Recenze Vlkodlaci za úplňku – nejdřív opilec, pak vlkodlak

Rychlá rodinná karetní párty hra Vlkodlaci za úplňku patří do zavedené řady převelice jednoduchých hříček ideálních na večírky a zábavy, jaká má v segmentu deskových titulů nebývalou tradici. První taková karetka se objevila na trhu již v roce 1986, a to pod názvem Werewolf. Od té doby se nepravidelně objevovala v mnoha obměnách, např. jako Are You a Werewolf?, Lupus in Tabula, Mafia, Cats Mafia, Night Falls in Palermo a další. V posledních letech se prodávají varianty pod společnou značkou One Night Werewolf. A v neposledku existují i obdoby s tématem revoluce proti vládě (One Night Revolution) a světa Harryho Pottera (Harry Potter: Boj proti temným silám).

Možná si pamatujete, že českou edici One Night Werewolf na sezónu 2015 plánovaly REXhry pod názvem Vlkodlaci chodí v noci, ale k vydání nakonec nedošlo. Ten současný Vlkodlak/Werewolf má nejen zase několik verzí, ale také rozšíření s novými postavičkami, však první várka vyšla již v roce 2012. Já mám na stole aktuální edici Vlkodlaci za úplňku od vydavatelství Ravensburger, kde v malé cestovní krabičce naleznete prímovou zábavu na deset minutek pro tři až deset hráčů. Stejně jako v případě minule recenzované pátračky Prsten z řady echoes dostanete extrémně jednoduchou a nenáročnou karetku, jakou si vezmete kamkoli a která zabere ještě méně místa na stole či podlaze než echoes Prsten.

Vlkodlaci za úplňku patří do žánru skrytých rolí, jež jsou tady dohnány až k absurdní dokonalosti. Ve Vlkodlakovi totiž často ani nevíte, jakou roli zrovna máte a když to víte, tak zase zjistíte, že jste někdo úplně jiný! Z tohoto je patrné, že se můžete snažit sebevíc, ale partii prostě nevyhrajete a zvráceně naopak, kolikrát vyhrajete, ani nevíte jak. Střídmý obsah ukrývá šestnáct karet postav, šestnáct to karet rolí. Ty se otočí lícem dolů a zamíchají, takže si každý účastník vylosuje jednu kartu role a tajně se na ni podívá. A to je také naposled, co svoji postavičku do konce hry viděl. Na stůl ještě můžete vyložit žetony příslušející kartám rolí, abyste měli přehled, jaké karty jsou zrovna ve hře.

Vlastně to jediné, co se musíte naučit, je porozumět unikátní schopnosti své postavy. Jakmile má každý před sebou svoji kartu role/postavy, všichni zavřou oči a nastává fáze noci. V ní jako první zaúřadují vlkodlaci, kteří otevřou oči a uvidí tak buď svého kumpána, nebo když je jediný hráč vlkodlak, podívá se aspoň na jednu ze tří odložených karet rolí na stole. Vždy se totiž doberou tři karty nad počet hráčů, které se nechají taktéž lícem na stole. Jinými slovy si na začátku kupř. ve čtyřech losujete celkem ze sedmi karet. A ty, jaké si nikdo nevzal, zůstanou otočené na stole. Kromě nejobyčejnějších vesničanů, kteří v noci prostě spí a nic nedělají, mají všechny ostatní role své schopnosti, jaké tajně využijí právě ve fázi noci.

Všem nám přišel nejlepší opilec, za něhož chtěl hrát každý. Nejenže k němu máme občas, ehm, všichni dost blízko, ale je boží tím, že si v noci, až na něj přijde řada, prohodí svoji kartu role s kartou ze stolu, na níž se nesmí podívat, takže po noci nemá tucha, za co vlastně hraje. Sluha zase pozná, kdo je vlkodlak, ale vlkové netuší, kdo je sluha. Pořádný maglajz dělá i loupežník. Ten v noci, když mají všichni ostatní zavřené oči, vymění svoji kartu role s kartou jiného hráče. A taková výtržnice podobně prohodí karty dvou jiných hráčů, takže ti si až do hořkého konce myslí, že jsou někdo jiný. Ve fázi noci totiž každá postava postupně provede svoji schopnost ideálně co nejvíce potichu, aby nikdo ze spících nepoznal, že se něco děje. Pšššt!

