Recenze XIII (2020) – lepší než starý originál?

Rok 2003 byl samozřejmě bohatý na skvělé a lepší hry včetně naší XIII. V kalendářním pořadí bych připomněl hlavně přelomový The Getaway (PS2) s plně otevřeným reálným Londýnem 1:1, dále The Legend of Zelda: The Wind Waker (GC*), arkádové závody Burnout 2: Point of Impact (GC/PS2/X**), horor Silent Hill 3 (PS2), bojovku Soulcalibur II (GC/PS2/X), odbojové Freedom Fighters (GC/PC/PS2/X), kteří byli nedávno znovu vydáni, Jak II (PS2), Max Payne 2: The Fall of Max Payne (PC/PS2/X) či snowboarding SSX 3 (GC/PS2/X).

Dále si vzpomínám na i podruhé výborná arkádová letadla Crimson Skies: High Road to Revenge (X), tenisový Top Spin (X), první Call of Duty (PC), taktické SOCOM II – U.S. Navy SEALs (PS2), Prince of Persia: The Sands of Time (GC/PC/PS2/X), adventuru Beyond Good & Evil (GC/PC/PS2/X), rozporuplný a násilný Manhunt (PC/PS2/X), vesmírné RPG Star Wars: Knights of the Old Republic (PC/X) či druhý díl Deus Ex: Invisible War (PC/X). Snad až na ten rozporuplný Manhunt jsou to všechno minimálně nadprůměrné tituly.

XIII jako francouzsko-švédská spolupráce

V listopadu 2003 vyšla vzhledově unikátní akční 3D střílečka XIII, kterou pro Ubisoft vytvořilo švédské studio Southend Interactive z Malmö. Vývoj zastřešovala pařížská pobočka Ubisoftu, přičemž dnes je ze Southendu taktéž ubisoftí studio Massive Entertainment, jež znáte jako tvůrce série Tom Clancy’s The Division. Hra před těmi sedmnácti léty vyšla pro GC/PC/PS2/X na DVD, nebo 4x CD. U nás XIII distribuoval hradecký Playman, který titul opatřil českými titulky a prodával za pouhých 299,-.

XIII je krycí název hlavního hrdiny střílečky, bývalého elitního vojáka s civilním jménem Steve Rowland. Rowland se poraněný probudí 21. 10. 2003 na pláži ostrova Coney v newyorském Brooklynu a vůbec netuší kdo je a co tam dělá. Jenže po něm tvrdě jdou silně ozbrojení chlápkové a tak se musí sebrat a vyrazit zjistit kdo je a na čem to pracoval. Aby toho nebylo málo, tak je navíc třináctka obviněná z atentátu na prezidenta USA. Jeho jediným vodítkem je klíč od bankovní schránky, tudíž se po úvodní přestřelce na pláži do banky vydá.

A dále už je to vlastní příběh docela zajímavé a občas i strhující hry, která vznikla na základě komiksů XIII od dvojice belgických autorů. Komiksy XIII v mnoha jazycích (originály jsou ve francouzštině) vycházejí od roku 1984 dodnes. Originálně ve třech řadách doposud vyšlo šestatřicet čísel, přičemž pět z nich bylo přeloženo i do češtiny díky vydavatelství BB art. V Kanadě dokonce v roce 2008 vznikl televizní film XIII: The Conspiracy a o tři roky později na něj navázal televizní seriál XIII: The Series.

Knižní předloha

Děj komiksové řady XIII se inspiroval u prvního románu The Bourne Identity z roku 1980 amerického spisovatele Roberta Ludluma (1927-2001), u nás přeloženého jako Agent bez minulosti, jenž načínal knižní trilogii s agentem Jasonem Bournem. Ten je vám asi nejvíce známý z  filmové akční ságy (pětice snímků 2002-2016), v níž si hlavní roli střihl Matt Damon. Herní originál XIII je vyroben na základě druhé verze Unreal enginu a obsahuje 34 spíše kratších úrovní na 10-12 hodin hraní.

