Nedávno jsem byl pozván na prezentaci a vlastnoruční zahrání trojice úrovní ze singleplayerové části nového Medal of Honor, z čehož jsem si hlavně odnesl, že i další díl Medaile Cti půjde ve šlépějích takříkajíc obyčejné, standardní a zažité akční střílečky z pohledu první osoby, jakou si např. představíme pod Brothers in Arms nebo Call of Duty. A ne že by to bylo vyloženě špatně, však se to hraje znovu docela pěkně, ale nějakou větší novinku, nebo alespoň větší příklon k taktice a rozsáhlejším možnostem krytí, tu prostě nenajdete.
Nicméně hra se alespoň nesnaží kopírovat epičnost Modern Warfare, ani humornou vzletnost Bad Company, nýbrž si hraje spíše na více dospělejší a dramatičtější, skoro bych řekl i syrovější atmosféru. Při hraní tak máte docela silný a mrazivý pocit z pečlivě vystavěného válečného běsnění, které i nyní v Afghánistánu určitě je na pořadu dne. Tolik titul přenáší aktuální konflikt věrohodně, což je jen dobře. Tato skoro reálná atmosféra je podle mě tou nejlepší pozvánkou na bojiště Medal of Honor, kdy je zdejší postup určitě více obezřetný a autentičtější, než u blízké konkurence.
To pomáhá tvořit i několik taktických okamžiků, mezi něž nepříklad řadím skvělou misi v kokpitu bojového vrtulníku Apache, tedy na pozici předního střelce, kdy se těsně u země dopravujete na místo cíle, abyste v poslední možnou chvíli prudce vystoupali do bojové hladiny zpoza kopce a počali ostřelovat překvapené protivníky. Ano, přesně tak zní jedna z útočných doktrín amerického letectva na obranu proti hrozbě střelců s RPG, kterým vždy chvíli trvá, než se z bezpečnostních důvodů aktivuje roznětka v hlavici střely.
Přitom jinak je nový Medal of Honor, jak jsem na úvod uvedl, naprosto standardní střílečkou současnosti bez jakýchkoli taktických prvků, i když je pravdou, že důsledné krytí skrze poklek, jakožto jediný způsob ochrany ve hře, je velkou nutností, protože zemřete již na pár kulek. Hru ale příjemně ozvláštňuje krátké časové období, v němž se koná celá singl kampaň, což jsou jen dva dny – ale v nich se toho opravdu dost stane. Však je již citelný důraz na vyprávění kvalitního a napínavého příběhu o jedné málem zničené vojenské jednotce.
Té to rozvědka zase jednou totálně pohnojila, což ale taktéž druhým dechem znamená, že si zahrajete za role rovnou několika vojáků z různých jednotek. O osud celé série tak starost nemám. Vzhledem k tomu, že nový Medal of Honor je sice nikoli revolučním, ale přesto pohledným a hlavně pečlivým válečným dílkem, určitě ho šacuji výše, než všechny poslední díly na PC i konzole. Už jen to bude asi většině hráčů stačit, aby dali stále slavné značce znovu svoji pozornost.
A to asi udělám i já, však se to hraje sice už po sté stále stejně jako konkurenční hry, ale ta odlišná, reálně působící atmosféra současného konfliktu, který je v oboru her patrně zcela nový, je dosti hmatatelná, což samozřejmě kvituji. Pro někoho to bude po letech možná docela málo, však se hra jinak od podobných stříleček v pravdě v ničem neliší, ale on je to ten hlavní důvod, na který se tvůrci zaměřovali. Však po obrovském úspěchu posledního Modern Warfare, což je vlastně jen rozvinutý koncept „chodit a střílet“, se jim ani nedivím.
Pro ještě podrobnější rozpitvání singleplayerové ochutnávky si přečtěte taktéž mé podrobnější dojmy na Eurogameru. Nový Medal of Honor vychází na PC, PS3 a Xbox 360 přesně v polovině října v českým manuálem. Jeho oficiální www stránka je zde.
Nejnovější komentáře: