Recenze Aragami 2 – ze stínu do akce

Před pěti lety vyšla taková menší kradmá akční hra jménem Aragami od nezávislého studia Lince Works ze španělské Barcelony. Aragami, což ve volném překladu značí „divokého ducha”, je v této hře označení pro hlavního hrdinu, tzv. stínového bojovníka, nemrtvého, resp. oživlého ninju. Aragami byl ze zádušního světa přiveden tajemnou kouzelnicí Yamiko, která v něm vidí svoji spásu i pomstu zároveň. Yamiko totiž drží v žaláři zlý klan bojovníků světla Kaiho, jenž její zemi okupuje a ničí. Vy jako stínový ninja Arakami máte za úkol od své stvořitelky s nepřátelským klanem bojovat a nakonec svoji ochránkyni najít a osvobodit. V polovině letošního září autoři z mladého studia, založeného teprve v roce 2014, vydali díl druhý Aragami 2.

Lince Works aktuálně patří mezi středně velké vývojářské domy (pokud tedy bereme indie scénu), když v něm pracuje dvacítka zaměstnanců. A ti za svoji krátkou kariéru vlastně nic jiného, než nyní již třídílnou sérii Aragami, nevyrobili. První Aragami je graficky jednoduchá hra, která obrazově sice neexceluje, ale nabízí docela zajímavé mechaniky, takže do dnešních dnů prodala přes šest set tisíc kopií a dostávala dobré recenze od hráčů i kritiky. Hratelnost prvního Aragami je postavena na faktu, že protagonista jako stínový bojovník je ze stínů zrozený, takže se mezi stíny může bleskově přesouvat, stíny si i dočasně vytvářet a ve stínu je takřka neviditelný. Jamile se ale dostane na světlo, je zle, stráže ho vidí, načež proti jejich katanám světla je při souboji tváří v tvář naprosto bezbranný.

Aragami 2 je vlastně třetí

Na první Aragami v roce 2018 navázal menší datadisk Aragami: Nightfall (potřebujete k němu originální hru), jenž příběh umisťuje před první díl. Jeho protagonisty jsou dva odlišní stínoví bojovníci, muž Hyo jako adoptivní otec Yamiko, a žena Shinobu, která slouží v jednotce pod Hyovým velením. 13 kapitol prvního dílu Aragami dohrajete asi za 7-10 hodin, zatímco datadisk je daleko menší, když vám jeho 4 kapitolky zaberou jen kolem 3 hodin. Oba dva tituly nabídly online kooperaci pro dva (dokonce i za podpory funkce Crossplay mezi PC, PS4 a X1!), ale ani ta přídavku nepomohla k lepším kritikám ani prodejním výsledkům. Tvůrci měli původně připravený materiál na minimálně jeden další datadisk, ale po vlažnější odezvě na Nightfall tyto své plány vzdali.

Nová Aragami 2 je stejně jako dva předchůdci akční hrou z pohledu třetí osoby, zaměřenou na tichou akci. Mnohým se nelíbí, že si bere více spíše z datadisku Nightfall než z originálu, protože stínovou mechaniku již vůbec nepoužívá. Tam, kde jste původně potřebovali kousek stínu, abyste se tam v cuku letu zjevili, nyní už stín být nemusí, pouze se musí jednat o tvůrci dovolená místa, zpravidla umístěná na hrany vyšších objektů jako domů, plotů a věží. Nějaký stín už tady nemusíte vůbec řešit, což hráči i kritika nesla nelibě, nicméně na obranu tvůrců musím dodat, že napotřetí chtěli připravit trochu jiný titul než ty předešlé dva. Přímočařejší, rychlejší, akčnější a hlavně rozsáhlejší, což se jim, myslím, nakonec povedlo docela dobře.

