To jsem vám takhle před Vánoci dostal slinu na nějakou ne moc náročnou klasiku a tak jsem vytáhl už notně zaprášený první díl Call of Duty na PC. A ona to ani po letech není vůbec špatná hra! Sice jsem musel vyměnit monitor za klasický 4:3, protože jednička nepodporuje širokoúhlé rozlišení, ale to mi vůbec navadilo. Po grafické stránce stará střílečka vypadá velmi dobře i dnes. Těch šestadvacet misí v singlu jsem už dokončil a uvědomil si, že mezi aktuálním Modern Warfare 3 a jedničkou zví časová díra sedmi let, protože úvodní CoD vyšlo už v roce 2003. Zdá se vám to hodně či málo? Ovšem pravda je, že za tuto možná relativně nikoli až tak dlouhou dobu se hry dosti změnily…

A to nemyslím po stránce hratelnosti, v níž se vlastně mezi vzdálenými bratříčky zas tak mnoho nezměnilo, ale spíše po stránce technické. Jen si vezměte, že stále parádně vypadající jednička si uzme jen nicotných 1,15 GB z místa pevného disku, zatímco jen střídmě hezčí MW3 už požaduje šílených 14 GB a přitom není ani delší, ani o tolik pohlednější. Však má stále o deset misí méně, než první díl (16 oproti 26). Já mám jedničku ještě na dvou CD (později při reedicích už vycházela na jednom DVD), zatímco MW3 se rozlezlo také na dvě média, ale již většího formátu DVD. Už v roce 2003 ale CoD1 obsahovalo ochranu proti kopírování, čímž si vzpomínám na model SafeDisc, zatímco souputník už používá ochrany skrze distribuční systém Steamu.

Největší diferenci ale asi nalezneme v kolonce hardwarové náročnosti. CoD1 si před sedmi lety říkalo alespoň o Pentium III na 0,6 GHz, 128 MB RAM a dnes už úsměvných 32 MB RAM na grafické kartě. Dnes to zní hodně střídmě že? Nicméně i MW3 můžeme díky obstarožnímu a dnes již dobře kočírovanému enginu IW 5.0 pochválit také za mírné nároky na železo. Už ale potřebujete dvoujádro na 2,4 GHz, tedy 4x výkonnější procesor než potřebuje jednička, celé 2 GB RAM (to už je 15x větší náročnost…) a 256 MB RAM na grafické kartě, čímž klesáme jen na pole dvounásobné nenažranosti. Jen pro informaci, stará jednička běží na licencovaném enginu id Tech 3 od tvůrců Quakea z id Software.

Obrana Stalingradu v 16. misi z Call of Duty 1

Tenkrát si Infinity Ward museli jádro pro své hry kupovat, dnes už je studio dále a dělá si enginy své vlastní, což je sice mnohem náročnější na čas a lidskou sílu, jenže o dost úspornější, než používat produkty třetích stran. Je zajímavé, že za celou dobu se nezměnil chlebodárce a distributor, jímž je stále Activision. Jakpak by ne, když celá série je pro ně nejlepší dojná kráva. Málokdo si také dnes vzpomene na neúspěšnou kapesní konzoli od Nokie – N-Gage. I na tento přístroj první Call of Duty vyšlo spolu s Macem a samozřejmě s PC. Dnes zbylo už jen nesmrtelné PC a Nokii s Applem nahradil triumvirát konzolí PS3/Wii/X360. Jednička měla také nižší věkovou přístupnost od 16 let, zatímco MW3 už PEGI ohodnotila až na 18 let a výše.

Když se tak zamyslím, jaký díl je z mého pohledu povedenější, jestli ten úplně první, nebo naopak poslední, ani vám nevím. Spíše bych ale stranil starší klasice, protože i po sedmi letech mi má stále co říct a docela pěkně jsem se u ní zabavil. A víte co? Dohrál jsem ji na tu nejvyšší obtížnost a kromě několika zákysů mi i tak přišla stále dost lehká. Při častém ukládání jsem se skoro nikde nezasekl a když jsem si dával pozor a nevystrkoval hlavu, tak jsem hrou procházel v pohodě bez ztráty květinky. To by mne zajímalo, jestli je CoD1 opravdu tak lehká hra, nebo že bych už byl trochu zkušenější a šikovnější?