Nezávislý blog Michala Jonáše o hrách všeho druhu

Sice jsem od této hry moc neočekával, ale přece jen jsem si říkal, že v kooperaci na rozdělené obrazovce to bude třeba lepší zážitek, než to hrát zcela sám. Tak jsem pozval kolegu a za jediný večer (asi 6 hodin celkem) jsme na prostřední obtížnost dokončili celou kampaň, ale poslední úrovně už jsme prošli snad jen z povinnosti. Přitom začátek nebyl špatný: hra příjemně odsýpá, oba típci mluví hodně extrémně a krycí systém funguje dobře, stejně jako solidní zničitelnost prostředí.

Jenže po pár hodinách už jsme všechny fígle hry prokoukli, resp. už nás přestaly bavit. A dále už nastoupila nebetyčná nuda neustálého procházení úzkého koridoru, kde jsme se zastavili pouze pro potření další nekonečné vlny nepřátel. To když proti nám snad naprosto nerealisticky často nastoupilo veškeré osazenstvo Šanghaje, od dělníků, přes gangstery, policisty, až po armádu. Korunu tomu všemu nasadil hodně nevýrazný konec (stejně přiblblý, jako např. v druhém díle koopovky Army of Two) a poslední mise na letišti, kde nastaly situace, které se daly zvládnout skoro jen zázraky.

Vzpomínám např. na přestřelku v odbavovací hale zavazadel, kde skript v určité fázi, kdy jste stáli pár metrů zcela nekrytí u dveří, dovnitř vpustil bandu speciální policejní jednotky buď s kulomety, nebo silnými brokovnicemi. Což vyústilo v nekonečné opakování, protože situace se dala tváří v tvář několika hlavním jen velice špatně zvládnout, když jste o sekundu později již leželi v tratolišti krve. A takových no fair-play scén hra bohužel nabízí bezpočet, jen aby vás situace co nejvíce zdržela. Osobně tak stále preferuji spíše jedničku, kde je náhled na dění bez příkras mnohem příjemnější.

Však dvojce by citelně pomohlo přiblížení zbraní, které je jen sporadické a na delší vzdálenost je někdy už jen lokalizace nepřítele docela fuška. Naopak musím vyzdvihnout vynikající scény neskutečně šíleně pořezaných hlavních hrdinů, což vypadá opravdu nechutně a takové mučeníčko není zrovna častou náplní podobných her. Stále tak považuji za vrchol kooperace asi první Army of Two, lépe jsem se asi nikde jinde nebavil, tedy pokud pominu vyloženě taktické akce, jako je např. Rainbow Six: Vegas. Druzí Kane s Lynchem mi tak připadají naprosto tuctovou, nepříliš zábavnou a snad jen pouze krvavou střílečkou, kde kromě palby jinou činnost ani neznají.

Oficiální www stránka Kane & Lynch 2: Dog Days je zde.