Konečně pokořena, svázána a znásilněna první kozatá Lara! Dobře, přiznávám, že mi to trvalo skoro 20 let, ale konečně už nejsem tombraiderovský panic! Abyste rozuměli, dohrál jsem skoro všechny, tedy zejména pozdější díly Tomb Raidera, když doma vlastním celou kompletní řadu rovnou na několik platforem. Ale na jedničku s datadiskem Unfinished Business jsem si zkrátka netroufal. Na první seznámení s Larou si dodnes živě pamatuji. Tehdy jsem v tom požehnaném roce 1996 měl čerstvě již svoji druhou (ale teprve první úplně novou) herní konzoli PlayStation a hledal jsem pro ni nějakou dobrou potravu. Chodil jsem nakupovat do Presta, protože měli široký výběr levnějších bazarových her. Tenkrát jsem si z prodejny, asi za čtvrtinu mé celé výplaty, odnesl tři tituly: Colin McRae Rally, Deathtrap Dungeon a právě první Tomb Raider.
Doma jsem všechno hned začal zkoušet a kdybych měl postavit žebříček zábavnosti této „svaté“ trojice, dopadlo by to asi takto: 1. místo Colin McRae Rally, dělené 3. místo Tomb Raider a Deathtrap Dungeon. Dungeon od slavného Iana Livingstona (autor proslulých gamebooků, deskových her a také člen vedení Eidosu) jsem záhy opustil, protože mi po počátečním nadšení přišel celkem dost stereotypní a Tomb Raider zase zoufale nudný. Zpočátku jsem si na playstationu užíval velkou porci objevování a dobrodružství, ale asi od čtvrté-páté úrovně už neskutečně zdlouhavé a bolestné hledání další cesty, kdy se běžně vracíte několikrát do těch samých míst, nudilo. Ty první Tomb Raidery mi přijdou takové zdlouhavé, rozevláté a až moc poklidné. Ale věřím, že to tenkrát byla naprosto svěží a úplně nová hratelnost.
Nyní jsem dokončil PC verzi, protože přece jen pod Glidosem vypadá mnohem lépe než verze pro PlayStation. A celé jsem to ovládal X360 ovladačem, namapovaným skrze velmi šikovnou utilitku Pinnacle Game Profiler, jež dodá podporu ovladače i do her, které ji nativně nepodporují. Musím ale smeknout, jak je Tomb Raider opravdu obří hra. Jeho úrovně jsou i na dnešní dobu hodně rozsáhlé a totálně spletité, grafika i dnes stále funkční a pohledná. Nádherná je velmi citlivá a jemná hudba i velmi solidní ambientní zvuky v úrovních. To řvaní potvor v 8. misi Cistern v podzemním vodojemu (asi nejkrásnější úroveň celé hry) se mi ozývá v uších ještě dnes. Už tenkrát se mi moc líbila animace vodní hladiny a i nyní musím uznat, že to na svoji dobu byl malý grafický majstrštyk.
Originální hra obsahuje 15 úrovní + další 4 z datadisku Tomb Raider: Unfinished Business. Celé mne to zabralo přes 20 hodin čistého času (hra nepočítá opakování), což je parádní herní doba. A to se klidně přiznám, že jsem jel podle vynikajícího návodu ze stránek Stella’s Tomb Raider Site, protože jsem chtěl pozabíjet všechny potvory a posbírat veškeré vybavení. Což se mi nakonec povedlo a mám splněno na 100 %. Uznávám, že bez návodu bych na to prolézání úrovní tam a zase zpátky asi již neměl náladu ani prostor. I tak je ten herní čas vskutku impresivní, a to jsem se nikde vyloženě neloudal. Velký problém mi tenkrát, ale i dnes, dělalo ovládání. Prostě jej nadále nepovažuji za přesné, pohodlné a intuitivní. Je takové kostrbaté, velmi často mi Lara udělala úplně něco jiného a tak jsem snad milionkrát nahrával pozici.
Uvědomte si, že použitý styl, kdy se Lara sama nedokáže před zhoubnou překážkou zastavit, to už dneska v hrách skoro neuvidíte. Mne spíš ubíjelo to pomalé rovnání na hrany, zdlouhavé našlapování, setrvačnost běhu, zpoždění skoku z rozběhu, neustálé pády z hran dolů – hra je v ovládání šílený nepřítel, to si nenechám vymluvit! Nicméně celkový koncept mixu prozkoumávání a střeleckých bojů (automatické zaměřování funguje na jedničku s hvězdičkou) má něco do sebe i dnes. I přes ty překážky mne první Lara nakonec zabavila v té druhé rundě tak dobře, jako snad žádná jiná aktuální hra. První Tomb Raidery mají prostě i dnes své kouzlo a takřka nestárnou, ostatně stále to je jedna z ikon a stěžejní značka celého herního průmyslu.
Nejnovější komentáře: