Recenze Watch Dogs: Legion – Velký bratr z Albionu

Chicago, stát Illinois, Spojené státy, rok 2013. Zdejší samospráva jako první na světě nasadila tzv. centrální operační systém města zvaný ctOS 1.0, jenž kompletně a z jednoho místa řídí a sleduje celý provoz metropole. Tento revoluční, ale lehce zneužitelný celek se okamžitě stává snadným cílem hackerů, včetně člena známé hackerské skupiny DedSec, Aidena Pearce, jehož totožnost je po zpackaném nabourání kompromitována. Trest, při němž zemře jeho mladá neteř, spustí jeho velkou cestu za pomstou, která záhy vyústí v rozuzlení, kdy pozadí za nasazením ctOS není zdaleka tak čisté, jak se radnice před sledovanými obyvateli města tváří. A to vše zhruba dvě dekády před událostmi ve Watch Dogs: Legion.

San Francisco, stát Kalifornie, Spojené státy, rok 2016. Během tří let od prvního nasazení ctOS v Chicagu se tento městský informační systém rozšířil po celých Spojených státech, protože možnost sledování obyvatel je pro samosprávy měst lákavým soustem, kterému se nedá odolat ani přes jasně nefunkční zabezpečení systému. Druhá generace ctOS 2.0 je totiž stejně otevřená jako ta první, nicméně sledované veličiny ještě narostly, takže stát již sleduje a loguje údaje v nebývalém měřítku. Jelikož zpracování dat nestíhá, najal si pro správu ctOS soukromou IT firmu Blume Corp., která provozuje datová centra po celých USA. Partička mladých a nevybouřených hackerů se ale rozhodne, že systém zničí a dokáže jeho nelegální použití.

Realistické ulice Londýna jsou plné detailů

Londýn, Anglie, Spojené království, blízká budoucnost. V Evropě je nasazena nejmodernější generace ctOS 3.0, která v sobě nově integruje jak kompletní policejní databázi, tak i řízení a provoz mnoha typů dronů, od těch dopravních až po hlídkové a bojové. Hlavní město Velké Británie nasadilo ctOS jako první na Starém kontinentu, jenže odpor veřejnosti a médií je stále větší. Je potřeba to nějak pořešit. A tak na několika místech v centrální části města London City vybuchnou nálože, jež zabijí a zraní tisíce lidí. Z atentátů je obviněna londýnská buňka skupiny DedSec, jež je záhy rozprášena a její členové jsou bez milosti zlikvidováni. Bezpečnosti se ve městě ujímá bezskrupulózní soukromá polovojenská organizace Albion, jejíž šéf si dělá zálusk na neomezenou vládu Londýna…

Jen šéfka a vy

Pogrom na DedSec přežije pouze šéfka londýnské buňky Sabine Brandt, jež se ale nemůže ukázat v ulicích, protože všudypřítomný kamerový dohled brutálního policejního města by jí ihned odhalil. Podaří se jí ale naverbovat prvního člena nové generace hackerů DedSec, prvního člena nové legie odbojového hnutí. Ten je také první z mnoha desítek hratelných postav, která má za úkol znovu vybudovat místní buňku DedSec, účinně bojovat proti Albionu a dalším zločineckým organizacím ve městě, a v neposlední řadě verbovat do skupiny další a další bojovníky. Právě verbování nové legie DedSecu mělo být tou nejzářivější novou funkcí Watch Dogs: Legion, pročež jinak se hra od svých dvou úspěšných starších titulů, které dohromady prodaly přes 20 milionů kopií, nijak moc neliší.

Můj první agent je návrhářem deskovek…

Oslovit můžete na ulici prakticky kohokoliv, pokud to ovšem není postava důležitá pro příběh, či jedna z důležitých stráží ve městě blízké budoucnosti po brexitu, v němž vlastně vládne stanné právo a naprostá brutalita samozvaných bezpečnostních složek. Každý z obyvatel má vlastní pozadí a charakteristiku, což je velmi podobné jako u obou minulých dílů, v nichž jste také s mobilem odkrývali vlastnosti kohokoli, koho jste potkali. Na první pohled vypadá vtipně, že naverbovat lze např. starou babičku, tlustého ožralu nebo nanicovatého výrostka. Jenže tito pro krytí sice vhodní aspiranti nemají moc co nabídnout, protože např. důchodci nemohou sprintovat. A proto to nakonec dopadne tak, že si raději naverbujete armádu vhodnějších týpků, jako jsou policisté, žoldáci či stavbaři, protože polda vleze do chráněných areálů bez poplachu a stavbař se zase snadněji dostane do hůře přístupných míst. Je ale dost přitažené za vlasy, že se k vám snadno přidá klidně i voják Albionu, který proti DedSecu původně bojoval…

Nejdříve ale musíte za nového rekruta splnit celkem triviální misi, přičemž při nich to začíná poprvé skřípat. Mise jsou na jedno brdo a velmi často se opakují. Když máte již po páté převézt náklad z toho samého bodu do jiného, taktéž zhusta využívaného, záhy vás lákání nových oveček do stáda začne pekelně nudit. Verbování je navíc volitelná činnost, takže klidně můžete celou hru, jejíž kampaň vám zabere mezi 20-25 hodinami, projít jen s několika pevnými postavami. Tedy pokud si nezapnete permanentní smrt, kdy se člen po svém zabití již nemůže obnovit. Hře to alespoň přidává na věrohodnosti a verbování si tak více užijete, jenže to kazí ta zmíněná jednotvárnost verbovacích misí.

V tom křoví je zakořeněný člověk

Ani u příběhových, nota bene nepovinných misí a aktivit ve městě, jimiž se, jak je u otevřených her od Ubisoftu tradiční, doslova zaplevelí mapka Londýna, to není o moc lepší. Hlavní příběhové i vedlejší eskapády jsou generickým výběrem prakticky všeho, co jsme si mohli zažít v obou minulých dílech. Pokud láteříte na stále stejnou a donekonečna recyklovanou šablonu aktivit z otevřených světů od Assassin’s Creed přes Far Cry až po Watch Dogs, tak zde si zanadáváte opět pěkně od plic. Přestřelky, plížení, dovážky, sbírání sběratelského haraburdí za každým rohem, zápasy a mohl bych pokračovat dále v aktivitách, které tvůrci v drtivé většině pouze opět vytáhli ze svých starších her.

Pravda, co také po tolika dílech ještě nového vymyslet, ale snad kromě fotbalových nožiček tady nic opravdu čerstvého není. Někomu to vadí, někdo si stále užívá, že se může volně pohybovat po ulicích a vyzobávat si z nepřeberného množství malých i velkých aktivit, ať už mu posunou příběh či proudí mimo něj. Prostě jak se mu to zrovna líbí a jakou má náladu. Samozřejmě v té svobodě a otevřených možnostech, co dělat, je trojka Watch Dogs znovu naprosto znamenitá – tempo postupu hrou si volíte jen vy sami a vydat se můžete v rámci hranic města kamkoli. Třetí díl je první hrou v sérii, umístěnou mimo americký kontinent. Londýn, jako hlavní město největšího evropského herního trhu, tak bylo jasnou volbou, byť se ve hrách objevuje s železnou pravidelností.

Misí můžete mít rozjednaných kolik chcete

Naposledy tu byl minulý rok ve dvou úrovních Call of Duty: Modern Warfare a viktoriánský Londýn projdete v o rok starší upírské akci Vampyr. Ubisoft s ním má navíc zkušenosti z pět let starého Assassin’s Creed: Syndicate, v němž má historický Londýn navíc přibližně stejnou rozlohu jako jeho futuristická vize ve Watch Dogs Legion: 12 km². To na dnešní dobu není mnoho, však Chicago z prvních WATCH_DOGS má jen nepatrně menší plochu a nepřekonané je San Francisco z WATCH_DOGS 2, jež je i díky velké vodní ploše skoro třikrát rozlehlejší. Dokonce i stará slavná dvoudílná městská kriminálka The Getaway pro PS2 z let 2002-2005 má Londýn o 4 km² rozsáhlejší!

Ve Watch Dogs: Legion je pěkně živo

Rozloha je jedna věc a smysluplné naplnění lokací zase druhá. A v tomto bodě třetí díl exceluje. Jeho Londýn je totiž poprvé v sérii vymodelován s největším důrazem na co největší podobnost skutečnosti. Jakkoli i v minulých městech samozřejmě najdete ikonická místa a pamětihodnosti vesměs na svých místech, Londýn je jiný v tom, že tam, kde si dříve tvůrci vymýšleli celé nové čtvrti a ulice, je britská metropole relativně věrným kartografickým obrazem skutečného Londýna, byť o převedení 1:1, jaké mistrovsky využila vzpomínaná značka The Getaway, se nejedná. 8 čtvrtí vnitřního London City je nejenže o něco detailnějších, než minulé metropole série, ale také mnohem živějších a dynamičtějších.

Město je zapleveleno leteckým provozem dronů

Provoz je poplatný místu a době, samozřejmostí je dynamická denní doba a počasí (kupř. tu velmi často krápe a prší), obyvatel je na chodnících také více a nebe křižují desítky zejména dopravních a bezpečnostních dronů, které vypadají jako velký až nestvůrný hmyz. Na silnicích se prohání řady elektromobilů a hybridů, dost často automaticky bez řidičů, protože jejich provoz řídí ctOS skrze indukční smyčky ve vozovce. Ulice působí v sérii asi nejživějším dojmem, který podporují např. i světelné a holografické reklamy a poutače. Zdejší svět je opravdu pěkný, byť to znamená také relativně náročnou grafiku, jejíž nastavení jsem si při vyšším WQHD rozlišení 2560×1440 bodů mohl dovolit na třetí z pěti předvoleb a byl jsem rád za 30-40 snímků.

I tak je ale obrázek, postavený na stejném enginu Disrupt jako starší díly, velmi pohledný, byť nikoli až tak rozdílný oproti mně více sympatickému a prosluněnému San Franciscu, které je prostě lepším místem pro žití než temný a špinavý Londýn pod drobnohledem. Jenže příběh Watch Dogs: Legion je oproti dvojce daleko temnější a dospělejší, takže zasazení do šedivějšího a očima prošpikovaného Londýna, v němž nemají jeho obyvatelé takřka žádná práva, sedí jak prkénko na mísu! Jak je poslední roky u Ubisoftu zvykem, ve hře si až maniakálně nastavíte a přizpůsobíte takřka cokoliv, včetně pomůcek pro hendikepované hráče, a zcela poprvé je v řadě k dispozici i grafický benchmark s přehledným výstupem největších žroutů výkonu.

Kupodivu obtížnostních stupňů je nyní o jeden méně, ale mezi trojicí předvoleb si můžete kdykoli přepínat i při hraní. Dohlédnout na vývoj Legionu se do Ubisoftu vrátil staronový navrátilec Clint Hocking, který společnost opustil po dokončení Far Cry 2. Při tvorbě této hry kdysi utvořil nerozlučnou kreativní dvojičku s Jonathanem Morinem, načež je pro dohled nad výrobou Legionu Ubisoft spojil zase dohromady. Nicméně to vypadá, že Hocking nemohl do hry propašovat více svých čerstvých nápadů z dřívějších štací ve Valve a Amazonu, protože Morin, jenž se široce podílel na obou předešlých dílech Watch Dogs, si prosadil úplně stejný kánon jako již dvakráte předtím. Pokud si tedy chcete u někoho stěžovat, že je Legion snad až moc podobný svým předchůdcům, obraťte se právě na Morina.

Malé novinky Watch Dogs: Legion

Abych ale nikomu nekřivdil, několik drobnějších novinek se vedle hlavní funkce verbování a hraní za myriádu postaviček přeci jen najde. Auta mají možnost autonomní jízdy k vámi zadanému průjezdnímu bodu, hackeři již umí střílet za jízdy, široká je nabídka gest, jimiž se vysmíváte protivníkům, a v nebývalé míře nyní ovládáte či přímo jezdíte na rozličných malých i velkých dronech, pokud si je hacknete. Naprostou samozřejmostí je hackování a ovládání prakticky čehokoli, co má v sobě nějakou elektroniku (el. dveře, drony, střílny, vozy, motocykly, zábrany a patníky, reklamy, rozvodny, bankomaty a mnohé další), nicméně v autě se již neschováte a tvůrci bohužel vypustili skoro všechny volitelné kamery při jízdě. Podobně jsem často narážel na silné prolínání a kolidování objektů, jako zejména lidí a vozidel, čímž v takové míře minulé hry rozhodně netrpí. To jsem kolikrát potkal obyvatele ponořeného až po krk do hlíny trávníku nebo vozidlo, jež stálo u silnice na dvou kolech.

I třetí Watch Dogs: Legion tak pokračuje přímo za nosem v cestě svých předchůdců, z níž ale ani o píď neuhne. Stále je to ta průhledná a typická, ale opět dobře hratelná a příjemně svobodná městská akce v otevřeném prostředí, na kterou se Ubisoft již dlouhá léta specializuje. Je ale na pováženou, že jeden z největších vývojářských domů světa s tisíci vývojáři napříč různými kulturami i zeměmi nenajde dostatek tvůrčí invence na více svěžích nápadů (verbování je jediným z nich), které by do vlajkových značek Ubisoftu přinesly čerstvý vítr. Nikoli, tvůrci jako kolovrátek stále omílají tu samou šablonu genericky vyskakujících ikonek toho samého na mapě, přičemž je jedno, jestli se skrývá za nálepku Assassin’s Creed, Far Cry, Tom Clancy’s Ghost Recon, Tom Clancy’s The Division nebo Watch Dogs. Vždy je to s přimhouřením oka jedna a ta samá hra, pouze v jiném zasazení a době.

Nevím, asi se v Ubisoftu bojí velkých změn, asi jsou moc konzervativní, nebo jsou prostě přesvědčeni, že jejich léta rozvíjené pojetí otevřených her je to správné. Ostatně na všechny ty výše zmíněné značky bezesporu platí, že to jsou obří, pohledné a až po okraj naplněné výpravné hry, jimž toho zdánlivě mnoho nechybí. Jen je té stále stejně chutnající náplně zbytečně moc. I s třetím dílem Watch Dogs: Legion je to stejné: pokud vám pojetí her od Ubisoftu sedí, užijete si ho měrou vrchovatou. Pokud vás ale stereotypnější vyzobávání aktivit na ten samý způsob již nudí, do Londýna raději vůbec nejezděte. Z mého pohledu není Legion špatným titulem, ale v konkurenci svých dvou předchůdců je rozhodně až ten třetí vzadu, protože vesměs jen vyzobává již dvakrát použité ingredience. V duchu svého osobního žebříčku bych tak na piedestal pasoval dvojku (dnes bych dal 8/10), hned za ní jedničku (7/10) a na třetí příčku Legion.

Hodnocení GamesBlogu: 6/10