Musím se přiznat, že jsem k této plošinovce s kdysi tak výborným vačnatcem přistupoval s despektem, protože po prodeji licence stojí prakticky všechny hry za prd a prvním třem originálům nesahají ani po kotníky. To je sice případ i Crash of the Titans, tedy myšleno že nepřekonává originály, ale již bez toho prdu, protože nový Crash se přátelé vrací, a teď se musím nadechnout… v docela dobré formě!
Přitom je velká škoda, že tvůrci zůstali tak trochu na půli cesty, protože po skvělé první půlce, vytvořené prakticky zcela v duchu úplně prvního dílu série, nastupuje již horší druhá část, kde se původní plošinovkové prvky skoro vytrácejí v přemíře neustále servírovaných soubojů. Na ně je hra ponejvíce zaměřená i proto, že designéři dali Crashovi nově do vínku možnost ovládat původně nepřátelské nestvůry, do kterých proměnil nebohé obyvatele Wumpa Islandu zlý Neo Cortex.
Pokud Crash pomocí svých komb, úderů a samozřejmě i útočné piruetky omámí nepřátelskou potvoru, stačí zmáčknout to pravé tlačítko, načež se Crash hbitě vyhoupne na protivníkovu hlavu a vy tímto přímo ovládáte ještě před chvílí nepřátelskou postavu. Navíc má každý z těchto mutantů zajímavé a unikátní útočné pohyby, takže využívání síly těchto monster patří v soubojích k těm příjemnějším chvílím.
Výhodný způsob, jak co nejrychleji a pohodlně zpacifikovat stále nabíhající nepřátele, spočívá právě v neúnavném obsazování potvor a následném přeskakování na další omámenou oběť, protože opuštěné zviřátko samo po chvíli pojde a nepředstavuje dále žádnou hrozbu. I přes tyto libůstky je druhá polovina hry po hříchu skoro stále jen o bojování, což mě, jakožto vyznavače skoků a kotoulů, spíše mrzí. Nicméně, jinak kvituji, že se alespoň do určité doby hraje nový Crash skoro stejně jako jeho slavnější předchůdci na první PlayStation. Ještě vypíchnu alespoň jednu znamenitou vlastnost, která se mně velmi líbí.
Do hry totiž může kdykoli naskočit i druhý pomocník, takže celé putování můžete absolvovat v kooperaci s dalším živým hráčem. Samo sebou, že později poměrně velká obtížnost soubojů s velikou přesilou nepřátelských sil ve dvou znatelně polevuje. Ovšem spolupráce obou postaviček (pomocník hraje za jinak zbarveného Crashe) je do jisté míry unikátní tím, že druhý kolega se může kdykoli schovat svému bratříčkovi do batůžku, který má na zádech! Prostě se necháte nosit, šetříte životy a když je nablízku nějaký ten protivník, hupky dupky seskočíte a pustíte se do díla pěkně ve dvou.
Je ale velká škoda, že Crash of the Titans vychází na více platforem prakticky v jedné offline verzi, protože takto nelze hrát po internetu, jen pouze offline na jedné obrazovce. I přesto mě ale Crash docela příjemně překvapil. Sice se nejedná o nějaký extra výtečný titul, ale v dnešní době nastavovaných kaší a zmrvených dříve úspěšných herních sérií je nový Crash rozhodně tím povedenějším, co se dnes v této škatuli nabízí. Pro staré pamětníky linkuji i moji starou recenzi úvodního dílu celé série na Bonuswebu.
Oficiální www stránka Crash of the Titans je zde.
Nejnovější komentáře: