Na rozdíl od jiných médií a situací v normálním životě má internet (ne)výhodu v podobě svobody slova a zdánlivé anonymity. Netýká se to jen herních serverů, ale prakticky každého neprofilovaného internetového média, která jsou zavalována naprosto irelevantními bláboly většinou (ale není to pravidlem) mladších a postpubertálních ročníků, které si tím hojí své rozpolcené osobnosti, z části trpějící školou a vnějšími vlivy, proti kterým se nedokážou bránit.

Typicky to jsou špatné známky ze školy, problémy s chováním a v práci, neúcta k druhým a vůbec prvky falešných hodnot, které si tito jedinci vytvářejí. Podle psychologů jsou právě tito lidé z většiny strůjci zahnojování diskuzí na internetu. Tedy mimo další majoritní skupinu diskutérů, kteří mají jen jedinou svoji pravdu na kterou se upínají, i když je to zase faleš a pouhé zbožňování, ke kterému má nevyspělý mozek některých jedinců časté nutkání.

V některých státech západní Evropy mají vydavatelé přímou odpovědnost za veškerý zveřejněný obsah na svých webech a médiích, tedy i na diskuzích a fórech. Být to u nás, tak je buď cenzura příspěvků mnohem tvrdší, resp. se zavedou přísná pravidla, nebo už by většina vydavatelů a šéfredaktorů dávno za své čtenáře bručela. Domácí zákon je v tomto poměrně střídmý, když přikazuje nevyhovující příspěvky mazat. Bohužel takovéto diskuze naprosto devalvují fórum, kde podnětné příspěvky velice rychle zaniknou v kakofonii nadávek, blábolů a urážek kohokoliv a čehokoliv.

Proto lecjaký rozumný čtenář už diskuze z principu vůbec nenavštěvuje, tudíž valnou část přispěvovatelů tam tvoří ten výše zmíněný okruh problematických lidí, kteří si své neúspěchy z reálného světa filtrují právě na internetu. Jenže i přes bahno v diskuzích se vydavatelé nedokážou, nebo i možná nechtějí více bránit. Své v tom má čtenost článků, potažmo výdělky za reklamu, která se může zobrazovat právě přímo ve fórech. Navíc nejapné bláboly v diskuzích přitahují pozornost jiné sorty lidí, kteří se tímto v pozadí baví, jak se někdo dokáže ztrapňovat = větší čtenost.

Přitom je jasné, že v reálu např. při skutečné panelové diskuzi by diskutéři stáhli ocas a postaveni na odiv bez své anonymity by ani nehlesli. Podle psychologů jsou problémoví diskutéři často psychicky labilní, když se najdou i tací, kteří se schovávají v jednom fóru za více nicků, nebo dokonce diskutují sami se sebou, resp. se chválí sami. Podle průzkumů jsou v tom naprosto majoritní muži, tedy na herních serverech spíše chlapci, ženy tomuto adrenalinovému sportu prakticky neholdují. A když už narazíte na blábol s ženským jménem, vězte, že se za ním skrývá další chlapeček…

Zajímavé je, že nechráněné diskuze a fóra s množstvím vulgarit jsou hlavně typicky naší domácí specialitkou, protože vesměs zavedená média nejen herní, ale i zpravodajská v zahraničí, si drží svou laťku i na diskuzích. Některá diskuze raději zrušila úplně, jiná média je pak velice striktně moderují. Razí heslo, že příspěvek čtenáře je jistá výsada, nikoli standard. Všechny nezajímavé názory, tedy i typu „LOL, zejtra si to koupim taky“ nejsou vůbec připuštěny pod článek. Jiná média pak otvírají diskuze jen na několik prvních hodin od publikování článku.

Velice přísná a fungující pravidla má např. služba Google News, ovšem v našich podmínkách nedostatku redaktorů a malých platů by to asi neobstálo. Kdo chce komentovat, musí redakci této monitoringové služby poslat svůj text mailem se svojí adresou, která je zpětně firmou ověřována. Tím pádem do těchto diskuzí přispívají výhradně neanonymní čtenáři, kteří mají jen opravdu zajímavé doplnění, nebo informace k vlastnímu článku.

Přitom průkopníkem internetových diskuzí, tedy formy interakce mezi médiem a čtenáři u nás, byl Patrik Zandl, který v roce 1997 jako zřejmě vůbec první zavedl fórum na svém serveru Mobil.cz, jak uvádí časopis Týden, v jehož 49. čísle je velmi zajímavý článek právě na téma upadajících zpravodajských diskuzí u nás, který mě spoluinspiroval k tomuto příspěvku. Čtenáři ale často považují cenzuru a moderování diskuzí za potírání svobody projevu, ovšem vzhledem k té žumpě, která se mnohdy hlavně na herních a zpravodajských serverech vidí, bych to tak rozhodně neviděl.

Co si pak pomyslet o článku, jenž informoval o tragické smrti jedné mladé rodiny s dítětem, kterým vybouchl plynový kotel v bytě. Vědel jsem o co šlo a kdo zahynul. Diskuze na jednom zpravodajském serveru byla po chvíli zcela zrušena, protože se tam akorát objevovaly blitky typu „Dobře jim tak, stejně to byli cikáni a nemakali“, přitom celá rodina byli běloši a normální pracující lidé. Možná špatný příklad, ale ilustruje hloupost a agresivitu části společnosti, která ji ventiluje na diskuzích. V reálu byste pak takováto indivudua spíše politovali, protože jejich neúspěch ve skutečném životě přenášejí do virtuálního světa, kde jsou rázem mocní páni.

Ke konci listopadu začal asi první soudní proces u nás za napadání a urážky v diskuzi v rámci jednoho blogu. Je vidět, že když se chce, dá se bránit i tou nejkrajnější cestou, což také jeden diskutér udělal, když podal na druhého žalobu. Nicméně bláboly a urážky kecajících diskutérů jsou při pohledu na čtenost článků jen poměrně malou částí návštěvníků, většinou hluboko pod 10% všech čtenářů. Jedním receptem je na zabahněné diskuze striktní moderování diskuzí s povinnou registrací. To sice notorické flamery neodradí, ale postupem času je to unaví a zkušenosti ukazují, že skrze následné schvalování příspěvků (nejdřív se musí každý schválit a pak se teprve zobrazí pod článkem!) časem urážlivých a blábolivých příspěvků ubývá.

Jeden náš přední novinkový server uvedl, že tímto způsobem omezil nevhodné příspěvky z původního bahna 90% blábolů až na dnešní zhruba každý 15-20. příspěvek, který musí mazat. Což považují za slušný úspěch – návštěvníci pochopili, že nevhodné příspěvky se jim prostě ani na minutu nezobrazí a proto se o to nadále tolik nepokoušejí. U herních serverů je situace špatná tím, že je navštěvují zejména mladší ročníky, tedy mnohdy intelektuálně zmatení a nezralí lidé, kteří dosti často prostě jen chtějí vyniknout jiným způsobem, když ve skutečném životě se jim to mnohdy vůbec nedaří.

Podobně jako na chatování, i na diskuze si může typický puberťák vytvořit silnou závislost, která jej nutí reagovat jako jiná osoba na své vlastní výplody, nebo vystupovat za někoho jiného. Bohužel podle odborníků za to částečně může, kromě výchovy rodičů, i vývoj celé společnosti, kde mladí ztrácejí dřívější hodnoty jako vlastenectví, ochota, pomoc a morálka. O tom, ale že jim mnohdy chybí jen ten obyčejný selský rozum už ani nemá cenu psát.

Zdroje: Týden, zpravodajské a herní servery u nás i v zahr., Internet.