Jeden z pouhých dvou přeživších herních magazínů nedávno oznámil další zdražení na bratru vysokých 250,-. Je otázka, jestli úbytek čtenářů, který jistě nastane, bude tak veliký, že jej zvýšené náklady těch zbývajících nedokáží nahradit. Je ale již nějakou dobu patrné, že čtenářů tištěných magazínů (a to i obecně) je s jistými výjimkami stále méně a méně, když se počítají na tisíce, než desetitisíce jako dříve.

Však vzpomínám, kdy jsem ještě hltal tenkrát zle drahý Oficiální Playstation Magazín, věnovaný jen a pouze jediné konzoli od Sony, jenž stál velmi podobnou cenu. Jenže to ještě nebyl internet tolik rozvinutý a člověk měl méně možností přístupu k informacím, než má dnes. To je podle mě jeden z hlavních důvodů, proč nejen herní časopisy tolik vymírají, když ten druhý může být nejspíše pohodlnost. Ano, čtenář chce informace okamžitě a rychle, což magazíny jen těžko zaručí.

Vlezu si na web, pár sekund šmátrám a mám hned po ruce obrovské médium plné informací, včetně dalších mediálních souborů, velkých obrázků a videí. To je sice možné např. i v DVD přílohách časopisů, ale už to není zdaleka tak pohodlné. Bičem, který si herní časáky na sebe upletly, jsou bezesporu přikládané plné hry. To je třeba v sousedním Německu již léta normální věc, ale tam je mnohem širší čtenářská základna a tak i časopisy vypadají vesměs mnohem kvalitněji a obsáhleji, než ty naše domácí.

Je nabíledni, že plné hry magazín prodražují, pro mnohé úplně zbytečně, protože jen málokdy tam je titul, který se ve srovnatelnou dobu nedá za podobnou cenu koupit v obchodě, nebo se nejedná o starší hru, již už skoro každý má. Na druhou stranu je zřejmě hodně lidí, kteří si kupují herní časopisy pouze kvůli pro ně atraktivní plné hře. Přitom upuštění od covermountování her je jasná cesta do pekel, jak ukázal např. Gamestar.

Troufám si tvrdit, že po opuštění přikládání her jakýkoli časopis do několika čísel skončí, protože naše česká nátura už nebude vidět dostatečný výkon za vynaložené peníze. A větší zlevnění se čekat nedá. Proto oba aktuální časáky musí chtě nechtě stále plné hry dávat k dobru, přitom bez nich by jim bylo asi lépe. Nicméně ti jsou na tom ještě relativně dobře, třeba v porovnání s mládežnickým Abíčkem.

To za mých mladých let bylo neskutečně nedostatkové zboží a nedalo se dokonce ani předplatit, protože kapacita nákladu již nestačila. Tenkrát to byl velice žádaný časopis, putující z ruky do ruky, věnující se dřívějším kratochvílím mládežníků: plastikovému, funkčnímu a papírovému modelářství, vědě a technice. Jenže dnes typickou mládež už nic z toho nezajímá. Vystřihovánky vyměnili za počítače, hry, konzole a mobily, s tím jsou ve třídě mnohem více in. Za postavený baráček z papíru už je nikdo (a někdy bohužel ani doma) nepochválí.

Dnešní ABC už je tak jen slátanina mixující lifestyle mladého člověka s přežívajícími vystřihovánkami, když muselo dřívější cestu skoro úplně opustit a dnešní odbyt už může na dřívější doby hojnosti jen v dobrém vzpomínat. Jenže u nás magazín nezachrání ani nízká cena. Pamatuji se na asi jeden rok vycházející dvojboj v podobě útlejších časopisů GameOn a PlayOn, věnujících se počítačovým a v druhém případě playstationovým hrám. První vedl svého času Tomáš Zvelebil a druhý Lukáš Bašta. Jeden ze šéfů vydavatelského domu se kdysi dokonce extrémně ztrapnil v reality show Výměna manželek.

Oba magazíny stály pár desetikaček, papír byl hrozný, ale rozsah vcelku uspokojivý. Nu a prodej i přes zanedbatelnou cenu snad nikdy nepřesáhl metu deseti tisíc výtisků. Anebo se slzou v oku vzpomínám na Next Level, i když mě můžete jako bývalého autora podezřívat z patriotismu, stejně jej pod vedením zkušeného Farida Starmana (nyní již pracuje pro druhou stranu barikády v EA) stále považuji za vůbec nejlepší domácí herní magazín.

A ten také nestál mnoho, navíc nabídl i velmi solidní design a úpravu. Nu a mateřský vydavatel jej stejně po pár číslech stopnul. Vyšší ceny tak nepovažuji za hlavní příčinu poklesu zájmu (alespoň u nás, v SR je to jiná), ale právě spíše tu v úvodu zmíněnou pohodlnost a konkurenci nových a pohotovějších médií v čele s internetem. I s přihlédnutím k tomu, že ceny jen málo starých her se dnes již počítají na pár stovek a mnoho lidí si raději koupí kvalitní plnou hru, než jeden dva výtisky.

Zlatá doba časáků je prostě dávno pryč, i když své čtenáře si podle mě i do budoucna stále najdou. Otázka ale je, jestli ty řídnoucí počty budou stačit pro udržení profitu bez toho, aby se ze stránek stala levná reklamní plocha, jak se to děje nyní u mnohých zámořských magazínů, kde je reklamy více, než ostatního obsahu. Pravda ale je, že zase stojí naprostý pakatel a čtenář je má skoro zadarmo.