Nezávislý blog Michala Jonáše o hrách všeho druhu

crysis3boxMožná si to nakonec uvědomili i v Cryteku a ospravedlnili tím jejich směřování dále jen k Free to Play hrám. Aby ne, oni to prostě s příběhy moc neumí, nejsou to zřejmě žádní dobří vypravěči. Jak jinak si totiž vysvětlit, že technická stránka posledního třetího Crysis je naprosto špičková a tvoří jasný vrchol dnešního audiovizuálu ve videohrách, ale ta vlastní náplň pod tou krásnou slupkou už je velice plytká. Dohrál jsem Crysis 3 na Xboxu i na PC a v obou případech je to nádherná a technicky nabušená hra.

Nu a v případě PC je to asi dnešní graficky absolutní vrchol, pokud tedy máte trochu solidnější herní komp. Parádní je i pasivní 3D nebo čistý zvuk včetně znamenitého dabingu. Jenže trojka v pořádných novinkách nepředvedla ale vůbec nic. Možnosti nano suitu zůstaly prakticky shodné s dvojkou a jejich postupné vylepšování v lehkém RPG duchu je zhola k ničemu a při hraní skoro neviditelné. Velmi slabý je ale hlavně celý příběh, už alespoň uzavírající Prorokovu linku, byť s trochu podivným finále. Hra vlastně staví jen na formátu opakujících se arén s nepřáteli, které střídají tiché koridory k oddechu. A vše se takto stále opakuje.

Vždy jsem věděl, kdy se nebude nic dít a já jen půjdu vpřed, a vždy jsem věděl, že za tamtěmi dveřmi se bude střílet. Děj je navíc prost nějakých zásadních zvratů, překvapení a obrátek, prostě také čitelný – jen cesta za zničením dvou velkých protivníků až do úplného konce. Dobrou hru naštěstí z Crysis 3 dělá nejen ten úžasný kabátek a chod prostý bugů, ale hlavně vedlejší postavy v čele s vaším parťákem Psychem, který je nejen skvěle nadabován, má boží a úderné hlášky, ale navíc se i realisticky a pohledně hýbá. Ale vítězem celé hry jsou rozhodně zbraně, které jsem si zde velice užíval, v čele s tou největší novinkou trojky – lukem. Ano, když je to hlavní extra nové hry jen jediná zbraň, je to docela k pláči, nicméně stálou předností Crysis 3 je možnost volit ze dvou způsobů boje a postupu.

Buď s lukem a neviditelností postupovat tiše a opatrně, popřípadě zapnout brnění či sprinty a kosit všechno z první linie s využitím počátečního momentu překvapení. Obě linie nejsou špatné, protože je povyšuje právě dokonalá nabídka asi třicítky rozmanitých zbraní všech možných kubatur, ty mimozemské nevyjímaje. Zkoušení a používání každé z nich je velmi zábavné a skoro vždy jich máte k dispozici dostatečné množství. Crysis 3 je prostě hrou dvou protikladů. Na jedné straně exceluje znamenitou grafikou, prezentací, provedením a celou technickou částí hry, na té druhé ale padá do průměru lineární a předvídatelnou kampaní, minimem novinek a zcela koridorovým prostředím s generickými boji. Jakkoli jsem si díky těm zbraním nakonec hru docela užil, celkově ale převažuje mírné zklamání. I proto bych trojku dal až na poslední stupínek ve své trilogii.

Moji recenzi z X360 verze najdete zde (7/10) a zhodnocení PC mutace i s multiplayerem zase tady.