Recenze Pohlednice – veselé pozdravy z Francie

Veselá a pohodová rodinná desková hra Pohlednice (v originále Postcards) vás vezme na klidný turistický cyklovýlet napříč třinácti francouzskými regiony. Zapomeňte na úprk či závod ve stylu Tour de France. Ne ne, tady nasednete s kamarády na kolo (klidně na obyčejnou skládačku), poklidně si šlápnete do pedálů a za pohodového tempíčka si projedete celou Francii, přičemž na své cestě nasbíráte pohlednice těch nejkrásnějších míst celé země galského kohouta. A že jich je! Za Pohlednicí stojí mezinárodní autorská dvojice Eric Dubus a Simon Kayne. Pohlednice je jejich prvním výraznějším společným vstupem do světa moderních deskových her, v němž se zaměřili jednak na přístupnost a téma cestování a jednak na propagaci turismu a francouzských pamětihodností.

Francouz Eric Dubus je v našich končinách známý dvojicí sourozeneckých titulů Museum z roku 2019 a o tři roky mladší deskovkou Encyclopedia (u nás v češtině jako Encyklopedii vydal Blackfire (nyní Asmodee)). Eric ostatně pracuje jako učitel dějepisu, takže názvy a zasazení jeho her tomu odpovídají. A pro Angličana Simona Kaynea je Pohlednice vůbec jeho prvotinou. Francouzské ilustrátorské studio Crocotame z Nancy, jež stojí za výtvarnou stránkou Pohlednice, pak jako třešinku na dortu dodalo hřejivou, malebnou a téměř snovou atmosféru celé deskovce svými krásnými kresbami. Crocotame stojí za malířskou stránkou mnoha deskovek od série únikovek Unlock!, přes Alpinu, Odina, Piña Coladice nebo Strato, přičemž některé z vyjmenovaných mají i české edice.

Pohledy se kreslily podle fotek skutečných míst

Pohlednice od Frantíků

Originálním vydavatelem je kanadské studio Synapses Games. Tento vydavatel se profiluje hlavně jako producent přístupných rodinných her s jednoduchými pravidly a rychlým tempem, což je přesně disciplína, jíž se Pohlednice věnuje. Počeštěnou edici pak vydala česká pobočka asmodee, kterou znáte pod dřívějším názvem Blackfire Entertainment. V Pohlednici se stanete turistickými (nikoli závodními) cyklisty šlapajícími napříč celou Francií. Cestujete mezi třinácti regiony, sbíráte pohlednice z míst, kterými projíždíte, na pohledy „lepíte“ známky, kempujete po krajině a snažíte se co nejefektivněji odesílat své zážitky pomocí pohlednic domů. Pravidla jsou extrémně jednoduchá. Hráči se na mapě Francie pohybují pomocí svých karet cestování, které umožňují vždy jednu z celkových čtyř akcí:

• Pohyb – jízda do sousedního regionu
• Získání pohlednice – to je hlavní zdroj vítězných bodů
• Táboření – získání suvenýrů a bonusů
• Lepení známek – nutné k odeslání pohlednice

Aby hráč pohlednici odeslal, musí být fyzicky v regionu, jaký pohled zobrazuje, a mít na něm samozřejmě určený počet známek. Tím svůj pohled může odeslat domů. Hra končí, když některý cyklista odešle svou čtvrtou pohlednici, což je kupodivu za relativně krátký okamžik, klidně i do nějakých třiceti minutek při hře sólo, nebo maximálně do tři čtvrtě hodinky při partiích 2-4 hráčů. Pravidla bez přípravy mají jen tři listy a potěší jak jednoduchý papírový insert, tak i doslova obří pohledy velikostí i počtem dvaapadesáti kusů. I hráčské desky jsou z neobvykle silného kartonu. Základním úkolem je zde navštívit co nejrychleji kvarteto regionů a z nich odeslat pohledy.

