Na jednoduchém konceptu přikládání kartiček je postavena stavitelská hra jménem Metro, ve které ovšem nestavíte krajinu či města jako v Carcassonne, nýbrž spojujete pomocí zašmodrchaných kolejí stanice Pařížského metra. Ovšem i když je Metro postaveno na stejném principu co známější kolega, je o něco starší, takže se nedá mluvit o pouhém plagiátu. Pravidla jsou ještě jednodušší než ve zmíněné obdobě, takže je snadno ihned zažijí i menší děti. Hra je určena až pro půl tuctu hráčů od osmi let a jedna partie trvá do úplného dobrání stavěcích kartiček, což může být v průměru jen kolem půl hodiny.
Kompaktní herní plán zobrazuje po obvodu různé stanice metra, přičemž zastávky jsou i v jakémsi ostrůvku uprostřed, což značí výrazněji bodované centrum Paříže. Každý hráč si na začátku stavby označí barevnými vagonky své stanice, protože jenom kolejiště z domácí zastávky přináší svému staviteli bodový příděl. Čím méně hraje lidí, tím více má každý svých stanic. Poté se již jen zamíchá balíček stavebních kartiček s vyobrazením kolejí a každý si na začátku svého tahu poté bere jednu kartu.
Pokud se mu nehodí, může si vzít jinou, ale tu již nemůže odhodit. Kartičky se pak přikládají buď k okrajové části plánu na stanice a nebo k sousedící již vyložené kartičce. Přitom se musí dodržet několik pravidel. Karta se musí přiložit na plán tak, aby malá šipka na kartičce i na políčku plánu ukazovala stejným směrem a samozřejmě všechny koleje musí navazovat. Taktéž nesmí kolej začínat a končit přímo na jedné kartičce. Přitom postavená trasa se považuje za ukončenou, pokud dorazí do jiné stanice na obvodu a nebo ve středu herního plánu.
Hráči tedy střídavě kladou kartičky na herní plán a staví si své co nejdelší trasy, přičemž mohou také podle škodit soupeřům, pokud jim schválně zkrátí a nebo zamotají jejich trasy. Za ukončenou trasu se počítá jeden bodík pro každou položenou kartičku kudy prochází cesta. Pokud se cesta vrací na stejnou kartu, počítá se také další bod. Pokud se ale podaří postavit metro do centra města (stanice ve středu plánu) celková hodnota kartiček na trase se ještě zdvojnásobuje. Bodová stupnice se vine kolem herního plánu, kde má každý hráč svoji bodovací figurku.
Hra končí ve chvíli, kdy dojdou stavební kartičky, přičemž stavitel s největším počtem bodů vyhrává partii. Koncept je tedy velmi jednoduchý, ale nutno říci, že nikoli již tak zábavný jako např. u zmíněného a mladšího Carcassonne. Stálé přikládání kartiček je poměrně stereotypní, ale pokud je více hráčů a dokáží si znehodnocovat trasy navzájem, je hra rázem mnohem zajímavější. Díky „podzemnímu“ námětu je také herní materiál ponejvíce v hnědé barvě půdy, takže není tolik atraktivní.
Hra se může jemně modifikovat tím, že se povolí každému hráči vždy výběr ze dvou stavebních kartiček a nebo se vyjme pravidlo stejného směru šipek. Nicméně osvědčené Carcassonne dle mého názoru poskytne nejen hezčí provedení, ale hlavně větší porci zábavy. Metro je opravdu až moc jednoduchá hra, kterou bych doporučil hlavně mladším a nenáročným hráčům. Nicméně zase nestojí tolik, příprava zabere minimum času a stejně i vlastní hra je poměrně rychlá záležitost, což jistě může někdo přivítat s otevřenou náručí.
Pokud si chcete tuto hru zahrát i sami proti počítači, máte výbornou možnost skrze bezplatnou počítačovou verzi, kterou můžete hrát přímo v prohlížeči a nebo si jí stáhnout k sobě na pevný disk.
Oficiální www stránka hry Metro včetně pravidel je zde a pěkná recenze + další info a obrázky tady.
Recenze byla napsána pro server Gamepro.cz.
Nejnovější komentáře: