Videohry s námětem dakarské rallye se s delšími přestávkami víceméně pravidelně objevují již od osmdesátých let. Tou úplně první byla ještě 2D arkáda s podivným jménem Parigi Dakar (není to překlep) z roku 1985 pro počítač Commodore 64. V té době se připravoval již 8. ročník nejtěžší dálkové soutěže na světě. Celkem historie pamatuje 8 dakarských titulů, přičemž poslední licencovaný a výhradně konzolový Dakar 2: The World’s Ultimate Rally z roku 2003 je prozatím nejkvalitnějším převedením Dakaru do virtuální podoby. A to i po započítání nového titulu Dakar 18.
Doposud poslední hrou, která přinejmenším do dakarské kuchyně nakoukla, je první Colin McRae DiRT z roku 2007, jehož režim Rally Raid je nejen inspirovaný Dakarem, ale hra obsahuje taktéž dakarské kamiony Kamaz a MAN. A tak po dlouhých 15 letech od poslední opravdové dakarské hry tu máme devátý pokus o herní rallye Dakar, pročež tato maratonská soutěž se svým pojetím na monitory a obrazovky zrovna moc nehodí. Komu by se také chtělo bloudit nudnou krajinou písku v etapách na stovky kilometrů? I proto je většina historických her prostě jen klasické rallye naroubované na dakarské reálie, což ale nikdy dost dobře nefungovalo.
Hra bez zkušeností
Nový Dakar 18 je po letech dalším plně licencovaným simulátorem této soutěže, přičemž nedorazil ani z Afriky, ani z Jižní Ameriky, nýbrž z jihozápadu Evropy. Konkrétně z Portugalska, v němž sídlí jeho vývojáři Bigmoon Entertainment. A tady se skrývá první vykřičník. Jedná se o méně schopné tvůrce, jejichž hry nikdy moc neoslnily. Alekhine’s Gun a Lichdom Battlemage jsou toho příkladem. Studio sice drobně vypomáhalo s několika ročníky série WRC, MotoGP a FlatOutem 4, jenže vždy to byly pouze modelářské práce, přičemž k tomu podstatnému, tedy k vývoji jízdního modelu a fyziky, tito vývojáři nikdy ani nepřičichli. Bigmoon nikdy žádnou závodní ani automobilovou hru sami nevytvořili, pokud tedy nepočítám stále nedodělaný Police Simulator 18, jenž měl vyjít už minulý rok. A to je druhý a obrovský vykřičník.
Hlavní nabídka Dakar 18
Obří, ale prázdný svět
Dakar 18 vychází z letošního ročníku dakarské rallye, jenž se jel zkraje roku, takže ve zhuštěné a zkrácené podobě kopíruje jeho etapy vytvořené na základě leteckých snímků těch reálných. I tak to ale znamená rozlehlý svět o ploše 18 tisíc km². Tvůrci si vytvořili jednu velkou mapu (nicméně zmenšenou v měřítku 1:32) a do ní vložili všech 14 etap z roku 2018 z Limy v Peru přes Bolívii až do cíle v argentinské Cordobě. I když jsou všechny etapy oproti předloze zkrácené a zmenšené, i tak je na poměry rallye her Dakar 18 na jízdní porce obří hrou. Těch 14 etap znamená celkem 5565 ostrých kilometrů (skutečný Dakar 2018 pokryl 8276 km), přičemž nejkratší prolog z Limy do Pisca v Peru má sice jen 35 km, jenže 13. etapa San Juan – Córdoba vám dá šíleně zabrat, když měří dokonce 900 km!
Ani ostatní etapy se nenechají zahanbit, když se jejich délky rozprostírají řádově ve vyšších stovkách kilometrů, přičemž jedna dokonce vyžaduje průjezd 103 kontrolami. Pokud vám to ještě nedošlo, v této hře si i na jedinou etapu musíte vyhradit moře času a hlavně trpělivosti. Zatímco nejkratší etapy dokončíte v průměru za desítky minut, ty nejdelší stovkové vám zaberou klidně 2 a více hodin nepřetržité jízdy! To je prostě Dakar a líbí se mi, že se tvůrci nebáli pojmout Dakar 18 takto hardcore. Pro ilustraci, 2. etapa dlouhá 278 km (ve hře 271 km) v reálu vítězi automobilů zabrala necelé tři hodiny. Ve hře jí bez bloudění zajedete za více než 45 minut, přičemž na poprvé se určitě nedostanete pod hodinu. Takové štreky Dakar 18 nabízí, však u těch delších etap minete pár kontrol a rázem máte celý večer co dělat.
Ve stejném duchu se nese i závodění. Zapomeňte na prosté drcení plynu a honbu za nejkratším časem jako ve všech ostatních rallye hrách. Tady nehraje prim rychlost, nýbrž pečlivá navigace a přesné plnění rozpisu z roadbooku. Každá ostrá zkouška vás vypustí do pustiny. Do nekonečného moře písku, hlíny, soli, kamení a sem tam i nějaké té vegetace. Už z toho vyplývá, že zdejší krajina moc krásy nepobrala a je samozřejmě velmi jednotvárná. Nic na kochačku, ale to je prostě Dakar (18).
Jediným českým zástupcem ve hře je Tatra Martina Kolomého
Souvisí s tím bohužel i velmi průměrná, místy až ošklivá grafika, protože hra má vůbec sama co dělat, aby udržela alespoň trochu plynulou snímkovou frekvenci (na standardních konzolích se hra marně snaží dohnat 30 FPS, na silnějších a PC 60 FPS). Dokonce i na silných počítačích se Dakar 18 často velmi ošklivě škube (Na PS4 se kouše i pohyb v menu!) a prakticky neustále přímo před vámi dočítá objekty, přičemž už o pár set metrů na horizontu tvoří okolí jen hnusné a jednoduché čtverečky textur. Dlouhé etapy v rozlehlém prostředí, jež se musí před startem celé načíst do paměti, dělají tvůrcům kardinální problémy, a proto je hra tak graficky střídmá. Dakar 18 je dalším důkazem, že použitý Unreal engine 4 se na závodní hry v podání nezkušených studií opravdu nehodí. Jaký tvůrci vydali zmetek, ilustrují snad každodenní nekonečné záplaty, jejich velikost již pomalu přesahuje původní data hry…
Navigace především
Bílý čtvereček tzv. roadbooku vlevo dole na obrazovce je absolutně nejdůležitější částí vaší jízdy. Zatímco levá políčka znamenají bod změny směru v kilometrech od startu, tak pravá strana zase zobrazuje konkrétní změnu směru či orientační body, jako jsou výrazné palmy, rozvaliny, kameny a další objekty, kolem nichž máte projet. Tento roadbook (pro každou kategorii vozů jiný) vám ikonkami a šipkami ukazuje další směr k průjezdní kontrole. Takže vyjedete do etapy, a rozpis vám ukazuje, že např. na kilometru 5,2 máte u osamoceného palmového trsu odbočit mírně vlevo ve směru 257° a pokračovat tímto směrem přes dunový kopec až na kilometr 9,5, kde těsně vpravo minete rozvaliny a otočíte na 155°.
Musíte tak nejen koukat na cestu, ale ještě stále po očku mrkat na roadbook a také na kompas umístěný nahoře, protože klidně stačí, abyste změnili směr na daný stupeň o pár desítek metrů později, a okamžitě se ztratíte. Roadbook se neposune, uřvaný navigátor, jenž vám poleze na nervy, mlčí a bod, kdy jste sjeli z vyznačené cesty v roadbooku, již nenajdete. Hra je v tomto bohužel dost neoblomná a vůbec vám při bloudění nepomůže. Navíc je většina průjezdních kontrol jen virtuálních podle GPS, takže nejsou v prostředí nijak viditelné a musí se trefit takřka s metrovou přesností.
Výběr etapy před startem
V takových případech pak musíte restartovat pozici do posledního průjezdního bodu, což bývá několik kilometrů nazpět, přičemž vás hra okamžitě penalizuje dalšími minutami k celkovému času. A teď si představte, že máte před sebou těch 900 (byť kratších) kilometrů nebo 100 kontrol. Bloudění se minimálně na první průjezdy etapami prakticky nedá vyhnout. Nicméně v delších zkouškách samozřejmě bloudí i ostatní závodníci, tudíž i s nějakým časovým mankem se na nízkou obtížnost stále dá dojet v etapě vysoko.
A zase tříštění sil
Že se tvůrci věnují dvěma hrám najednou (Dakar 18 a Police Simulator 18) je vidět na velmi omezeném obsahu, který rozložitosti reálného Dakaru vůbec nedosahuje. Jakkoli má hra všechny závodníky i jejich vozidla licencovaná, pohled v cíli etap do tabulky mnoho nepotěší. Dakar 18 totiž jede celkově pouze 42 posádek, přitom letos startovalo 335. Hra sice nabízí všech 5 kategorií (auta, motocykly, čtyřkolky, buginky UTV a kamiony s Tatrou Martina Kolomého), ale např. ve čtyřkolkách a buginách jede jen po 4 vozech, kamiony 9, pouze v automobilech je tabulka nejdelší s 15 posádkami. Když pak závodíte s pouhými 3 konkurenty na trati, to se pak motivace celkem vytrácí. A analogicky v garáži s celkovými 20 různými vehikly nenajdete zdaleka všechny značky ročníku 2018.
Dakar 18 z výkonnostního důvodu při jízdě v okolí zobrazuje pouze posádky z vaší kategorie, takže na trati jezdíte po celý čas prakticky osamoceni. Kromě automobilů a kamionů jsou ostatní třídy naprosto neřiditelné. Jestli jsem v minulé recenzi V-Rally 4 kritizoval hrozný jízdní model bez špetky fyziky, zde je to ještě o třídu horší. Ty chybějící zkušenosti se závodními hrami jsou zkrátka sakra znát. Pro všechny kategorie tak platí, že se na povrchu chovají úplně stejně.
Před jízdou si můžete zkontrolovat rozpis v roadbooku
Auta se podivně natřásají, kolikrát ani nenaklání a nepérují, přičemž si nelze nevšimnout, že se občas nad povrchem doslova vznáší či naopak propadají i na pevném podkladě. Naprosto podivně a nereálně také působí deformace terénu v reálném čase, což je asi jediná funkce fyziky, která se alespoň omezeně simuluje. Jenže když už zapadnete, tak se kolem vás povrch divně modeluje jako zmuchlaný papír.
Motorky opravdu ne
Po stránce jízdních vlastností je Dakar 18 tou nejobyčejnější arkádou. Ale naprostého dna hra dosahuje u čtyřkolek a zvláště u motorek. Je vidět, že vývojáři vařili z vody, protože ovládání těchto vozidel nedosahuje ani nízkých arkádových měřítek. Nejlépe bych to přirovnal k řízení autíček z Micro Machines ve třírozměrném světě. Opět absentuje jakákoli fyzika a mezi koly a povrchem neexistuje takřka žádná spojitost. Na sebemenší pohyb páčky ovladače tyto stroje reagují zběsilým zatáčením, a to ještě šílenějším, než např. v nedávném MX vs ATV All Out, kde jsem si myslel, že dotyk ramenem země bez pádu je dosavadním vrcholem.
Jakkoli je Dakar 18 svým svěžím pojetím navigačních jízd určitě zajímavou hrou a jeho maratónské etapy jsou malým unikátem, hrůzostrašný jízdní model většiny vozidel vás po pár jízdách buď odradí, nebo si na něj budete dlouho a pomalu zvykat. A samozřejmě s odepřením motorek, čtyřkolek a bugin, protože jen automobily a kamiony, jež také mají jasně nejlepší zvuky motorů, se dají s přimhouřením oka uřídit.