Do ruky se vám dostane 15 různých chladných i střelných zbraní, v průběhu hraní nacházíte sběratelský matroš v podobě 20 informací o spiknutí, 12 dokumentů a naučíte se 9 dovedností, např. střelbu ze dvou zbraní najednou či potápění. Pojetím je XIII docela obyčejná a tuctová, typická tupější akční 3D střílečka z pohledu první osoby. Pro krytí se nabízí jen poklek, načež kromě střelby či házení předmětů a útoku pěstí umíte již jen interagovat s prostředím. To je ale na tehdejší poměry slušně interaktivní, takže rozbijete flašky i okna, občas narazíte na výbušné předměty a dveře lze i zavírat.

Hlavním lákadlem a důvodem pro solidní sedmičková hodnocení ale byla podivuhodná grafika a celkový výtvarný styl. Hra totiž byla vytvořena jednak technikou cel-shadingu a jednak přebrala komiksovou stylizaci původní časopisecké předlohy. Díky cel-shadingu nemusela být grafika nijak extra jemná a přitom i dnes původní XIII vypadá skvěle a její obraz nijak nezestárnul. Grafika je krásně pastelově barevná s jasnými ohraničujícími linkami a i nyní vypadá velmi působivě. Zahrál jsem si českou krabicovou edici na 4 CD s českými titulky, u níž je pouze jediný problém, že se sama ukončí instalace z druhého disku.

S tím je ale lehké pořízení, protože stačí bezplatně stáhnout komunitní instalátor, který kopírování dat zabezpečí i na současných moderních operačních systémech Windows 8/10. Navíc přidá i podporu vysokých rozlišení a širokoúhlého formátu, takže pak je ještě potřeba jednoduše upravit soubor Default.ini v kořenovém adresáři hry, kdy v něm nahradíte tehdejší nejvyšší možné rozlišení 1600 x 1200 bodů svým vlastním. U mě to je WQHD 2560 x 1440, přičemž v tomto vysokém rozlišení hra zcela bez jakýchkoli chyb běží na maximální grafiku v 60 FPS.

První kroky v XIII 2003

Vlastně jedinou reminiscencí na 17 let starou hru zůstává velký a moc rychlý kurzor v menu, v úrovních už je vše v pořádku a původní XIII vypadá i se hraje perfektně! Když pak dohrajete kampaň pro jednoho hráče, i nadále má originální XIII co nabídnout. Obsahově je hra na svoji dobu opravdu nabušená. K dispozici je LAN i online multiplayer až pro 6 hráčů, ale také možnost hrát v singlu proti 5 botům, vše pro 6 režimů multiplayeru na 24 mapách. Pozdější verze hry a konzolovky pak dostaly i rozdělenou obrazovku pro 2 využívající multiplayerovou složku (kampaň takto hrát nelze).

A separátně si lze nainstalovat i editor map pro multiplayer (Unreal Editor). Kampaň disponuje kvartetem obtížností, ale pozor, již ta nejnižší je na dnešní měkčejší poměry slušně tuhá, protože stupnice života (klasicky 0-100) už na jediný zásah velmi rychle ubývá! Je praktické, že obtížnost si můžete měnit i v rozehrané hře, pouze musíte vylézt zpět do hlavního menu a pak si znovu načíst poslední uloženou pozici. Ukládat lze navíc manuálně kdykoli. Zbývá dodat, že celá hra zabere jen kolem 2,5 GB dat na disku a dnes ji v pohodě zakoupíte např. na GOGu (cca 160,-) a na Steamu, kde nyní stojí v akci jen pakatel: pouhých 63,-!

Navíc si lze i do těchto digitálních verzí, v nichž oficiální čeština chybí, tu komunitní stáhnout a mít tak XIII s českými titulky. Mimochodem mne napadla kontrolní otázka. Dokážete si tipnout, která hra jako první přišla s výtvarnou technikou cel-shadingu? A nevěřte Wikipedii, která trochu kecá… Byla to výtečná výpravná izometrická akční adventura Fear Effect z roku 2000 pro první PlayStation na 4 CD od již neexistujícího kalifornského studia Kronos Digital Entertainment v distribuci Eidosu!

XIII ročníku 2020

Ale pojďme se nyní věnovat té aktuální zmodernizované XIII, která vyšla 10. listopadu 2020 pro PC, PS4 a X1. V březnu 2021 pak dorazí i port na SW***. Nová verze již na disku zabírá značných 20 GB (staženo z GOGu) a původně měla vyjít na měsíc přesně již před rokem. Hru vyrobily i vydaly zcela jiné firmy, původní studio i vydavatel již s ní nemají nic společného. Novinku uklohnilo docela neznámé studio PlayMagic, jež má pobočky ve Vallettě na Maltě a v ukrajinském Kyjevě. Vývoj pak platil menší francouzský distributor Microids.

U novinky, kterou jsem právě dohrál (a do toho několik hodin porovnával originál), mě potěšilo zcela nové intro, které vtipně kombinuje nové střihové scény s původním video úvodem. Nově je udělaný úvod, kdy agent FBI v zasedačce agentury pustí promítačku, načež se na plátně před ním začne odvíjet film v podobě původního intra, jež má na dnešní dobu samozřejmě předpotopní rozlišení a detaily. Na menším plátně to ale nijak nevadí. Podobně i všechny další střihové scény můžete očekávat zbrusu nové a často úplně jiné než dříve. Jsou tu nové scény, nové záběry i nové úhly kamery.

Nicméně animace PlayMagic vůbec neumí, pohyby postav jsou šíleně prkenné a naprosto nerealistické, že by k tomu skoro dvě dekády starému originálu dobře pasovaly! Trestuhodným opomenutím jsou také chybějící anglické titulky u videí, při hraní již naštěstí nechybí. Úrovně i zbraně byly převzaty beze změny, takže vás opět čeká těch zmíněných 34 levelů + 15 zbraní, nicméně grafika i styl se změnily výrazně. Vypadá to, že tvůrci z PlayMagicu všechny úrovně vymodelovali zcela nově pouze na základě původního drátěného 3D modelu objektů, jinak jsou textury opět v technologii cel-shadingu zcela nové.

Zatímco dříve si XIII zachovalo takovou dospěláckou i když barevnou grafiku, nyní je obraz takový, no řekl bych až šaškovský. Pestřejší a barevnější. Špičkové a daleko lepší je nasvícení, stíny a světelné efekty, v tom se původní XIII vůbec nechytá. Jenže celkový styl obrazu je podle mého horší originálu. Už chybí ty ostré černé linky kolem textur, obraz je více rozpitý a méně připomíná komiks z časopisů. Však mrkněte na srovnávací obrázky stejných momentek z úvodních misí obou vydání, na nich je to vidět. Novinka nevypadá vůbec špatně, to jistě ne, ale ten původní styl má mnohem větší šmrnc a originalitu.

Možná je to tím, že nové vydání je postaveno na enginu Unity, který možná cel-shading neumí tak suverénně jako dřívější Unreal engine 2. Cel-shading spočívá v tom, že místo jednolitého gradientu se stíny, jejichž přechody nejsou vidět, se vytvoří přechod v podobě samostatných různě zabarvených ploch s jasně viditelnými ohraničeními. Jednoduše si můžete představit třeba kouličku nasvícenou lampičkou. V reálné grafice engine dokáže podle umístění světla vymodelovat kouličku vystínovanou s naprosto plynulými přechody mezi světlými do tmavších částí.

Umělé výrazné přechody

Cel-shading místo naprosto plynulých přechodů vytvoří jednoduché pásy s odlišnými odstíny světlé/tmavé, jako byste kouličku polepili pásky o různém odstínu šedé. Unreal engine cel-shading bere jako tzv. post process efekt, což znamená editaci grafického objektu až po jeho finálním vyrenderování. Prostě když už je hotový a nakreslený, tak ho ještě upravíte. Unity na to jde odlišnou cestou, kdy cel-shading vytváří již při renderování objektu díky funkci SRP (Scriptable Render Pipelines). Až takový expert na grafická jádra nejsem, abych jednoznačně napsal, že je to tím, ale každopádně grafika je u obou verzí výrazně odlišná.

I při hraní si pamětníci všimnou často drobně, často více pozměněných úrovní v nové reinkarnaci. Např. v úvodu v budce pobřežní hlídky již neseberete házecí nožíky, zatímco automatickou pušku AK-74 získáte hned za dveřmi budky, přitom v originálu vypadne až z jedné mrtvoly na mole o scénu později. Vrtulník na molu je také jiný (nyní Sikorsky UH-60 Black Hawk, zatímco původně je to Bell UH-1 Iroquois). I v dalších lokacích je okolí o dost jiné, některé objekty jako domky chybí, jiné jsou navíc, takže vzdálené prostředí, kam se nemůžete dostat, nyní působí jiným a detailnějším dojmem.

Zatímco hudba byla beze změn znovu použita, když se opakuje 13 skladeb od Francouze řeckého původu Alkise Argyriadise, který nyní v pařížském Ubisoftu zastává pozici hlavního šéfa hudební složky všech her vydavatele, výrazně byl rozšířený dabing. Původní repliky často doplňují další dialogy, navíc je skvělé, že se podařilo najmout stejné herce jako před lety, takže většina postav mluví nové texty stejným hlasem. Výraznou funkcí je nově možnost již od začátku přenášet mrtvoly, jenže s nimi hra nakládá opět dost podivně. Nejenže se po fatálním zásahu kácí velmi srandovně a pomalu, ale padnou na zem jako zcepenělé v podivných skulpturách s rukama nahoře.

V originálu to sice také není moc realistické, ale stále smrt nepřátel vypadá o dost lépe a nikoli tak komicky. Bolístkou originálu jsou neviditelné zásahy na postavách, jinými slovy v něm neuvidíte takřka žádnou krev a na mrtvolách nejsou žádné stopy průstřelů. Přitom přístupností to jistě není, protože původní hra má přístupnost 12+, nová až od 18. Ani novinka na tom bohužel nic nevylepšila a tak jsou zdejší skony nepřátel znovu zcela bez dobrého pocitu ze zneškodnění bídáků. Nová verze má opět 4 obtížnosti, ale ty již nemůžete měnit v rozjeté hře.

Často i v nové hře narazíte na obstarožní a nepovedené animace, např., když se po vás požaduje vyšperhákování zámku dveří, přitom ty mají jen obyčejnou kliku a nějaký zámek vůbec není vidět. Zachována jinak zůstala ta vyprávěcí komiksová stylizace, takže se události kolem vás promítají do samostatných animovaných okének. Když bídák padá ze skály, tak to doprovází kreslené hlášky UÁÁÁÁ, výbuchy zase ozvláštňují kresbičky BLAAAAM!!! apod.

Jiný sběr

Drobně byl pozměněn ten nutný balast sběratelského materiálu pro maniaky 100% dokončení hry, kdy stále nacházíte 20 kusů zpráv o spiknutí, ale dokumenty byly nahrazeny jednak 34 kartičkami o postavách a zbraních a jednak 40 odměnami (achievements). Jestli se v nové XIII něco změnilo opravdu razantně, tak to je multiplayer. Letošní XIII neobsahuje žádnou LAN ani online hru, přičemž je nahrazuje pouze rozdělenou obrazovkou až pro 4 hráče s pouhými třemi mapami a dvojicí režimů, přitom originál jich má 24 potažmo 6 režimů! Multiplayer je v novince opravdu hodně slabý a právě proto mu to hodně hráčů na Steamu dává sežrat.

Nicméně těch 10/100 uživatelské kritiky na Steamu bych asi úplně vážně nebral, protože mnoho hodnocení je jen po prvních pár hodinách ve hře. Originál má jinak 92/100. Já na většinu poukazovaných chyb při hraní vůbec nenarazil. Nicméně velkou roli v tom hraje nejspíše také dost vysoká cenovka, protože chtít za nejlacinější PC digitálku, byť graficky vytříbenější, ale obsahově střídmější než starý originál, přinejmenším přes tisícovku, to je hodně dobrý žert! A konzolovky stojí kolem třinácti stovek. Tedy vlastně skoro plnou palbu jako za současné a mnohem vyspělejší a větší AAA hry.

Původní české krabicové vydání na 4 CD z roku 2003

V tomto světle není XIII ročníku 2020 nijak špatnou hrou, byť ten mrzký multiplayer zamrzí a vylepšení jsou ponejvíce pouze grafická. Jenže za těch šedesát kaček je i přes tu potenciálně krapet náročnější instalaci původní sedmnáct let stará XIII daleko lepší volbou, navíc s možností doplnění o české titulky, které v nové verzi samozřejmě chybí.

Pozn: * GC = Nintendo GameCube / ** X = Microsoft Xbox / *** SW = Nintendo Switch

Hodnocení GamesBlogu: 6/10