Když se aktuálně dostaly na povrch auditované a tedy reálné prodeje dvou našich posledních herních magazínů, vzbudilo to všeobecný zájem. Aby ne, když se ukázalo to, co zainteresovaní lidé z branže stejně již dlouho věděli a očekávali. Magazín Score má totiž, no řekněme drtivý náskok v prodejnosti před Levelem. Podle posledního auditu periodického tisku společnosti ABC ČR – Kanceláře pro ověřování nákladu tisku, se ukázalo, že Score v červnu udalo přes 10 tisíc výtisků, zatímco Level jen zhruba poloviční počet.
Pokud se podíváme na Level, tak jeho prodejnost je opravdu tristní a nedivil bych se, kdyby jeho vydavatel distribuci ukončil. Počet jeho kupujících je na takový formát časopisu velmi malý, ale na druhou stranu – dvakrát tak větší počet u konkurenčního Score není také nijak slovutný výkon. Dlouhodobě klesající tendence je bohužel jasná. Ať se může tištěný magazín sebevíc rozkrájet, tak směřování na bezplatná internetová média u čtenářstva prostě nezastaví. Vím to i z vlastní zkušenosti, však jsme kdysi mimo jiné s dnešním šéfredaktorem Score Lukášem Baštou zkoušeli formát extrémně laciného konzolového a počítačového magazínu PlayOn/GamesOn, což se ale neujalo.
Jak vidno, čtenáři ani nepreferují laciné tištěné médium bez her a u konzolového publika už vůbec ne, jak ostatně ukázal také záhy končící (a podle mého názoru jako jednoho z jeho redaktorů) vynikající NextLevel, který vlastně ukončil velmi plodnou novinářskou kariéru konzolového guru Farida Starmana. Takže český čtenář netouží ani po laciném tištěném časopise, protože zadarmo má to samé na internetu, ani po drahém a luxusnějším magazínu. Podle mého názoru nedělají ty nízké a vskutku velmi rozdílné aktuální prodeje herních magazínů u nás ani tak jejich autoři (kteří jsou vesměs na obou stranách prakticky stejně zkušení a staří) nebo zaměření článků, jako mnohem prozaičtější důvody.
Jedním ze dvou hlavních je cena. Když si vezmu, že na internetu mám k určité hře naprostou přehršel materiálu s velkou aktuálností a prakticky nekonečným rozsahem, dostanu v tištěné podobě to samé jen v hodně ořezané formě a navíc za v dnešní době jistě nemalý peníz. V tomto má právě navrch Score, které nabízí kvalitnější papír, subjektivně podle mého i atraktivnější obálky, ale hlavně o dost nižší cenu. O padesát korun nižší cena než Level, navíc pod magickou hranicí dvou stovek, je si myslím jeden z velkých důvodů vyššího prodeje levnějšího magazínu. Nicméně věřím, že vydavatel Levelu si asi spočítal, že i kdyby svůj časopis zlevnil, tak by se mu dnes již prodaný náklad asi stejně nezvedl. Na to už je asi pozdě.
Z mého pohledu pracujícího není samozřejmě 250,- tak strašná částka, ale jde o psychologický efekt. Vemte si, že na stánku jsou herní časopisy a zvláště Level prakticky zcela nejdražšími periodiky na českém trhu a když to porovnáte s ostatními lifestylovými časopisy, tak je jejich cena opravdu přemrštěná. Kdybyste si pak koupili oba dva magazíny, už vás to vyjde na tolik, že za to seženete jednu až dvě kvalitní hry, což je také jeden z důvodů, proč lidé nechtějí tolik utrácet za magazíny. Přitom ale není odnětí přiložených plných her a následné zlevnění časopisu všemocným lékem, protože velká část čtenářů si kupuje herní časopisy právě jen kvůli lákadlu plné hry a stránky je už tolik nezajímají. Bylo by rozhodně motivující, dopátrat se poměru obou čtenářských skupin.
Navíc Score stále lépe hraje na strunu kvantitativně přemýšlejících zákazníků, kterým nabízí každé číslo rovnou kvarteto plných her, což je na světové poměry herních časopisů malý unikát. Když odhlédnu od toho, že dost často se tituly recyklují nebo to nejsou zrovna nějaké herní výkvěty a někdo je vůbec nechce, své hráče si jistě najdou a nerozhodný kupující tak má asi okamžitě jasno: vidí na stánku dva skoro identické časopisy, ale jeden má jen jedinou plnou hru, navíc za příplatek padesáti korun. Ten druhý má o tři hry více a je o dost lacinější, že zbude ještě na Mladou frontu a Ábíčko k tomu. Podle mého je v tomto Level tak trochu diskriminovaný a nevím, jestli svoji horší “value for money” dokáže vyvážit lepšími materiály a exkluzivními články. Tak často ho zase nečtu.
Každopádně neberte to tak, že jsem proti Levelu nějak zaujatý (však jsem do něj dříve psával), to nikoli, ale spíše jsem se chtěl více zavrtat, proč jsou prodeje vlastně všech herních magazínů u nás tak špatné, a to nejenom Levelu. Výhercem na tom našem písečku věru není při těchto číslech asi ani jeden z nich, byť ta desítka může být u Score brána jako úspěch. Rozhodně bych si přál, aby u nás vydrželo co nejvíce herních magazínů, když nové asi určitě nebudou, protože konkurence je vždycky zdravá a lepší výběr je vždy pozitivní pro čtenáře. A jak to vidíte vy? Co kupujete za časák a jaký je podle vás důvod takového náskoku Score?
Oficiální www stránka Score je zde a oficiální www stránka Levelu tady.
Kupoval jsem SCORE i Level. Nyní už kupuju jen SCORE (levnější, obsáhlejší, hezčí atd.), které si rád přečtu např. na WC :). Papír (myšleno tištěný časopis, ne ten na utření řitě) je prostě papír, ten se nahradit nedá.
S tím se ztotožňuji. Číst na monitoru něco déle a delšího je o zdraví. Za chvíli mám mžitky. V tom je papír nenahraditelný a snad ho nezardousí ani digit. čtečky.
je to velka demence co se deje na trhu s casakama sam jsem nejaky shanel ted k vode a nesehnal zde jsou duvody
nesmyslne vysoka cena (asi)diky dementnim priloham
kdo stoji o 40GB dem, patchu, x let starych her a dalsich sracek
a v dnesni dobe davat za casak pres dve kila to si radsi koupim pytel
dalsi duvod je malo prostoru ktery se venuje konzolim tech x stranek to je vysmech a redakce stale povazuje konzole za neco podraneho pc
kde sou ty casy mini levelu asi za 50kc
Kupoval jsem kdysi před pár (no, ono je to už asi víc než pár) lety Score , občas Level, o něco dříve ještě i GameStar, poté o pár výtisku GamesOn, ale s tím už seknul. Na hry nebyl moc čas a v drtivé většině jsem o nabízené neměl zájem, obsah se stal v mém oku již jen recykláty toho, co jsem už dávno věděl z internetu a 200,- šlo investovat i lepším způsobem. To jsem byl ještě študent.
Teď v pracovním zápřahu nemám buď už na hry nemám čas nebo mě už tak “netankují” (ale Unreal ’98 si každý rok rád zahraji 🙂 a tak čas strávím raději u nějakého filmu, který je kratší a “instantnější”.
Ještě tehdy u časopisů, tedy u Score (skutečně jsem ho neměl hodně let v ruce, netuším co a zda se změnilo) mě štvalo několik věcí – cena vzhledem ke zbytečnostem z mého pohledu: plakáty, DVD, konzolové rubriky (jako PC hráč jsem nechápal, proč do časopisu někdo rve nějaké herní krabice od bot :), rubriky na mobilní hry (stejný důvod – ani jedna taková rubrika mě ani v nejmenším nezajímala), rubrika Kultura (zase stejný důvod, tady ale o trochu těžší, protože to šlo úplně mimo herní svět)… Jednoduše jsem za 200,- dostal něco, co jsem využil (přečetl) tak z půlky, ke konci méhě partnerství s časopisy Score jsem toho z obsahu četl méně a méně, způsob napsaných článků mi také přišel méně zajímavý (třeba za to ale mohla jen (de)evoluce v mé kebuli) a prostě jednoho dne jsem si řekl: “Kašlu na to” – vše, co jsem potřeboval, mi nabízely Tiscali Games a Sector (+ pár herních blogů) – a už ani ty nemám moc čas a zájem sledovat (až na ty blogy 🙂
Papír je mrtvý. Tleje – a když si ho představíte jako postavu, bude z ní postupně odpadávat stále více a více zetlelého, až zbude jen kostřička – stopové množství novinových plátků a pár cíleně zaměřených časopisových plátků pro nerdy. Mobily, tablety, Kindly, k čemu s sebou tahat navíc papír (i když osobně tablet ani Kindle nemám a na mobilu stěží spustím TXT).
PS: Několikaletá sbírka herních časopisů s přílohami CD/DVD a plakáty na Aukru (dva velké balíky) prodána za 1000,-, zabíralo mi to půlku skříně. A že v nich byly recenze několika srdcovek, z toho se člověk vyspal 🙂
PS: Po ránu bych neměl psát, nejsem shcopen to po sobě přečíst – omluva za překlepy a rychlejší mozek než prsty.
Akaji: Ty vysoké ceny samo dělá covermountování plných her, za něž se musí něco zaplatit za licence. Ale třeba Gamestar ukázal, že i když plný hry odejmul a zlevnil, stejně si ho lidi nekupovali. Časáky zřejmě netáhnou, ať mají hru, nebo ne.
Soráč, ještě spim. Ten koment výše ja taky můj. MartinezZ: Přitom si myslím, že ty nové rubriky kultůry a konzolí tam právě dali, aby si zvýšili čtenářskou základnu. Konzolovky si rád přečtu (občas by bez nich nebyly skoro žádné PC recenze – navíc se někdy PC recky píšou z konzolových verzí, pšššt :-)), ale kultůra mně taky vůbec nezajímá.
btw stejny trend lze sledovat i u PC casaku kde nastesti jeste existuje computer ktery stoji asi 60kc nebo kolik a je to posledni perfektni casak bez prilohy
nevim co ty vydavatelstvi blbnou s tema DVD v dobe tak rozsireneho internetu – asi to pouzivaji jako zaminku k tomu aby mohli nasadit vyssi cenu – ale na to ja jim mrdam
chtelo by to neco novyho – sveziho a ne zaprdene levelaky-skoraky kteri jsou sice profi ale jak jsem psal vejs i dnes v podstate ignorujou konzole(perfektne to lze sledovat na strilecce HALO)
jde o to mit casak o hrach bez rozdilu platformy, leta jsem proto kupoval britsky GAMES a to je ukazka perfektni odvedene prace
abych to shrnul pro me je teda nejvetsi prekazka cena, jako vite jak jsou u nas drahy hry??? a to si mam jeste kupovat kazdej mesic casak za 250 ????? si upad
Akaji: Mám za to, že majoritní část zákazníků prostě láká plná hra. Pamatuji Gamestar, který skončil prakticky pár čísel, co přestal přidávat plné hry. Kdysi přece vycházel snad Level s i bez hry a verze bez se moc dobře stejně neprodávala, i když byla lacinější.
Doma ještě mám pěknou sbírku Excalibrů, Scoréček a Levelů. Potom přišel MiniLevel nebo jak se to jmenovalo, který mi vyhovoval kvůli nízké ceně, ale číst ty mrňousky písmenka byl občas trest. No a pak přišel internet a časáky se pro mě staly minulostí;)
Jojo pamatuju na NextLevel, ten byl vinikajicí. Škoda že dlouho nevydržel:(
Level jsem prestal kupovat v momente , kdy zhorsili papir, zmensili pocet stranek a v tu samou chvili zdrazili. Tak jsem si rekl , ze takovyho vola ze sebe delat nenecham 🙂 Radsi jsem si predplatil Edge a jsem spokojenej.
Kupoval jsem a rád, papír je papír.
Co mě odradilo je šílená zaměřenost na budoucnost. Aktuálně hraným (tj. nejlepším) hrám se věnují minimálně, v podstatě v jednom čísle a konec. Polovina obsahu je o hrách, které teprve vyjdou a jaké to budou pecky (hahaha) a obsah jsou recenze her, které ani nemá smysl hrát. V podstatě taková nezábavná encyklopedie.
No a pak taky cena. Kupovat si časopis předražený kvůli přiložené hře, kterou stejně nebudu hrát se mi fakt nechce …