Prostředí je graficky strašná bída
Poprvé bez kariéry
Ani po stránce jízdních režimů Dakar 18 nijak nepřetéká. Základním je Adventure, tedy celá Rallye Dakar 2018 se 14 etapami. První kompletní dokončení mi zabralo skoro 22 hodin, podruhé jsem se dostal pod 20. Ještě předtím ale musíte povinně projít nejdříve obrazovým, pak herním tutoriálem, a pokud nedojedete kratší úvodní zkoušku, hra vás dále nepustí. Na procvičování ještě slouží Trénink s 5 lekcemi opět na krátkých tratích, ale jako naprosto zbytečný mi přijde Lov pokladů, kdy se vydáte na extrémně nudné křižování do vybrané etapy, v níž máte zcela bez jakýchkoli pomůcek najít uschované artefakty.
A pak už zbývá jen online multiplayer pro slabých 8 hráčů, v němž můžete buď absolvovat jednu etapu z Adventure části nebo se hromadně vydat na lov pokladů. Mile ale překvapila rozdělená obrazovka, navíc s volbou vertikálního i horizontálního členění. A to je vlastně všechno. Jak by hře prospěla nějaká hlubší kariéra, alespoň ve zjednodušeném stylu Gravelu, historická encyklopedie, jak jí skvěle umí Gran Turismo Sport, nebo alespoň výzvy na základě skutečných situací z dakarské rallye napříč její dlouhou historií. Jedinou vzpomínkou na historii je tak bonusový Peugeot 205 T16 Ariho Vatanena, s nímž vyhrál ročník 1987.
Pět kamer včetně solidních kokpitů se zdá dostačujících, ale pohled z vrtulníku je pouze na styl a náhled zpoza automobilů zase nemá dostatečnou výšku na dobrý přehled. Hra je v tomto stavu jako naprostý závodní nováček svých tvůrců ještě syrová, nehotová a zmetková. Dalo by se toho předělat mraky, ale já si prostě myslím, že na více vývojáři se svými zkušenostmi nemají. Proto ani nepřekvapí, že vás nadobro zastaví obyčejný nízký kolík či malý kamének, i když je jen lehce ťuknete bokem, a kolikrát auta přestanou chvilkově reagovat na ovládání a místo zatáčení jedou rovně.
Kamiony jsou jediným typem vozidel, které se dají vcelku dobře řídit
O nějakém výraznějším poškozování s minimem viditelného má cenu mluvit je tehdy, když jedete naprosto čistě a najednou vám odejde spojka, jejíž oprava v pozastavené hře přidá časovou penalizaci. A původně vtipný nápad s možností vylézt z auta (přitom animace postav nejsou vůbec špatné) se ve finále vytratil, protože vyhrabávat vozidlo s rýčem v ruce není potřeba a na mávnutí na soupeře při zapadnutí pro pomoc stejně nikdo nereaguje. Nota bene, když vesměs většinou nikoho nepotkáte, případně se prostě za plného rejdu a plynu vyhrabete sami.
Vydat Dakar 18 ve stejném termínu jako Forzu Horizon 4 je nejen obrovská odvaha (a nebetyčná blbost) vydavatele Deep Silver, ale v tomto polotovaru hra snad ani neměla vyjít. Ano, hrát se určitě dá, ale těch ústupků musíte dělat opravdu mnoho. Dakar 18 sice dláždí dobrý úmysl přinést na trh unikátní hru pro hardcore hráče a velké fandy slavného maratonu, jenže hru měl dělat někdo mnohem zkušenější. Současný výsledek v podobě technicky a obsahově děsivé hry i na arkádové poměry se tak řadí na konec letošního pole závodních titulů. Snad to za rok dopadne lépe, protože tvůrci již mají podepsané smlouvy na další dva díly Dakaru(!), přičemž ten následující Dakar 19 by rádi vytvořili i na Nintendo Switch.
Hodnocení GamesBlogu: 4/10
Nejnovější komentáře: