Třetí den, včera (teď už je tady podvečer čtvrtého dne 24.4.) jsme vzali impalu a vyrazili zhruba 2 hodiny cesty do Tampy, kde je velký zábavní park Busch Gardens, kombinující zoologickou zahradu, safari a park s horskými drahami. V Orlandu jsou sice podle místních ještě lepší parky, ale to je další hodinu cesty, takže jsme raději zvolili bližší Tampu. V parku jsem poznal, že amíci jsou docela přeborníci v rejžování peněz jako balkánci, protože už jen parkoviště stálo 13 dolarů, byť v tom byl odvoz vláčkem a parking byl hlídaný.

Vstup do parku již obléhaly stovky lidí, lístek do parku i vedlejšího aqaparku stál 120 dolarů, když na atrakcích se už nic neplatí. Park byl v pátek před Velikonoci doslova obležen národem, tipoval bych, že se do něj napresovalo snad 20-40 tisíc lidí. Docela mě překvapilo, že v parku bylo minimum žrádelen a když už, jídlo bylo nechutné. I ta krocaní hnáta na grilu vypadala strašně! Američani fakt nejsou dobří kulináři. Když jsme pak přišli k první horské dráze na programu, zaskočila nás ukrutná fronta asi na hodinu a půl.

Američanům stání při 35stupňovém vedru kupodivu vůbec nevadilo, ale nám ano, takže jsme si koupili předbíhací lístek za dalších 32 dolarů, s nímž jsme mohli jít speciálním VIP vchodem a u všech velkých rollercoasterů všechny přeskočit a jít přímo k vozíkům. První masakr se jmenoval Sheikra a ta to dráha vás vyveze do výšky, zastaví vozík kolmo k zemi a po několika sekundách vás volným pádem čelem k zemi pošle přímo kolmo k povrchu, kde to těsně vybere a zopakuje ještě jednou. Nic horšího jsem doposud nezažil, žaludek se zvedl ukrutně!

Druhá Kumba byla ještě horší, ta sice nejezdila nikam moc do výšky, ale střídala extrémně utažené lopingy s minimálním poloměrem (asi 10 metrů jen), v nichž se vozíky navíc příčně otáčely o 360 stupňů jako vřeteno. Zde bylo obrovské přetížení a navíc dráha dosahovala rychlosti kolem 160 km/h. Celkem jsme dali 7 různých drah včetně dvou dřevěných kostitřasů, z toho dvě pohodové na vodě a 2x jsme projeli tu první šílenou padavku Sheikru, protože nám při první návštěvě obsluha zaškrtla vstup na předbíhací kartičce jen obyčejnou tužkou. Kartička totiž umožnila přednostní vstup na každou atrakci jen jednou, obsluha vždy štípla nebo zaškrtala jméno atrakce na kartičce.

Jenže to bychom nebyli správní Češi, abychom to “neobešli”, protože zaškrtání se po dvou vodních drahách prakticky smylo, a tak hurá na Sheikru ještě jednou! Po celkově osmé jízdě už jsem byl docela grogy a další jízda by už měla ne(z)vratné následky, takže jsme se s přáteli přesunuli do vedlejšího aquaparku, kam jsme měli zaplacený vstup. Ten ale naprosto nedoporučuji, jmenuje se Adventure Island Tampa, protože v něm bylo zase moře lidí a všechno jen brouzdaliště a žádné místo pro obyčejné plavání.

Na obyčejných tobogánech samozřejmě megafronty, ty jsme zavrhli a všude jen seděli tlustí amíci v plovacích vestách, které tu všude visely na stojánkách volně k použití. Ano, jak jsem zjistil, snad polovina Američanů, zejména tmavé pleti, neumí plavat. V půlmetrové hloubce seděla kvanta většinou tlustých lidí v plovací vestě a jen tupě čuměla okolo. Musím ale upřesnit, že i když mají být Američané snad nejtlustším národem na světě, počet otyláků je zhruba stejný jako u nás, ovšem s tím rozdílem, že tu častěji potkáte opravdu megabuřty, kteří už ani nemůžou chodit a jezdí na elektrických tříkolkách pro invalidy.

Takže v aquaparku jsme se jednou svlažili v bazénku s vlnobitím, zhusta obsazeném plovacími vestami a asi tisíci plavčíků, a jeli raději domů. Každopádně i to mrzké pokoupání mi pomohlo v tom, že se mi aspoň uklidnil dosti rozhoupaný žaludek, navíc poleptaný hnusným hotdogem a zpáteční dvě hodiny cesty z Tampy zpátky do Fort Myers jsem v impale docela v pohodě přežil.