Přesně dnes před deseti lety, 28. února 2006 (to bylo úterý), jsem na publikačním systému WordPress oficiálně spustil svůj první herní (Games)Blog. A tím vlastně i moje premiérové webové stránky, byť testovací, ještě ne úplně hotová verze, už běžela od pátku 24. února 2006. Kupodivu jsem nečekal, že příhodná doména GamesBlog.cz bude ještě volná, nicméně bylo to tak, takže jsem neváhal a doménu si zaregistroval. Mnozí z vás si jistě pamatují na myslím pěkný světle modrý design s provázející postavičkou žlutého PacMana a pixelartovým obrázkem herního města v pravé části záhlaví první verze tohoto webu.
A teď v únoru 2016 je to také přesně 15 let mé publikační a novinářské činnosti. Jinými slovy jsem na začátku roku 2001 poprvé napsal několik konzolových recenzí na PlayStation a Dreamcast pro tehdejší českou mutaci německého multiplayerového magazínu Man!ac, jenž tady krátce vycházel. Jako jedno z mála tištěných periodik, kam jsem za svoji bohatou kariéru psával, jej už bohužel fyzicky nemám, ale dodnes si pamatuji, že u každého článku byla zdeformovaná fotografie hlavy autora, podobně jako vás deformují zrcadla v petřínském bludišti.
Tehdy jsem propadl kouzlu hlavně konzolových her, protože počítač jsem měl (ještě později) velmi slabý. Začínal jsem hrát ještě na starých domácích počítačích PMD-85 a Maťo, u kamarádů na Sinclairovi ZX Spectrum, Atari 400 a 800, přičemž tehdejší vrchol byl jednoznačně Commodore 64 jednoho z mých nejstarších přátel. Až později jsme si s bratrem pořídili československý derivát Spectra Didaktik Gama. Na mé první konzole si také ještě živě pamatuji. Bylo to falešné Nintendo NES od Vietnamců, ostatně si vybavuji, že jsem například v tržnici koupil pekelně levnou cartridge s Chipem a Dylem, načež po zapnutí na ní byly Ninja Želvy…
Nicméně zase byly k mání i cartridge s desítkami her v jedné krabičce, tak bylo o zábavu postaráno – samozřejmě bez jakéhokoli ukládání. Potom jsem přešel již na originální Nintendo NES a potom i SNES, jenže to už měl jeden známý tehdy přelomovou PlayStation, jež byla oproti nintendům o světelné roky vyspělejší. Pamatuji, jak jsem viděl jednu z prvních FIFA her a obdivoval jsem se její neskutečně “fotorealistické” grafice! Přitom dnes se na ty rozplizlé čtverce musí hodně dlouho zvykat.
Podobně jako mnoho jiných, jsem z důvodů finančních (můj plat v první práci jako servismana přes počítače dělal 9.000 čistého) koupil přes inzerát v Annonci očipovanou první PlayStation včetně jedné hry Time Commando. Čip byl ale nějaký divný a jakmile se po cca hodinovém hraní přehřál, konzole se restartovala. Proto jsem ji obratem prodal a prakticky za celou výplatu pořídil od bratrů Krupičků z Presta již zbrusu novou konzoli. Z druhé výplaty jsem nakoupil několik mých prvních PSX her: Colin McRae Rally (mám a hraji dodnes!), Tomb Raider (tehdy jsem jej viděl jako velmi náročný a nudný) a Deathtrap Dungeon (náročný, ale hodně mne bavil).
Na moji první hru na počítačích si také vzpomínám. Na kroužku výpočetní techniky ve vinohradské učebně, kam jsem 2x týdně docházel, jsme na PMD-85 hromadně v Karlovi nebo v Basicu (už si přesně nevzpomínám) naprogramovali hříčku “Chytání deště“. Což byl jednoduchý panáček v dolní části s kýblem v rukách, jenž se pohyboval šipkami do stran a chytal do kýble stále častěji padající kapky deště. Tyto dřevní doby počítačů asi mnoho mladších z vás již nepamatuje. No jo, za mých školních let v osmdesátých a devadesátých letech ještě dnešní PC prakticky nebylo moc rozšířené. Drobně se nakupovaly stroje z JZD Slušovice a na střední škole měli dokonce výhradně první Apply.
Jakkoli můj první tištěný článek již nemám k dispozici, můj premiérový internetový je stále k mání. Tehdy po schůzce s Michalem Rybkou (Wolfem) a Zdeňkem Poláchem (Vrecem) mne jako eléva okamžitě přijali do Bonuswebu a hnedle vydali můj zkušební článek s recenzí 18 Wheeler American Pro Trucker pro Segu Dreamcast. A pak už to přes parádní spolupráci s vedoucím konzolové sekce na Bonuswebu Martinem Kallerem šlo ráz na ráz a postupně jsem prošel prakticky všemi českými tištěnými a internetovými médii, včetně zkušeností s rozhlasem i televizí.
Je ovšem jasné, že zlaté doby herních médií jsou dávno pasé. Mnoho webů a časopisů i pořadů zaniklo, protože u nás je kupní síla velmi malá, zvláště, když jsou informace v aktuální podobě zdarma dostupné na internetu. Nikdy jsem psaní neměl jako svoji hlavní práci (dělám jinak IT specialistu a správce sítě), ale byly doby, kdy jsem si datlováním a moderováním vydělal prakticky stejné peníze jako v hlavní práci. Nová generace hráčů už umí anglicky a není pro ni problém číst a sledovat videa v jiných jazycích, než jen v češtině, navíc se jasně rozbíhá trend multimédií, kdy text a obrázky už nejsou tím hlavním nositelem informací jako za našich mladých časů. Popularita YouTube, Twitche a podobných je toho jasným důkazem.
Já jsem ovšem spíše konzerva, stále mám rád text a dobrý papír a tak ze mne youtuber asi nikdy nebude. Pokud smýšlíte podobně a rádi si sem tam něco v klídku přečtete, budu velmi rád, když i nadále zachováte této malé bezvýznamné stránce svoji přízeň. Ostatně průměrných 200 unikátních čtenářů denně (někdy i přes 1000 za den!) stále ukazuje, že tu je (občas) i něco dobrého ke čtení. Tak já se budu snad dalších deset let snažit, aby tomu bylo i nadále. Děkuji za přízeň!
Nejnovější komentáře: