Když jsem nedávno odevzdával recenzi aktuálního Tony Hawk’s: Ride, uvědomil jsem si, že poslední díl Ride je jednak jubilejním desátým dějstvím z řady Tony Hawk’s, a navíc vycházejícím zhruba opět kulatých deset let po prvním dílu. Když neberu v potaz dema, tak právě jedničku jsem kdysi jako jediný díl z pera Tonyho hrával a dost se mi líbila. Můžu jen prozradit, že aktuální „desítka” se zajímavým, ale špatně použitelným skateboardem v balení není opravdu nic moc, však si přečtete v recenzi, která vyjde zítra na Tiscali.

Už se tak nedivím dřívějším zahraničním recenzím, které se stavěly k celému konceptu Ride dosti skepticky – já jsem se přidal. Však se hra ani k nám oficiálně nedováží a díky těm pár kusům, co opatrní prodejci dovezli na vlastní triko, jsme nemohli pro prapůvodní recenzi do pořadu Game Page hru vůbec sehnat! Nakonec to po několika týdnech klaplo a zhodnocení bude v jednom z dalších dílů pořadu, včetně dojmů od profesionálního skateboardisty. Já jsem ale přitom dostal slinu právě na dřívější první díl, který jsem našel ještě zahrabaný doma.

Jedničku pro Activision vytvořil Neversoft, jenž pak vyrobil skoro všechny následující díly, alespoň pro určité platformy. Multiplatformová hra Tony Hawk’s Pro Skater poprvé vyšla se slavným jménem ve znaku v roce 1999, byť to rozhodně nebyl první simulátor skateboardingu. Nicméně byl to zase jeden z prvních 3D titulů v této branži. Tím úplně prvním kouskem byl podle různých zdrojů arkádový automat nazvaný 720°, posléze portovaný nejprve na NES a později na GameBoy Color. Na dnešní dobu je první Tony Hawk obsahově ještě trochu střídmý, však nabízí jen desítku jezdců (vytvořených z 1500-1800 polygonů), ovšem výhradně z ranku těch skutečných hvězd tehdejšího US skateboardingu, tedy včetně Tonyho Hawka, jenž se na hře dále podílel jako hlavní konzultant.

Jak se jezdí v prvním Tony Hawkovi

Tony pak přizval další své kamarády a soupeře, přičemž jim navolil do hry takové vlastnosti, které měly odrážet reálné schopnosti a chyby všech postav. O jednu méně než jezdců pak je skateboardových arén s tajnými částmi, v nichž máte za hlavní úkol plnit různá zadání tak, že za ně obdržíte videokazety, odemykající další arény a obsah. Všechny lokace jsou sice vyfantazírované, ale ne tak docela, protože některé z nich se dosti inspirovaly skutečným prostředím, jako třeba nákupním centrem v New Yorku, Embarcaderem v San Franciscu nebo Burnsidem v Portlandu. Kupodivu již poprvé nechyběl multiplayer přes rozdělenou obrazovku, v němž jste mohli se soupeřem buď závodit na triky proti sobě, nebo si spolu jen tak jezdit po arénách.

Je sice pravda, že triků titul nenabízí mnoho, chybějí třeba pořádné U-rampy nebo lepší tutoriál, více herních režimů kromě kariéry a multiplayeru aby jeden pohledal, ale i tak první díl tehdejší kritika velice vychválila. Protože poježdění hlavně díky skvělému fyzickému modelu a na možnosti PlayStation opravdu znamenité 3D grafice (běžela v zamčených 30 FPS!) se zničitelnými prvky, je velmi zábavné a působí dosti realisticky. Nakonec můžu zmínit i úderný soundtrack obsahující patnáct skladeb od známých skupin jako Dead Kennedys, nebo Suicidal Tendencies.

Obsahově méně nabušený, ale co se hratelnosti týká výborně provedený Tony Hawk’s Pro Skater tak byl velice kladně přijat jak hráči, tak i kritikou (hodnocení kolem 90%), prodával se velmi dobře, a tak potěšený a díky tomu ještě slavnější Tony přemýšlel spolu s Activisionem nad dalším dílem, který později možnosti hry docela slušně znásobil. A tak Tony Hawk’s Pro Skater 2 vyšel jen o rok později opět od studia Neversoft v produkci Activision, načež hlavně díky daleko většímu obsahu dostával ještě vyšší hodnocení nad 90 %.