Druhá úroveň: grafika je jednodušší, ale velmi pěkná

Sice nejdelší, ale s opáčkem

Aragami 2 je zdaleka největší hrou své série, když si na ní musíte vyhradit kolem 15-20 hodin. Jenže má jen 6 kapitol. Což znamená nepříjemný fakt, že se budete do týchž lokací neustále vracet nejen podruhé, ale rovnou vícekrát, což je při hraní strašlivá nuda. Dvojka se odehrává 100 let po jedničce, ale prakticky na ní nenavazuje, když vypráví jiný příběh jiných bojovníků, takže originál hrát předtím nutně nemusíte. Na druhou stranu Aragami 2 výrazně omládl, nabízí výrazně detailnější a barevnější grafiku či online kooperaci dokonce až pro trojici hrdinů. I pohybové a bojové dovednosti se exemplárně rozšířily, takže nejhorší vlastnost jedničky, totiž že v ní nelze skákat, jen se teleportovat do stínů, byla opravena.

V Aragami 2 lze skákat i dvojitě naprosto libovolně + ten teleport na vyvýšená místa. Hodně kvituji, že váš stínový ninja umí kromě kradmého zabití nepřátele také omračovat, přenášet je (lze s nimi na hřbetě běhat i skákat!) a házet je do dáli, např. z mostu nebo do vody. To jsou parádní funkce, ale zcela nově nejste odkázáni jen na tichý postup vpřed, kdy vás v jedničce protivník při souboji okamžitě zabije, ale hlavní hrdina se nezalekne již ani konfrontace na blízko tváří v tvář. Měla to být podle autorů nejlepší funkce hry, kdy se sami rozhodnete, jaký postup vpřed zvolíte, ale tady dost narazili. Mnohým se to naopak nelíbí, pročež když vás odhalí, tak hra ztratí na atmosféře a vůbec, už se v ní vlastně ničeho nebojíte.

Nové mise si vybíráte z přehledné mapy

Je to pravda, nicméně když vás v úrovni zabijí podruhé, musíte ji celou znovu opakovat, což mi přijde také jako slušný strašák, ne? Já to mám spíše opačně než většina hráčů obou hlavních dílů. Ten první jsem nedohrál, protože se mi nelíbila jeho svázanost. Druhý mne zaujal více, ale přiznávám, že to opakování úrovní je velká patálie, takže si ho musím dávkovat a hrát ho třeba obden, aby mě nezačal více nudit. Aragami spadá do stejné škatulky kradmých her z feudálního Japonska jako např. Sekiro: Shadows Die Twice, ale já mám z tohoto žánru nejraději jeho průkopníka, dlouhou řadu Tenchu (9 titulů 1998-2009), a to zejména její první dva díly na první PlayStation.

Dnes už jsou to samozřejmě totálně zastaralé produkty, kdy se hlavní hrdina pohybuje, jako kdyby měl v kalhotách naděláno, a výhled máte na pár metrů kolem sebe. Jenže to ve své době byly průlomové hry, taktéž z celé své řady nejvýše hodnocené (kolem 80-90 %). Úvodní Tenchu: Stealth Assassins jako průkopník žánru titulů s tichým postupem dokonce vyšel o několik měsíců dříve než asi nejslavnější pionýr Metal Gear Solid. Kromě toho stereotypu mě na Aragami 2 dále štvou časté grafické chyby. Ano, i dnes po několika záplatách tam stále jsou. Postavám se kupř. prolínají ruce do těla a jejich grafika je na dnešní poměry opravdu zoufalá.

U obou her Aragami si ale poslechnete moc příjemnou a perfektně se hodící japonskou hudbu, kterou externě zkomponovalo a nahrálo druhé studio Two Feathers ze Stockholmu. To je podepsáno mimo jiné např. pod hudbou pro řadu Warhammer: Wermintide. Z mého pohledu není úplně špatný ani jeden díl Aragami. Jednička je náročnější a atmosféričtější, dvojka zase svobodnější, akčnější a delší. Jednička dnes jako digitálka na PC nestojí ani dvě stovky, takže tou bych začal, protože Aragami 2 je ještě nová, takže drahá. Kolem osmi stovek je na tuto hru moc. Až bude minimálně na polovině, už bych o ní začal přemýšlet, tedy pokud vás mezitím první Aragami zabaví, případně pokud si neplatíte službu Xbox Game Pass Ultimate, v níž je Aragami 2 zdarma​.

Hodnocení GamesBlogu: 5/10