Nezávislý blog Michala Jonáše o hrách všeho druhu

roboRoboRally vymyslel Richard Garfield, který nemá nic společného se stejnojmenným kocourem, jde o známou osobnost světa společenských her. Karetní hitovka Magic: the Gathering je totiž právě jeho dílo. Ovšem RoboRally, troufám si tvrdit, hraje stejně velký význam už jen proto, že jeho pravidla pochopí každý a hratelnost je velmi živelná. Traduje se, že Richard vymyslel Magic, protože mu jeho vydavatelství nechtělo hru RoboRally vydat.

A právě veliký úspěch Magicu dal zelenou i RoboRally, jehož úspěchu vydavatelé zprvu moc nevěřili. A ejhle, on se ten úspěch nakonec dostavil, protože RoboRally se stále vydává a prodává v nových edicích již od roku 1994, přičemž se za tu dobu na trhu objevilo i několik rozšíření. Obnovenou výstavní premiéru měla hra v našich luzích a hájích na nedávném veletrhu hraček a modelů Model Hobby v pražských Letňanech, kde ji představil dovozce Blackfire Entertainment. S jejím lokalizačním managerem jsem si tak dlouho povídal, až jsem si RoboRally nakonec za sníženou cenu (doporučená prodejní je 1.399,- Kč) odnesl domů.

Jednoduchá zápletka vás postaví do role několika různých strojů v neznámé továrně, ve které spolu zápolí – v klasických závodech na tři až osm checkpointů, co se musí projet v přesně stanoveném pořadí. Robotů je tu celkem osm, což značí i maximální počet hráčů od dvanácti let výše. Hrací plán představují čtyři oboustranně použitelné tovární podlahy, použít se přitom může klidně jen jedna – a nebo všechny čtyři. Po kterých deskách se závodí a jak přitom definují pravidla nabízející několik desítek variací pro různé počty hráčů. Obrovskou výhodou RoboRally je možnost vytvořit si podle fantazie jakékoli vlastní herní plány a stejně tak i herní režim.

Standardní závod kolem vlaječek se tak můžete proměnit v klasickou bitvu robotů o přežití a nebo můžete vytvořit dva a více týmů, které si to tady rozdají např. v zápase o zabírání vlajek soupeřů. Možností je mnoho, hra se tak dá hrát pokaždé jinak, ale už jen avizované závody jsou výbornou zábavou. Roboti se totiž programují a to na pět tahů dopředu. Na zvoleném programu závisí, jak se robot v daném kole pohne a jakým směrem. Programem jsou ve hře karty, z nichž každá zobrazuje jeden možný pohyb: dopředu o jedno až tři políčka, otočku, zpátečku, atd. Vy se musíte tedy před naprogramováním dobře rozmyslet, jak a kudy po ploše svého robůtka povedete, přičemž si vyberete pět karet – z devíti náhodně získaných, které pak položíte rubem nahoru na vaši programovací podložku.

Tuto část ještě zpestřují přesýpací hodiny s půlminutovým limitem, které měří čas posledního programátora, jenž ještě nestačil vyložit všechny kartičky. Pokud se nerozmyslí ani do konce limitu, zbytek programu mu dotvoří zbývající hráči náhodně. Když mají všichni svého robota naprogramovaného, závodníci se rozjíždějí a to prosím všichni najednou! Nikdo nemusí čekat až na něj zase přijde řada. Všichni společně, resp. současně provádějí pohyb zobrazený na jejich kartičce.

Možná to zní velice jednoduše. Promyslíte si, kudy pojedete k prvnímu checkpointu, vyložíte si karty a pak tyto v průběhu pěti kol postupně odkrýváte a dle zvoleného programu jedete se svým robůtkem vstříc jistému cíli v podobě první vlaječky. Jenže jednak dost často obdržíte nepříliš vhodné karty a druhak daleko častěji vám totálně zamotá hlavu pohyblivé prostředí továrny. Ano, herní plocha totiž není mrtvá, je zde mnoho nástrah, které mohou někdy robotovi v závodu pomoci a nebo mu pořádně pocuchají obvody. Na plánu se totiž vyskytují především různě rychlé jezdící pásy. Pokud na nich robot skončí svůj tah, posunou ho ještě ve stejném kole o jedno či dvě políčka ve směru nakreslených šipek, s čímž je nutno dopředu počítat.

Velmi podobně fungují otočná kola, jenž závodníka natočí o 90 stupňů doprava či doleva. Tovární plochu dále zpestřují různě umístěné neprostupné zdi a také smrtící lasery. Pokud do paprsku vjede robot, laser mu ubere jeden dílek poškození jeho procesoru. Každý robot má tři životy, přičemž tento život se dělí ještě na deset dílků poškození. Pokud si robot poškodí všech deset obvodů, ztrácí jeden život. Po ztrátě všech tří robot vybouchne a okamžitě končí. Stacionární lasery nejsou jedinými škodlivými zbraněmi. Podobně má každý robot také svůj laser, přičemž na konci jeho pohybu tato zbraň stále střílí paprsek směrem, do kterého je robot natočen.

Laser má dostřel přes celý hrací plán, takže pokud mu nestojí v cestě zeď a do paprsku se dostane jiný robot, oběť obdrží zásah a jedno poškození. Ovšem často se stává, že hráč svého robota neuřídí, přičemž se tento stroječek buď zřítí do díry na herním plánu a nebo z něj rovnou vyjede mimo. Potom je s robotem ámen, ztrácí rovnou jeden celý život a pokračuje od startu. Tím, že roboti jezdí najednou, dochází mezi nimi často k interakci, která podobně jako pohyblivé prvky na herním plánu dovede původní program zcela rozhodit a robot se často ocitne úplně jinde než původně zamýšlel.

Když najedete do boku robota soupeře, nejen, že mu dáte zásah laserem, ale také ho posunete jako buldozer před vás, což jej také může rovnou ještě posadit např. na jezdící pás v tom lepším případě, a nebo shodit do díry v tom horším. Naštěstí každé projetí checkpointem robotovi nejen ubere jeden žeton poškození (opraví jej), ale v případě zničení zde začíná nové kolo a nemusí se vracet až na startovní čáru. Vítězem se pak stává první robot, který projede jako první všechny checkpointy ve správném pořadí. Taktický prvek do hry vnášejí zvláštní opravárenská políčka, která také vyléčí jedno poškození, ale ještě hráče obdarují jedním náhodně vylosovaným upgradem, což může být např. dvojitý laser a nebo vysílačka. Té pak stačí zasáhnout jiného robota laserem, ale místo poškození se postižený robot musí zbytek kola řídit programem toho vašeho.

Jak vidno, zejména ve třech a více hráčích jsou robotické závody pěkná mela, kdy do sebe roboti narážejí, střílí po sobě a závody se zvrhnou v chaotickou a nesmírně úsměvnou akci, kdy se každý snaží zuby nehty programovat svého robota, ale výsledek je díky ostatním a pohyblivému hernímu plánu úplně odlišný. Pokud budete hrát jen ve dvou, doporučuji, aby každý účastník ovládal dvojici robotů, protože tím bude docházet k větší interakci. A větší zábavě.

Jediným negativem hry zůstává u Blackfire skoro již tradičně absentující lokalizace. Spokojit se musíte pouze s jednoduchým návodem bez obrázků, ovšem jelikož je textu na herních pomůckách pomálu, tolik to zase nevadí. RoboRally je tak na dnešním trhu poměrně unikátní hra. A to hlavně tím, že je za prvé hodně humorná a za druhé v ní všichni hrají najednou a má to spád.

Článek byl napsán pro server Gamepro.cz

Oficiální www stránka hry je zde.