Všechny velké pohledy v základní hře

Vše platíte svými kartami cestování, přičemž sice ne všechny se vám v tahu hodí, ale na výběr jich je dostatek. Ve svém tahu si vyberete tři cestovatelské karty a podle symbolu a barvy provedete příslušnou akci za každou z nich. Vpravdě nic složitého. Každý pohled totiž vyžaduje „nalepení“ několika různobarevných známek, a navíc pro finální odeslání musíte pohled se všemi známkami poslat pouze z regionu herního plánu, k němuž čumkarta patří. Takže se po francouzských dálavách docela našlapete. Má to ale jeden drobný, ale nepěkný háček, že kromě honby za odesíláním pohlednic jsou takřka všechny ostatní mechaniky podružné a není nutné je využívat.

Proč bych se měl snažit zakempovat na všech kempech v jednom regionu, jak mi to hra nabízí? Proč bych měl vůbec někde kempovat, když mne to jen zdržuje od honby za pohledy? Sice si tábořením odkrýváte drobné a užitečné pomocné efekty typu jednoho dalšího pohybu zdarma, ale ty nejsou pro zdar v partii vůbec nutné. Každý cyklista se na startu podívá na svou kartu itineráře, na níž jsou vidět regiony, z jakých má pohlednice odeslat, šlápne si do pedálů a rozjede se do těchto regionů za svými pohledy. Prostě jedna mechanika sbírání pohlednice a známek je tu citelně důležitější a silnější než ty ostatní, čímž jsou vaše akce v rámci partie víceméně předem dané a pokud se budete věnovat i těm dalším, většinou vám vítězství vyfoukne někdo jiný.

Šlapejte v pelotonu i sami

Super ale je funkční sólo režim proti automatickému protivníkovi Automa (žádné obyčejné překonávání bodů), přičemž automy si můžete krásně přidat i do partií více hráčů. Karty pohlednic i celý herní plán vypadají opravdu přenádherně! Hra skutečně evokuje atmosféru takové bezstarostné letní dovolené. Pravidla jsou extrémně jednoduchá, intuitivní a lehce pochopitelná, což dělá z Pohlednice ideální vstupní bránu pro občasné hráče a speciálně pro rodiny s dětmi. Příjemným bonusem je již v základní krabici obsažené rozšíření Zázraky divočiny, které přidává další pohlednice s motivem zvířat a mírně prodlužuje hru. Pouze ty lepší dřevěné figurky součástí retailové verze hry nejsou, takže musí stačit kartonové s plastovými stojámky.

Každý si také šlape víceméně na vlastní cestě, protože nějaká větší interakce mezi šlapálisty je takřka úplně nulová. Tedy krom toho, že vám někdo vyfoukne kýženou kartu z nabídky (většinou se ale hodí jiná, protože karet je výběr vždy pro každého dost), nebo někdo v táboře před vámi zakempí dříve než váš cyklista. Hra netrvá dlouho a nutnost odeslat přesně pouhé čtyři pohlednice znamená, že se struktura partií začne už po několika hrách stále opakovat. Cesty za vítězstvím jsou velmi podobné, neřkuli úplně stejné. Pohlednice tudíž není žádná propracovaná, neřkuli strategická deskovka, naopak je to velmi střídmá a jednoduchá stolní cykloturistika pro naprosto nenáročné hráče, nicméně v nádherném provedení, za které navíc dáte pouze kolem šesti stovek!

Pohlednice mi hodně připomíná sérii Tokaido. Také je to podobně silně oddechová, neškodící, maximálně jednoduchá, přístupná a poklidná turistická výprava, v níž vítězí forma nad obsahem. Celá hra je ale opravdu krásná a nestojí mnoho. Jenom si představuji, kdyby místo Francie zde byla mapa a pohledy z Česka, to by se to šlapalo ještě veseleji! Osobně tak na Pohlednici nejvíce kvituji ty její ilustrace a hlavně solidně fungující sólo režim, který rozhodně u takovýchto rodinných her nebývá pravidlem. Takže i přes to citelné zjednodušení a nepříliš rozmanité seance na jedno brdo je Pohlednice přístupnou a pohodovou rodinnou hrou s příjemnou atmosférou, nízkou cenovkou a krásným vizuálem, s níž pochodíte zejména u mladšího a nenáročného hráčstva.

Hodnocení GamesBlogu: 7/10