Jako zcela nový začátek série považuje Ubisoft své nejnovější princátko, které má k tomuto slavnému jménu již docela daleko. To spíš jeho nádherná a inteligentní průvodkyně Elika je spíše královské a ušlechtilé krve. No nic, to ale vůbec nevadí skoro snově krásnému dobrodružství na pozadí tradičního provařeného klišé o vypuštění zlého boha z vězení a následném vysvobození světa z nicoty, k čemuž se ostatně náš hlavní hrdina nachomýtne jako slepý k houslím.

Nu což, tak se nakonec vykašle na hledání svého zatoulaného oslíka, toho času před písečnou bouří ještě obtěžkaného podivně získanými zlatými tretkami, které mají pro “prince” větší lákadlo, než nějaký cizí svět. Nicméně už jen pro záležitosti s krásnou dívkou pozná, že nebude špatné ji pomoci, protože taková partie doslova přilétlá z nebe, to asi v tramvaji nebo v normálním životě jednoho zrovna nepotká. Však byste se také rozkrájeli, abyste pomohli z trablí takové krásné dívce, ba navíc svobodné, kdyby na vás najednou jukla jako Elika!

Dále už je pak nasnadě, že v dalším putování za záchranou a také zpětným rozkvétáním světa ála Okami prakticky nesejdete z všelikých skoků, přelezů, šplhů a bůhvíjakých krkolomných akrobatur. Klidná pěkná rovinka, to zdejší prostředí vůbec nezná, až by se z toho Holanďanovi zatočila hlava. Prostě vertikální fičurky zde hrají největší roli, až jsem si kolikrát říkal, že kromě okolí stromového paláce, kde byl zlý bůh vězněn, prostě už je té zhora dolní fantazie přespříliš. Prostředí jsem si tak po dvou uzdravených světech přestal užívat, protože zkrátka jsem nechtěl uvěřit těm krkolomným útvarům, přes které musím s funěním přelézat na každé šlápnutí.

Naštěstí je nový princ hra z košíčku široké přístupnosti a jednoduchosti, takže za a) nemůžete umřít, za b) nemusíte nic déle opakovat a za c) vám hra skoro na každém kroku připomíná (lze vypnout) co právě teď máte jako za lubem. Samo že skrze laskavé magické schopnosti Eliky, kteréžto by princátko také chtělo, jenže na to je dost tupé a intelektuálně nevyspělé, takže smolík a musí si vystačit se šavličkou a nabušenými pažemi. Já, který nemá rád záseky jsem toto kvitoval, umírněná obtížnost mi vzhledem k rozloze hry vůbec nevadila.

Mnohem horší to bylo s orientací, kterou spatřuji velice problematickou. Sice vám princezna vždy světélkem světlušek ukáže směr dále, ale to jen v rámci hlavního uzdravujícího úkolu, nikoli cestu k potřebným světélkům jiného kalibru, které Elika potřebuje pro svoji magii. Úrovně jsou navíc hodně spletité, křivolaké a zamotané, takže po chvíli cesty jsem často netušil, kde to vůbec jsem a co je to za svět kolem mne. Né že bych raději instantní jediný tunel, ale zde už je to na můj vkus zamocené až moc a zvláště pokud si dáte práci se sběrem těch magických světélek na maximum, můžete se třeba motat v kruhu spletitých úrovní jako já s tím, že ty dvě poslední blikátka prostě nejde sebrat, protože k nim safra přece nevede vůbec žádná cesta.

Ze začátku vás určitě okouzlí přenádherná pastelová grafička, která se za využití cel-shadingu opravdu povedla na výbornou a zvláště do nádherně ztepilé Eliky jsem se zamiloval skoro více, než tenkrát do své manželky. Nicméně po několika hodinách bloudění a přelézání všeho a všude už mě další postup přestal zajímat. Stále se opakující hop-hop-skok-skok-boj-hop-bloud-hop-bloud mě moc nechytlo, princ se stal na můj vkus dosti stereotypní. Tudíž jsem hru po jednom večeru zabalil a do počítače nainstaloval neméně krásnou poslední Laru Croft (Elika mě ale i přes menší dudiska stejně vzrušuje víc héééč Laro!). Jenže to jsem si sakra asi od toho hop-skok-hop-skok asi moc nepomohl, že?

Oficiální www stránka Prince z Persie je zde.