Pokud se sečtou celosvětové tržby za hry (konzole + počítače) a hudbu (média, internet, mobily), za minulý rok poprvé výnosy z interaktivního světa porazily hudební showbyznys. Nicméně obě zábavní odvětví po době přehlížení začínají přicházet na chuť kytarovým hrám s licencovanými skladbami od skutečných a známých hudebníků. Zatímco filmový průmysl stále roste a zejména v zámoří extrémně dobře profituje, hudební branže se stále potápí víc a víc. Prodej hudby celosvětově stále klesá a ani moderní forma internetové distribuce (iTunes) to nedokázala výrazněji zastavit.

Je to pohříchu i tím, že jsou práva na skladby stále svazována často až nesmyslnými ochranami DRM (Digital Rights Management), které koncovému uživateli mnohdy dovolí jen pouhé přehrávání na jediném zařízení s velmi omezeným exportem. Naštěstí se v tomto konečně blýská na lepší časy, protože stále více prodejců od těchto omezujících ochran, které navíc trápí vždy jen legální uživatele, ustupuje. Je také zajímavé, že ani tržby ze živých koncertů nejsou nijak uspokojivé, ba dokonce nejhorší za poslední čtyři roky. Absence většího počtu “živáků” Madonny a nebo Rolling Stones, které vždy dokázaly skvěle vydělat, se v minulém roce negativně projevila na tržbách za světová vystoupení.

Jen pro informaci, zdaleka největší tržby vykázalo turné znovuobrozené skupiny The Police (212 mil. dolarů), následovaných stejnými veterány Genesis (129 mil. dolarů). Je jasné, že hudba se dnes při dostupnosti internetu již tolik nekupuje, ale menší návštěvy koncertů jsou docela překvapivé. Proto kapely hledají cestu ven. A zde přichází na scénu herní průmysl, který skrze stále populárnější hudební hry nabízí výhodnou alternativu pro obě strany. Velky boom vlastně začal po vydání prvního Guitar Hero a zpívací premiéry Singstar. Obě hry vyšly poprvé na Playstation 2. Právo na použití určité skladby do hry je zpoplatněno velmi podobně jako ve filmovém průmyslu. Za každou stopu platí distributor hry hudebnímu vydavateli paušální částku pohybující se kolem 10 tisíc dolarů.

Ovšem takováto cena platí jen pro odvětví nehudebních her. Hry jako Guitar Hero, které přímo stavějí na využití hudby jako nosného zdroje hratelnosti, musí vydavatelům “přitopit” daleko více. Nicméně i přes vysoké poplatky za reálné skladby se díky stabilně vysokým prodejům distributorům velká vydání za práva na skladby stejně vyplatí. Dobrý příklad je nejnovější počin Rock Band, který obsahuje kompletní set hudebních nástrojů a stojí v zámoří čtyřikrát více než průměrná hra. A stejně byla tato hra před vánoci prakticky ve všech obchodech beznadějně vyprodána a distributor nestačil zásobovat vybrané obchodníky. To že hrám věnují stále více pozornosti hudebníci, kteří je jinak vždy totálně ignorovali, dobře ukazuje např. Metallica, která dříve zcela přehlížela mimo jiné i možnosti internetu v hudební distribuci.

Jenže se skupina nedávno rozhodla, že poskytne (samozřejmě za tučný peníz) své originální skladby rovnou do několika hudebních titulů jako přídavný stažitelný obsah pro platformy Xbox 360 a později i PS3 a Wii. Jako hráče mě pak obzvláště hřeje, že herní průmysl stále více a více vystrkuje své drápky a zkostnatělí hudební distributoři zcela ignorující trendy a stížnosti uživatelů musí chtě nechtě začít spolupracovat.

Zdroje: Billboard, Týden