pouze kobkami a sklepy, ale na mé sestavě Athlon A64 4000+, 2Gb Dual Channel DDR RAM a nVidia GeForce NX 7800 GTX 256Mb jsem nezaznamenal sebemenší zpomalení. Troufám si tvrdit, že Oblivon je velmi dobře optimalizovaný i na méně výkonné stroje, nicméně na počítači s grafikou nVidia GeForce Ti-4200 jsem hru také rozchodil, akorát bylo vše krásně do fialova, takže jsem neviděl ani na krok. Grafika je zkrátka znamenitá, ale nechci ještě moc hodnotit, lámat se to bude na denním světle.

Nechápu ale vypuštění podpory prostorového zvuku, nazvučení je tudíž pouze stereo, i když pouštěné do všech reproduktorů. Alespoň že je hudba uložená ve formátu mp3, takže si jí můžete kdykoli poslechnout. Spíše jako nešvar poslední doby nahlížím na konfigurační a úložné soubory, které jsou detašovány mimo složku s hrou v dokumentech. Nevidím důvod, proč je to takto rozděleno, mám rád v adresářové struktuře pořádek, tudíž bych radši uvítal všechno pěkně v jedné složce jako tomu bylo dříve.

Tvorba postavy před začátkem hraní je opravdu hodně hluboká, ovšem chybějící nastavení vousů (mám bradku, takže jsem si ji chtěl vložit i na svého Avatara) jsem později objevil přes složité nastavování jiných vlastností. Sice se tomu nedá úplně říkat bujný vous, nicméně z dálky nikdo nic nepozná. Kdyby počítače ovšem podporovaly něco podobného Playstationovskému EyeToy, tak by bylo možné např. přes webkamerku do hry naimportovat svůj skutečný digitální obličej, jako u některých her na PS2 (Top Spin Tennis, F1 05).

Zatím jsem našel pouze jeden závažnější bug. Občas se totiž moje postava samovolně rozejde ve směru svého pohledu a musím ji ručně zastavit změnou směru. A to prosím nestojím v kopci. Podobně mě zarazil ještě např. zvuk obyčejného lana, když do něj máchnete mečem. Konopný provaz totiž po srážce s mečem vyloudí zvuk jako kdyby byl železný, ale to už jsem asi hnidopych. Zítra se snad dočkám světla (rozumějte vylezu konečně z kobek), takže ve druhém pokračování těchto dojmů se opět rozdělím o své další postřehy.

Oficiální www stránka The Elder Scrolls IV – Oblivion je zde.
Povedená česká fanouškovská stránka hry je pak zde.