Poprvé dokončeno za 26 hodin na hodnocení “Lobster”, když jsem zabil 248 nepřátel, vyvolal 63 alarmů a 6x umřel. A to na normální obtížnost. Obecně se mi stává, že pokud jednou dohraju “běžnou” hru, většinou mě nic nedonutí si ji zahrát znovu. Ale MGS4 je velká výjimka. Sic jsem právě skončil, ale tím spíš mám další motivaci pro druhé dobrodružství na vyšší obtížnost.

MGS4 je snad první díl v sérii, kde taktika postupu záleží jen a jen na vás. Můžete kosit všechny nepřátele jako v klasické střílečce, nebo se naopak budete striktně ukrývat a postupovat tiše a nepozorovaně, jak velí Snakeova nátura. Já jsem si vybral něco mezi tím, no těším se, jak se nově budu snažit o stealth postup a hru si tak užiju zase trošku jinak. Sám patřím k fandům MGS, však první a pro mě asi nepřekonaný Metal Gear Solid na Playstation považuji za nejlepší konzolovou hru všech dob.

Ovšem nová čtyřka pro mě znamená snad ještě větší průlom v herním průmyslu, než první MGS, nebo jakákoli jiná hra. Tedy alespoň po umělecké stránce. Je skvělé zažít absolutní vrchol Kojimova talentu, který pomalu krystalizoval skrze trojici dřívějších dějství, aby nechal génius svého tvůrce vyniknout až na úplný závěr jedné z nejlepších herních sérií dějin. Někde jsem četl, že by se dal MGS4 považovat za nový milník v herním průmyslu a za první skutečně novogenerační hru.

Možná že bych s tím i souhlasil, protože MGS4 snoubí perfekcionismus na každém kroku ruku v ruce s takovým scénářem a režií, kterou bych šacoval málem na filmového Oskara. Ano, čtyřku si více užije fanda, co alespoň zhruba tuší historii celého světa MGS, byť je vše vlastně dosti podrobně vysvětleno. Ano, můžete žehrat na totální fantasmagorickou příchuť, která je cítit na každém kroku. Ať už to je čtveřice krásných a strašných biotechnologických bossů, nebo hojně kritizovaný barel na schovávání, který Snake strčí do kapsy.

Jenže MGS už je zkrátka takový. Kojima v něm nechává proplouvat svoji fantazii na plné obrátky a tak je na hráčích, aby dokázali pobrat skutečnosti, které s tím naším pozemským světem zase nemají tolik společného. A právě proto dokáže příběh MGS4 tolik pohltit. Hru jsem spouštěl prakticky v každé volné chvíli a po vypnutí už jsem byl zase nesvůj, kdy se do toho znovu ponořím. Tedy mluvím o stejných pocitech a vzrušení, jako když rozečtete opravdu napínavou knížku a skoro ji nedokážete zavřít.

MGS4 je na tom podobně – obrovitánský, dá se říci stostránkový epos, ve kterém se v mimořádně zdařilé kompozici snoubí prvky technothrilleru a romantické novely. Vedle ICO a Shadow of the Colossus prakticky jediná hra, kterou jsem si prožil plný emocí. Akibovy žaludeční potíže mě dokázaly rozesmát, zatímco srdceryvný Otaconův pláč nad ztrátou své lásky mě naopak rozesmutnil. Ten brýlatý chlapík zkrátka nemá štěstí, však si možná pamatujete na jeho platonickou lásku k Sniper Wolf, která také skončila předčasně.

Sentimentu jsem ale totálně propadl po výsadku na zubem času poznamenanou základnu Shadow Moses z prvního MGS. Připadal jsem si, jako když emigrant po mnoha letech opět spatří svoji rodnou zem. Návrat lokace z historie MGS považuji za výborný nápad, podpořený ještě znamenitou herní vsuvkou v podobě jedné úrovně právě z MGS1, včetně přesného a nijak nevylepšovaného vzhledu z dob první Playstation. Holt se Snake trošku zasnil…

Vůbec je sympatické, jak MGS4 staví na své bohaté historii, kdy odkaz na předešlé díly najdete skoro na každém rohu. Snake si také často vzpomíná na staré dobré postavy, jak ukazují interaktivní flashbacky se starými obrázky, které ale musíte včas lapit. A závěrečný pěstní souboj muže proti muži s nesmrtelným Liquidem, který by snad jako buňka přežil i atomový výbuch, bez pochyby patří k velkolepému finále! Kojima zde umně střídá různá grafická témata a podání. Tu se díváte na boj jako z dob druhého dílu, potom se přepnete do dalších dějství, ale stále bojujete tentýž souboj na tomtéž místě.

Stejně vysoko můžu zařadit byť krátký (jaká škoda!), ale naprosto omračující souboj dvou generací Metal Gearů před základnou Shadow Moses a takovýchto úžasných okamžiků, které vás nenechají vydechnout, je hra plná! Třešničkou na dortu je pak bezchybné audiovizuální provedení s grafikou a animacemi hodných absolutoria po všech stránkách. A ani k tomu nebylo zapotřebí ultra vysokého rozlišení, styl a dojem je i přesto naprosto úchvatný – určitě nejkrásnější PS3 hra, která překonala pro mě dřívějšího favorita Heavenly Sword.

Zapomenout nemůžu ani na bezprecedentní pohybové a bojové schopnosti Snakea, který toho umí tolik, že jsem byl ještě rád za opět vyčerpávající obrázkový manuál, kde je vysvětleno skoro vše. Přese všechno bych ale osobně absolutní hodnocení nedal, ba zastavil bych se ale těsně pod vrcholem. I pro mě jako pamětníka minulých dílů bylo složité pochytit všechny drobné nuance možná až moc překombinovaného příběhu, ve kterém hraje až mnoho vedlejších rolí. Stejně tak zejména závěrečné videosekvence jsou na můj vkus v některých případech až moc rozevláté a natažené, tudíž místy docela nudné.

Ale připomínám, že to platí jen pro pár meziherních vsuvek, však např. souboj ninji Raidena se zlotřilým Vampem zasluhuje jedničku s hvězdičkou za strhující provedení! V úrovních na Středním východě bych pak uvítal menší lineárnost a možnost výběru více cest vpřed. Nicméně si Kojima na úplný konec opět neodpustil svá vznešená slova o budoucnosti a směřování celého světa, která si dle mého soudu mohl ponechat pro sebe. To značí právě nudnější náplň některých filmových  a zejména strohých vysvětlujících pasáží. Našince ale potěší přítomnost několika domácích reálií, jako je variace na starou Prahu (Hlavní a Masarykovo nádraží, Staré Město, Týnský chrám, Vltavské nábřeží a další), nebo český pojem “matka pluku”, o kterém se ve hře mluví.

Není se třeba bát, že si moc nezahrajete, což by se mohlo zdát např. z hodně nepovedené recenze na Hrej, kde MGS4 vůbec nepochopili, ba možná ani pořádně nehráli. Nejde ani tak o hodnocení, které respektuji, protože je to vždy subjektivní věc, ale o náplň, která překrucuje řádku faktů, jenž jsou ve hře zcela jinak a není to jen poměr filmů k hratelným částem, jenž je zcela mylný. Podle mého odhadu po dokončení tvoří z celkové doby hraní, tedy v mém případě 26 hodin filmové sekvence asi 6-7 hodin, což považuji za normální prvek.

Pro mě je tak MGS4 první opravdu vynikající hra na PS3, kterou jí můžou ostatní platformy závidět a určitě jedna z nejlepších her současné dekády, ne-li úplně ta nejlepší. Kojimova záliba v “interaktivním filmu” sice nemusí sednout každému (alespoň lze videa přeskočit, nebo pozastavit) a komplikovanost příběhu i ovládání asi také ne, ale i tak v dnešních hrách jen těžko najdete tak vybroušené dílo, jako je MGS4, ať po stránce scénáře, nebo technického provedení. Je málo co mu vytknout a je toho hodně, co chválit, ale to jsem tak nějak od Kojimy očekával. Nutno říci, že mě vůbec nezklamal.

Pozor spoiler!

Nakonec mi to nedá, nepodělit se o radost z úplného konce hry, který naznačí konečný osud Snakeův. Všeobecně se předpokládalo, že kvůli ukončení MGS série s hlavní postavou Solida Snakea, jej nechá Hideo Kojima nakonec zemřít. Očekával jsem, že jej tedy sklátí vir FoxDie implantovaný Naomi, jenže to se nakonec nestalo, protože vir zmutoval do bezpečné formy, která se nemůže šířit. Jenže před titulky vše skončí kulkou, kterou si má Snake prohnat mozkem.

Blahořečím, že jsem počkal další chvíli, protože hra nabídne ještě jeden filmeček, mimochodem s dosti překvapivými protagonisty. Ovšem pro mě je podstatné, že se Snake nakonec nezabil, ba co víc, zřejmě našel nový smysl svého života, zcela oproštěný od bitev a válek. Pamatuji, jak mě zarmoutila smrt hlavního hrdiny hry Mafia, kterého si po čase mafie stejně našla, ale jsem tomu opravdu rád, že Snake si teď někde ve své oblíbené Aljašce užívá zaslouženého důchodu…

Oficiální www stránka MGS4 je zde.