Recenze Borderlands: Mr. Torgue a jeho aréna drsňáctví

Ten čas strašlivě letí. Už je to 15 let, co vyšel první díl Borderlands, úvodní dějství pozdější veleúspěšné videoherní série, která je i dnes stále živá a z níž se postupně vyklubala velká franšíza, takže značka dávno přeskočila mantinely interaktivních her. Ostatně přímým důkazem je poslední desková hra Borderlands: Mr. Torgue a jeho aréna drsňáctví, jež se v originále, jenž vyšel již v září 2023, jmenuje Borderlands: Mister Torgue’s Arena of Badassery. Značka krom počítačů a konzolí v průběhu těch tří dekád zavítala i na mobily, do knih a komiksů, existují sběratelské figurky a stranou nezůstaly ani karetní a deskové hry. Poslední velká videohra New Tales from the Borderlands sice vyšla již před dvěma lety, ovšem značka není ani náhodou mrtvá. Letos v červnu dorazila další knižní novela Borderlands: Debt or Alive, v srpnu celovečerní film Borderlands a na příští rok se v dílnách původních autorů z amerického studia Gearbox Software připravuje již čtvrtý řadový díl pro počítače a konzole.

My, herní veteráni, máme Gearbox rádi už jen za starou řadu Brothers in Arms, která v době svého největšího rozmachu zhruba před dvaceti lety zdatně konkurovala Medal of Honor. Bratři jsou sice nyní polomrtví (naposledy mobilní hra Brothers in Arms 3: Sons of War z roku 2014), nicméně se prý potajmu kutí plnohodnotné vzkříšení, o němž se ale vůbec nic neví. Ani to, jestli nakonec vůbec vyjde… Borderlands: Mr. Torgue a jeho aréna drsňáctví je stále poslední stolní produkt se štítkem Borderlands, jaký si aktuálně můžete zahrát, a není to díky české verzi od Asmodee (dříve Blackfire), jež dorazila letos na jaře. Od toho minulého roku, kdy po úspěšné kampani na Kickstarteru došla hra nejprve podporovatelům a pak do volného prodeje, totiž žádná další deskovka na motivy této legrační akční střílečky plné kořisti prostě nevyšla. Pokud nějaké původní Borderlands ve virtuální podobě znáte, tak jistě víte, že to nejsou žádné vypravěčské a příběhové hry, nýbrž je zde všechno podřízeno řízné a odlehčené akci.

Takže nepřekvapí, že Borderlands: Mr. Torgue a jeho aréna drsňáctví jde úplně stejnou cestou kooperativní arénové bojové hry, však své zaměření má i ve svém názvu. Pro pořádek, je to oficiálně licencovaný produkt pro 1-4 lovce, takže se skvěle hodí i pro sólo partie. Jen musíte počítat s tím, že vždy ovládáte partu všech čtyř bojovníků, ať vás hraje jakýkoli počet. K tomuto malé upozornění, že zde nejde, např. jako v Zombicide, lehce škálovat počet ovládaných hrdinů pro menší počty hráčů, protože některé scénáře Borderlands prostě nepodělíte. Borderlands: Mr. Torgue a jeho aréna drsňáctví je totální arénová bitva, jež opravdu nejlépe funguje v daném kvartetu charakterů. Však arény pro online bitky více hráčů v roce 2009 přinesl již první díl Borderlands. Šedou eminencí je zde Mister Torgue High-Five Flexington (zkráceně Mr. Torgue), tedy nehratelná postavička, jaká se prvně objevila v přídavku pro Borderlands 2.

Ano, je super, že se Borderlands: Mr. Torgue a jeho aréna drsňáctví široce rozkročuje mezi více her z celého světa Borderlands, takže pokud máte v malíku většinu původních stříleček či pozdějších adventur, mnoho reálií si zde jistě okamžitě vybavíte. Mr. Torgue na planetě Pandora pořádá arénové zápasy a vaše skupinka se tak snaží probít až do posledního levelu, kde na ně čeká ultimátní boss Psychoreaver (v češtině Ultrapsychouš)! Tohoto brutus obra s řemdihem jste prvně potkali v přídavku do Borderlands 3. A obří je i v deskovce, protože s výškou 105 mm je to největší figura z celého balení. Právě díky plastovým miniaturám, které ale nejsou nijak detailní, za to výrazně barevné, a samozřejmě licenci na oblíbený produkt, je Borderlands: Mr. Torgue a jeho aréna drsňáctví velmi drahá deskovka, jež při uvedení na trh stála přes tři tisíce. Nyní je ale o dost levnější, nicméně běžná cena kolem 2,5 tisíce je stále vysoká. Pokud si ale pospíšíte, v rámci Black Friday ji mají na Alze za naprosto výtečných 16 stovek.

Každopádně pokud máte Borderlands rádi a máte dohrány všechny původní tituly, vysoká cenovka na atraktivitě deskovky nic nezmění. Je parádní si odpoledne proplesknout pár skagů a psychoušů na monitoru, zatímco večer ty samé neřády potkáte i na stole. Figurek je ve třech barvách celkově přes čtyřicet, z nichž krom Psychoreavera ještě vyniká velký mech Iron Bear pilotky Moze z Borderlands 3. Je to také pěkný cvalík, však i o běžných figurkách se dá říci, že jsou na poměry žánru větší velikosti, takže se dají i bez barvení dobře odlišit. Partu hrdinů ještě tvoří lovec Mordecai z jedničky, střelec Salvador ze dvojky a siréna Amara ze třetího dílu. Je možná škoda, že hrdinů v základu není více, alespoň dvojnásobný počet, protože v plném poštu hráčů si tak nemůžete moc vybírat. Ocenil bych maskota celé série, robůtka Claptrapa, který vám dělá průvodce v jedničce jako nehratelná postava a zahrát si za něj lze v Borderlands: The Pre-Sequel.

Claptrapa najdete úplně ve všech dřívějších produktech Borderlands, ale hodně mě zklamalo, že tady nikoli! Skagů je tu rovnou několik zbytečných druhů, ale Claptrap, smrk smrk, ani jeden! Robůtci byly pouze součástí kickstarterových cílů, do prodejní verze se nedostal ani jeden, což považuji za trestuhodné opomenutí. Protože jinak se mi velmi zamlouvá, že deskovka opravdu skvěle přenáší atmosféru původních čtyř her z obrazovek na stoly a podlahy, včetně parádních a stylových ilustrací evokujících tu typickou Cel Shading grafiku. V tomto není vůbec co vytknout. Nuže, úvodní představovačku máme za sebou, tak si pojďme zahrát. Autoři z amerického studia Monster Fight Club si do deskového Borderlands vymysleli tzv. Reakční systém™. Ten značí různobarevné a různě velké házecí kostky od d4 po d12, jaké mají různou sílu. Každý hrdina může využívat různé barvy kostek.

Takže si musí vždy dobře rozmýšlet, jak silnou akci/kostku provede, protože jednak musí přehazovat hodnoty a jednak je třeba určit, jestli na akci utratí slabší či silnější kostku, jaká pak může chybět. Díky tomuto chytrému systému je Mr. Torgue a jeho aréna drsňáctví kupodivu velmi taktickou až strategickou hrou, zcela vzdálenou řežbě typu Zombicide apod. Podle krabice byste to do ní vůbec neřekli, přitom je to hlavní odlišnost od podobné konkurence bojových deskovek. V tomto mi: Mr. Torgue a jeho aréna drsňáctví trochu připomíná řadu Warhammer Underworlds. Obecně zde akce probíhají tak, že hráč hodí vybranou kostkou, na své kartě si poznačí, že barva akce/kostky je použitá, načež k výsledku přičte svou příslušnou dovednost či bonusy z vybavení.  Celkový součet se pak porovná s cílovým číslem a určí se výsledek akce. Je také skvělé, že zde smrt není konečná. Tak je to i v předlohách, tudíž i zde se můžete za prachy obnovit ze své DNA u stanic New-U jako na počítači a konzolích.

Na barvách a síle vybraných kostek závisí i další možnosti mimo akcí, jako např. pohyb či boj, ale také dostřel. Na to, že Mr. Torgue a jeho aréna drsňáctví není nijak jednoduchou hrou je Reakční systém™, prakticky využívající barvy, velikosti a síly kostek, dobře namazaným soukolím a dobrou mechanikou, jakou jinde moc nevidíte. Základní akce se přitom mnoho neliší od podobných soubojovek: kromě pohybu využijete útoky na blízko i daleko, výměnu karet z inventáře či interakci s prostředím. Claptrap tu sice absentuje, nicméně na kořist, typický trademark celé řady Borderlands, se naštěstí nezapomnělo. Kořist v podobě žetonků v pytlíčku padá ze zabitých nepřátel, kteří prioritně lezou za jedním z vás, jenž zrovna nese žeton světla. Světlo si v průběhu partie různě předáváte většinou při splnění podmínky, přičemž i tento prvek vnáší do hry taktiku, protože skrze světlo, zde zpodobněné hlavou psycha, si můžete vhodně lákat protivníky k sobě.

Borderlands je dále charakteristické RPG postupem ve vašich dovednostech, tedy i v deskovce si své postavičky vylepšujete na kartě dovedností. Blbé je, že vylepšení je napsáno na kartě pouze jako efekt (kupř. kulkobijství), takže než si budete pamatovat, co jaký efekt znamená, musíte stále nepohodlně odbíhat do příručky zjistit, co to vlastně znamená. Jelikož je Mr. Torgue a jeho aréna drsňáctví kooperativní, všichni hrajete spolu proti hře, která je řízená kartami. Odehrajete za všechny postavy, pak se vyřítí nepřátelé a tak stále dokola. Postupně projdete kartu chování nepřátel, všechny rozkazy shora dolů. Klasicky zlořádi vycupitají směrem ke světlonoši a když narazí na jednoho z vás, tak se jdou rubat. Jejich úprk zobrazíte ještě rychle, ale boj už může být docela dlouhou záležitostí, zejména když máte na mapě více figur protivníků. Házíte za každého nepřítele na útok i svou obranu, takže než všechno prohlédnete, naházíte a upravíte, může být klidně deset minut fuč.

Zdlouhavost útoků nepřátel a vůbec dlouhý potřebný čas na jejich aktivaci je asi největším neduhem deskového Borderlands. Tedy ono těch much je na tlejících tělech zbouraných skagů bohužel více. Některé žetonky jsou extrémně drobné, insert nepojme zdaleka všechen herní matroš a pravidla jsou nejen špatně strukturovaná, ale hlavně nepokrývají všechny herní situace, takže zde více než jinde koumáte, jak máte správně udělat další krok. Mr. Torgue a jeho aréna drsňáctví se hraje na scénáře se vzrůstající velikostí a náročností. Misí je celkem 12, přičemž mezi nimi si můžete zalaškovat v dalších menších úrovních Lovu odměn, jichž je 10.

Mapy lze hrát jak samostatně, tak i propojené do kampaně, pročež v jednom běhu nikdy neprojdete úplně všechny mapy, protože se cesta zpravidla větví na dva odlišné směry. Dohromady to dává opravdu dlouhou životnost řádově na desítky hodin, která klidně překoná i délky hraní kolegů z jedniček a nul. Jakkoli se pravidla moc nepovedla (jsou blbě strukturovaná a moc stručná už v anglickém originálu), naprosto znamenitý je ale termínus technikus českého překladu sázející na osobitý humor. Takže se vybavíte Chcánkovým granátem, Inspirující šlehou nebo Nezastavitelným motorovým škopkem. Narazíte tu na Předonabíječ, naopak vzadu na Zadokejtu a třeba takovej Olezlej naostřenej ťuhýk střílí radioaktivitu. Zvláště překlady zbraní a udělátek, jakých tu je obří várka dvou stovek karet (!), jsou naprosto boží, až si člověk říká, že je velká škoda, že oba překladatelé deskovky nepřeložili i digitální originály.

Abych řekl pravdu, jako fanda a hráč celé ulítlé počítačové série Borderlands jsem měl k deskovce Borderlands: Mr. Torgue a jeho aréna drsňáctví velký despekt. Nicméně po stránce mechanik, hratelnosti a zejména přenosu té typické atmosféry frenetických akčních stříleček na papír, jsem byl velmi příjemně překvapen, byť bez nějakých nesrovnalostí se to bohužel neobešlo. Přičítám to na vrub méně zkušenému autorskému týmu, který doposud vyrobil jen minimum podobně laděných titulů. Značkou Borderlands nepolíbené hráče a hráčky asi její desková verze nezaujme, ale fanoušky a harcovníky slavné videoherní série naprosto určitě. Ostatně zahrát si na počítači nebo konzoli jeden z dílů Borderlands a pak si to samé zopakovat v partě či klidně osamoceně na stole, to je fakt parádní zábava, která se skvěle doplňuje!

Hodnocení GamesBlogu: 8/10