Tuto roztomilou hříčku s králíčkem Vibrim původem z první Playstation asi málokdo zná, ale je to na konzolové poměry dosti unikátní titul, patřící svým zaměřením sice mezi ty nejprimitivnější rytmické akce, ovšem mířící hratelností na plošinkovém základu trošku dále. Tato již 9 let stará hra disponuje pouze 2D černobílou grafikou postavenou pouze z vektorů.

Vy pak ovládáte podivně žvatlajícího králíka (nebo možná zajíce?) Vibriho, který si ťapká po nekonečné bílé lince zleva doprava a zprava doleva. V rytmu hudby se na této lince začínají porůznu objevovat různé překážky, které musíte zdárně překročit-přeskočit-přelézt tak, aby hudební rytmus zůstal zachován. K tomu máte k dispozici pouhá čtyři tlačítka, z nichž každé slouží pro překonávání jedné určité překážky. Ze začátku je tak docela složité, rychle si vybavit, které tlačítko máte pro blížící se překážku vlastně stisknout.

Cílem celé hry je samozřejmě zdárně dolézt do konce písničky, přičemž na základě vašich chyb, kdy překážku nepřelezete správně, se pak generuje výsledné skóre, o které se dá soutěžit. Jak pak mrvíte a mrvíte více překážek, z milého králíka-zajdy se tím stává menší a menší kreaturka, až ve svém posledním stádiu skončí jako hbitý pidičervík v hranatou hlavičkou. Když se vám naopak na nekonečné cestě daří, stane se z Vibriho třeba rozverná víla. Potud hra není nijak revoluční, ale trošku napovím, že se kompletně celá vždy nahraje do operační paměti konzole, takže není třeba číst data z disku během hraní. A to už v sobě skrývá jistou libůstku!

 Taky vám Vibri připomíná pana Vajíčko z komunistických reklam?

Díky tomu mimo vlastní originální skladby obsažené ve hře můžete ještě do konzole vložit jakékoli své vlastní hudební, nebo zvukové CD (samozřejmě mimo MP3 disky). Následně si navolíte jakou skladbu chcete ťapat a hra již automaticky začne klást překážky na základě vybrané písničky. Samozřejmě čím je to větší nářez, tím je hopkání těžší, ale na ploužáky zase lehce usnete. Nejlepší je tak správně jadrný rock, punk, nebo mírnější metal, to má pak hra správný říz. Schválně jsem zkoušel jako třešničku šílené The Massacre od Exploited, ale to jsem já i Vibri tvrdě narazil, protože na těžší obtížnosti mezi překážkami nebyla snad jediná rovinka.

Názorná ilustrace, jak se Vib Ribbon hraje

To neodehrálo ani pár sekund (u této hudby se skoro bojím říci taktů) a už jsem měl na obrazovce mrtvolku červíka s hranatou hlavou. Pokud si pak dáte zahrát rovnou celé album, získáte tím vlastně takovou malou variantu kampaně, protože skladby na sebe budou navazovat a o to hra bude těžší. Vib Ribbon tak rozhodně není plnohodnotná hra na celá odpoledne, ale jako dosti unikátní občasná hříčka, nebo soutěžní klání na večírcích funguje naprosto dokonale. A věci neznalí hráči pak civí na obrazovku, jak je možné udělat vcelku zábavnou komerční hru jen ze dvou barev a křídové linky!

Oficiální www stránka Vib Ribbon kupodivu stále funguje zde.