Poslední měsíce patří snad k vůbec nejvytíženějším, co se nových strategických her týká. Opravdu takovou žeň skoro nepamatuji. Na PC sice nemáme žádnou bombu pro celou rodinu jako jest předcházející Guitar Hero, Singstar, nebo EyeToy Play, ale v rámci strategického žánru budou hrát počítače vždycky prim, už jenom díky příjemnému ovládání pomocí klávesnice a myši. Sám preferuji vždy i pomalý, ale promyšlený postup v jakékoli hře, stresující rozhodování v rychlosti mě už unavuje, raději obětuji větší čas a v klidu vychutnávám hru.

Proto jsou pro mě realtimové strategie až na pár vyjímek většinou horkým zbožím, které si rád zahraju. A poslední doba byla a je kvalitním válečným i budovatelským strategiím nadmíru nakloněna. Prakticky všechny "áčkové" strategické hry, co nedávno obohatily, nebo za krátko obohatí náš trh, jsou všechno opravdu vynikající tituly se skvělou hratelností a grafikou, však posuďte sami dále.

Absolutní herní star se ukázala Company of Heroes, jakožto snad nejlepší vojenská budovatelsko-taktická hra z druhé světové války. I když má opravdu krvavé hardwarové nároky (na mé sestavě AMD Athlon 64 X2 Dual Core 4600+, 2Gb DDR RAM 400MHz Dual Channel, MSI nVidia GeForce NX-7900 GX2 1024Mb DDR RAM Dual GPU), měla kompanie hrdinů např. oproti další novince z jiného žánru Just Cause dokonce vyšší nároky! Já sice dávám přednost hrám, kde se nemusí nic stavět, protože generál v bitvě také nestaví kasárna, či velitelství divize, nýbrž si jej prostě zabere, ale i tak komplexnější a hezčí druhoválečnou strategii dnes nenajdete.

Těm kdo mají hlouběji do kapsy doporučuji znamenité Soldiers: Heroes of World War II, jenž tuším CDProjekt nadávno vydal v češtině v rámci své budgetové edice Nová Extra Klasika za skvělých 199,-. Jestli pomyslnou korunu nejlepší válečné strategie převzala právě Company of Heroes, bylo to z rukou Soldiers. Její nástupce Faces of War ze stejné ruské líhně také nabízí ovládání jen malé jednotky vojáků, ale navíc s možností každého z nich včetně vozidel přímo ovládat šipkami. Pro začátek bych tedy navrhoval obout se do Soldiers a posléze, když budete dobře zabaveni, mrknout se na Faces of War, protože obě hry jsou velmi podobné, ale druhá daleko dražší.

Poslední peckou z válečné oblasti je velmi nečekaná a překvapivá Joint Task Force, která nahlíží tentokrát na zvláštní protiteroristickou jednotku z dnešní doby, proto také použitá výzbroj odpovídá dnešním reáliím. Zde mě zaujaly jednak skvělé televizní prostřihy, posouvající příjemný děj kupředu (ano, i v oblasti RTS je dějová linka k mání), ale hlavně zničitelnost prakticky jakékoli části prostředí, včetně spektakulárních explozí a výbuchů. Také je ze všech tří nových strategií nejméně náročná na vaše železo.

Mimo přímé válčení se ještě musí brát v potaz dva vynikající kousky v této chvíli uváděné na náš trh. Druhý díl oblíbených Settlerů, převedených do moderního kabátku se opravdu povedl a rázem se tak pasuje na jasně nejlepší část této dlouhé série. Podobně je na tom i poslední Caesar IV., jenž zažité prvky z prvních dílů série umně vkládá do solidní vizualizace, i když ne tak poctivě, jako výše uvedená dvojka Osadníků. Tudíž opravdu nevím čemu při hraní dát přednost dřív, jestli vy máte svého favorita jasného, můžete dát na odiv svůj názor v anketce.