Nezávislý blog Michala Jonáše o hrách všeho druhu

resident4.jpgTento pokračovatel úspěšné hororové série se po více než 35 absolvovaných hodinách hlavního příběhu ukázal jako skoro po všech stránkách skvěle vyladěný titul. Sice temná atmosféra není tolik deprimující, jako např. v novějším Dead Space, ale to nic neubírá na kvalitě této řekl bych spíše temně akční adventury, než plnohodnotného hororu.

Prvním zlatým prasátkem je jistě příběh. Vtahující, motivující, zajímací, pěkně plynoucí vlastně až do úplného konce po oněch tří desítek hodin herního času. To je na dnešní poměry ukrutná darda zábavy, navíc pětice vedlejších misí za sličnou a nebezpečnou Adu nebo trofejní režim Mercenaries, kde na čas likvidujete protivníky ve vybrané lokaci, herní čas dokáže prodloužit klidně někam za neskutečnou hranici 40 hodin!

Na začátku dobrodružství jsem vůbec nepředpokládal, že by mě Resident Evil 4 dokázal udržet takovou dlouhou dobu v pozoru, nicméně přátelé, já jsem to celé přežil a navíc se, nekecám, po celou tu drahnou dobu naprosto skvěle bavil. Co říct více? Obecně mě i dobré hry přestanou bavit po několika hodinách strávených ve virtuálním světě. Pak si dám přestávku nutnou třebas na sepsání článku z jiné hry, ale nakonec už se v drtivé většině případů k té původní hře nevrátím, protože už mě to tak nějak nezajímá.

Klidně se přiznám, že mám sice ve sbírce desítky stovky originálek na všemožné platformy, ale naprostou většinu jsem zkusil, zahrál, někam blízko či daleko došel, ale skoro nic z toho opravdu kompletně nedohrál. Stále si říkám, že jednou, až budu v důchodu, tak díky stařeckému klepání rukou mě půjde mačkání tlačítek tak nějak samo a všechno si v teplíčku pohodlného ušáku dohraju. U Resident Evil 4 to bylo ale lautr jiné.

Když jsem měl za sebou asi dvě třetiny hry, musel jsem si dát zmíněnou pauzu kvůli jiným hrám pro recenze, které ale zpravidla do konce dohraju, protože mě tlačí jakás takás potřeba, což u her mimo pracovní účely odpadá. Asi po měsíci jsem najednou měl volný čas a přes odpor mého druhého já, které se ke hrám nechce nikdy vracet, jsem se překonal a znovu zasedl k Resi 4. A nebyla to chyba! Po pár minutách už mě hra znovu pohltila a já jsem jí za pár dnů nakonec dojel celou sakumprásk.

resi401.jpg

Proto se ptám, která dnešní hra dokáže hráče přikovat k příběhu na desítky hodin tak, aby se motivy jen neopakovaly? Skoro žádná což? Když už je čas natáhlý, děláte ve hře stále to samé. A když je příběh zajímavý, po dvou večerech jste překvapivě hotovi. Možná i proto je Resident Evil 4 takový klenot i v dnešní době, tedy dávno po svém vydání. Navíc jsou vidět další zlatá prasátka, no přímo vypasené prasnice! Každý se stále ohání, jak drtí hry na nejvyšší rozlišení, jak když tamten má jen 1280×1024, tak je lama lamoucí a že bez HD nálepky se prostě už nedá hrát.

To je OMYL všech omylů postbubertálních tydýtů! Resi 4 se nemůže pochlubit ničím s přídomkem HD, ale jeho krásná grafika hravě strčí do kapsy i mnohé aktuální hity, kupř. i takový Dead Space. Monumentální prostředí s naprostým citem pro detail (hrad malého lorda), špinavé vesnice nuzáků zahalené v úžasné mlze, mrazivé industriální interiéry fabriky na mutace z konce hry, to jsou všechno jednak výsledky skvělého level designu a druhak jemné, detailní, efektní, byť samozřejmě pro někoho kostičkové grafiky, ovšem na vrcholu umu PS2, kterážto i díky takovým starým dobrým kouskům má pro mě mnohem lepší vůni, než novější PS3.

Do toho jsou ještě vmíchány další skvělé ingredience, jako pravidelné souboje s bossy, mnohdy s vtipným využitím prvků prostředí okolo, nebo hodně promakaný inventář s nákupem zbraní a jejich vylepšováním od nestranného obchodníka. A co houšť, i hudba pěkně podepisuje vynikající atmosféru, stejně jako přehledné ovládání s několika vítanými fineskami formátu posouvání skříní pro zablokování dveří, nebo odkopávání žebříků s nepřáteli na příčkách.

resi402.jpg

Velkým neduhem je ale, jak to tak bývá, kamera. Pohled nikdy není zcela 100% volný, normálně se nedá ani pořádně rozhlédnout, což bylo mnohdy fatální, když se k vám ze všech stran blížili sípající vesničani zamoření nákazou. Pokud bych měl na něco dyštit síru, byla by to právě nepříjemná kamera. Navíc jsem po čase zjistil, že v častých mačkacích vsuvkách, např. při útěku před padající překážkou, je potřeba příslušná tlačítka opravdu hbitě vydrtit. Při jemném zmáčknutí, byť v časové normě, hra na to nijak nereagovala. Zkoušel jsem to na vícero ovladačích, takže méně citlivými tlačítky na joypadech to není, hra je v tomto asi zbytečně přísná.

V celkovém kontextu této vynikající hry je to ale drobotina, těch třicet hodin rozmanitých prostředí, bojů, konání, strachu, překvapení, úleků, bossů, mutantů a všeho možného, vám to bohatě vynahradí. V tomto kontextu je třeba varovat před méně povedenou vlastně již druhou předělávkou pro počítače, která se oproti originálu pro Nintendo a prvního otisku pro PS2 již tolik nepovedla. Bazarový Resident Evil 4 dnes stojí kolem 5-6 stovek, což je sice na jednu stranu za starší hru možná dost, ale na tu druhou jsou to opravdu skvěle investované peníze za velkou kupu zážitků.

Oficiální www stránka Resident Evil 4 je zde.