Jednotlivé postavy může vyvolávat buď jeden z hráčů, jenž tím supluje pána hry, nebo, a to je podle mě daleko lepší, to nechá na bezplatné mobilní aplikaci. Můžete hrát v úplném tichu, kdy je provádění schopností a manipulace s kartami obtížnější, protože ji ostatní mohou slyšet, případně si vybrat z nabídky podkresové hudby od takového vytí vlků až po disko. Každopádně vás charismatický hlas herce Jiřího Dvořáka postupně provádí celou nocí, kdy vyvolává jednotlivé role a prakticky jim říká, co mají dělat. Dotyčný(í) na povel otevřou oči, provedou svoji akci s kartami a zase oči zavřou. Lze dokonce nastavit i čas, jaký ma každý vzbuzený hráč na svoji schopnost, než vypravěč osloví další roli.

Vtip je v tom, že vlkodlačí smečka zvítězí jen tehdy, pokud nezemře žádný vlkodlak. Jakmile občané odhalí jen jediného vlkodlaka, jedno kolik lidí přitom kápne, vyhrávají vesničané. Abych to rozvedl, tak po fázi noci následuju fáze dne, kdy mají hráči diskutovat na základě výsledků svých schopností z noci, kdo je vlkodlak a kdo ne. Tady nastává jediná krapet hluchá situace, protože často prostě nebudete mít ani jednu indicii, kdo je kdo, takže při obviňování budete jen vařit z vody. U nás nějaká diskuze nastala jen málokdy. Každý se snažil podle šramotu v noci vydedukovat, kdo má jakou roli a na jednoho ukázal, že je to vlkodlak.

Na druhou stranu po otočení karet velmi často zjistíte, že realita je úplně jiná, vaší původní roli má někdo jiný a když jste na začátku věděli, že jste člověk, na konci najednou uvidíte, že jste vlkodlak. Vaši kartu totiž jiný hráč v noci vyměnil. Na konci tak nastává plno zábavných situací. Při probuzení vlkodlaků jednomu kamarádovi ruplo v rameni, takže si hned všichni mysleli, že je vlkodlak. Tím jsem ale byl od počátku já. Když ho celý zbytek party obvinil, že je vlk, tušil jsem, že je to nebohý vesničan, takže rozběsněná chátra zabije chudáka svého souseda a já jako pravý vlkodlak vyhraju! Jaké bylo moje zděšení, když jsem vítězoslavně otočil svoji kartu, abych zjistil, že jsem také vesničan… Moje karta byla v noci někým tajně prohozena, takže vyhrál někdo jiný.

Vlkodlaci za úplňku jsou prostě jeden velký chaos, kdy nikdy nevíte, co jste. Odehrajete je do několika minut, kdy nejvíce času zabere postupné probouzení rolí. Jiří Dvořák průvodce namluvil skvěle, takže se učit pravidla takřka nemusíte. Díky němu doporučuji opustit od pána hry a nechat vše na aplikaci. Vlkodlaci za úplňku obsahují deset scénářů, tedy deset předpřipravených kombinací rolí do hry, přičemž vybrat postavy do partie můžete i sami. Jako nejlepší se nám jeví skupina čtyř až šesti hráčů, protože ve větších počtech už je noční fáze moc zdlouhavá. A pokud se vám hra zalíbí, vždy si lze dokoupit rozšíření s dalšími vypečenými postavičkami. Vlkodlaci za úplňku jsou jednou z nejlepších párty karetek, jaké jsou dnes k dostání, u nichž se fakt pořádně zasmějete.

Hodnocení GamesBlogu: 9/10