Nezávislý blog Michala Jonáše o hrách všeho druhu

badcompany.jpgŽe to bude bomba, to jsem věděl už od dob testování beta verze multiplayeru, ale že to bude navíc ještě znamenitá kampaň i pro jednoho hráče, to už mě docela překvapilo. Sic si nemůžu pustit hubu na špacír z důvodu embarga do 23. června, kdy hra u nás vychází, ale můžu potvrdit, že Bad Company ostudu rozhodně neudělá, ba nabídne několik aspektů, které jeho početná konkurence nemá.

Z bety bylo vidět, v čem Bad Company na dnešní poměry naprosto exceluje. Je to samozřejmě za poslední roky asi vůbec nejlepší destrukční model. Tvůrci uvádějí 90% zničitelnost celého prostředí, já bych to mírně snížil asi na 80%, ale i tak je to v době tuneloidní a nerozbitné Call of Duty a jím podobných v pravdě unikátní počin. V multiplayeru to má zásadní využití, kdy není každý kryt 100% bezpečný, ale v singlu je na tom postaveno všechno bytí.

Vykosením skoro celé vesnice ještě před příjezdem na náves si totiž hodně ulehčíte další práci, když zničíte naprostou většinu zde poschovávaných nepřátelských jednotek. Pokud jste hráli betu, nebo dříve vypuštěné MP demo, víte, jaká je destrukce prostředí v Bad Company znamenitá. Pokud jste neměli tu čest, prozradím jen, že seznam zničitelných položek v prostředí obsahuje např. dveře, ploty, okna, bedny, výbušné sudy (samozřejmě jsou úplně všude), výbušné nádrže, muniční bedny, stromy a keře (lze na pár výstřelů doslova vykácet lán lesa!), samozřejmě skoro celé budovy, jejich zdi, střechy, urazit lze komín i telegrafní sloupy.

V každém domě zůstala nerozbitná určitá stěna kvůli zachování neustálé možnosti alespoň nějakého krytí, což platí i pro nerozbitné plechové boudičky, které ale vypadají trošku nepatřičně. Právě díky úžasné destrukci byla solidně dlouhá kampaň tolik zábavná a hlavně v její první půli jsem se vůbec nenudil. A nemusíte se bát žádného tunelu, nebo jedné nalinkované cesty vpřed. Mapy jsou úplně stejné co v multiplayeru, tedy sice také jen dvě různá prostředí (pseudosovětská republika evropského typu a pouštní střední východ), ale mají rozlohu mnoho kilometrů a kudy se vydáte je jen na vás.

Stejně jako v multiplayeru, i v singlu platí, že se vždy další část jedné mapy zpřístupní po splnění daného rozkazu, nebo úkolu. Když se ještě vrátím k té destrukci, vzpomínám si, že starší konzolový hit Mercenaries: Playground of Destruction měl ničení o něco více promakané, ale rozhodně nevypadalo tak dobře. Bad Company je ale v likvidaci prostředí hned na druhém místě. Do hvězdné trojice „zničitelnost prostředí – rozloha a volnost map“ chybí ještě jedna položka. To jsou vozidla. V multiplayeru velice podstatný prvek, v singlu snad ještě více.

Vozidel pro zemi, vodu i vzduch tu je hodně velké množství, nechybí stacionární zbraně a mnohé možná překvapí, že jejich řízení zabere více času, než chození po svých. Bad Company je zkrátka dělaná pro neustálé využití nějakého prostředku. Dá se říci, že v určitých pasážích nemusíte ani vystrčit nos z vozidla a všechno vyřešíte z něj. Nicméně i pro ně platí zničitelnost, takže většinou moc dlouho nevydrží. Nový Battlefield není rozhodně bez chyb, od dob multiplayeru jsem např. čekal rozmanitější pohybové dovednosti. Chabý poklek a úkroky jsou na moderní střílečku nicotné možnosti, např. leh a plazení zcela chybí.

Jenže Bad Company je spíše odlehčená a místy pěkně usměvná válečná arkáda jak řemen, tedy nic pro realisty. Prostě jen taková moc povedená střílečka, která si na nic nehraje. Podrobné rozpitvání si nechávám do megarecenze, která vyjde co nevidět na Tiscali Games, dopředu prozradím již je to, že mě Battlefield opravdu hodně potěšil.

Oficiální www stránka Bad Company je zde.