Dnes se za pionýra arkádových závodů všeobecně považuje profláklá série Need for Speed od Electronic Arts, ale na začátku 3D éry ji mnohem dříve předběhla podobně slavná řada Test Drive. Úvodní hra Need for Speed vyšla totiž až v roce 1994, zatímco startovní díl Test Drive již v roce 1987. V počtu titulů je samozřejmě úspěšnější Need for Speed, který má prozatím na svém kontě 27 her, když započítáme všechny odbočky a varianty, zatímco Test Drive se zastavil na čísle 20. Poslední hrou se značkou Test Drive jsou méně povedené značkové závody Test Drive: Ferrari Racing Legends od anglických Slightly Mad Studios z roku 2012.
Já se nyní nebudu věnovat začátku či celé sérii jako takové, nýbrž bych nechal vzpomenout na čtvrtý díl Test Drive, tedy první ve 3D a první, který vyšel na konzoli PlayStation, kde později slavil obrovské úspěchy. Zatímco první dvě hry vyráběl ještě tým Distinctive Software z Kanady, čtvrtý až sedmý díl dostal na starosti vývojářský dům Pitbull Syndicate, rozpuštěný v roce 2009. Zatímco Distinctive se ztratili v prachu dějin a dnes je prakticky nikdo nezná (dělali totiž hlavně předělávky z konzolí na MS-DOS), Pitbull je už mnohem známější. Právě za časů péče těchto lidí o Test Drive sérii mezi roky 1997 a 2002 zažila řada doposud svá nejlepší léta a patřila k velkým konkurentům Need for Speed. Vývojářský dům z Anglie začínal jako malý osmičlenný tým, aby nakonec zavřel krám jako velké studio se sedmdesáti zaměstnanci.
Ke svému zavření Pitbull přišel trochu jako slepý k houslím. Jako zkušené a úspěšné tvůrce je v roce 2005 nejprve odkoupilo Midway. Když pak krachující Midway pohltil Warner Bros, jako věno dostal právě tuto produktivní anglickou pobočku. Jenže americký Warner Bros neměl v Evropě žádné plány a koordinace mezi jeho zámořskými studii a Anglií byla drahá, pomalá a obtížná. A tak své jediné ostrovní studio v roce 2009 zavřel. Většina osazenstva ovšem přešla do záhy nově založeného designového domu AtomHawk Design, kde pracují dodnes. Ovšem už hry přímo nevyvíjejí, ale na zakázku jako třetí strana poskytují kreslené koncepty, produkci a grafické návrhy pro výtvarný a herní průmysl.
Řízení Dodge GTS Viperu na trati v Anglii. Vpravo soupeřovic Nissan 300ZX
Když se ale vrátím k Test Drive 4, tak po třech slušných titulech začal vývoj na ještě novou konzoli od Sony prakticky od nuly. Asi 13 lidí se učilo programovat na PlayStation doslova za pochodu. Však mezi třetím a čtvrtým dílem je největší časová propast sedmi let! Práce samozřejmě netrvaly tak dlouho, celkem asi 2-3 roky, což je ale na tehdejší dobu, kdy běžný vývoj zabral zhruba půl až tři čtvrtě roku, fakt dlouhá šichta. Tak dlouhá doba se ale připisuje na vrub i tomu, že předešlý díl interně vytvořil přímo distributor Accolade, který ale na další tituly neměl kapacity a chtěl se nadále věnovat spíše produkci než tvorbě, takže potřeboval předat vývoj další hry někam jinam. Administrativní náležitosti a výběr nového studia zabral několik let. Navíc čtyřka byla první plně 3D hra v sérii a první s externími kamerami, což se také podepsalo na delším vývoji.
Dnes se nadává, jak jsou hry krátké, ale vezměte si, že před těmi dvaceti lety byly alespoň závodní hry obsahově neskutečně střídmé a nikomu to nevadilo. Však posuďte sami. Test Drive 4 obsahoval pouhých 5 tratí, vždy ze startu A do cíle v B, které bylo možno jet i v obráceném gardu. Je ovšem pravda, že všechny byly solidně dlouhé, běžně se zde jezdilo kolem pěti minut na závod. Tratě byly samozřejmě plně smyšlené, ovšem umístěné do skutečných lokací. Tak v Anglii létaly nad silnicí stíhačky, rogalo a vznášely se balony, v San Franciscu jste mohli obdivovat horizont vytvořený ze skutečné fotografie centra města s mrakodrapy a vychutnávali jste si obrovské skoky v hornatém downtownu. Méně nápadité pak byly jízdy v Tokiu, zatímco alpské Švýcarsko nabídlo skalní tunely a zasněžené okolí.
Každou lokací byl vždy úzký koridor obestavěný až do výšky, protože tvůrci neměli tolik zkušeností, aby dokázali vytvořit širší svět a hra se necukala. Kdysi to byl ale klasický postup, jak výpočetně náročné závodní hře trochu odlehčit, aby se plynule pohybovala alespoň 25 snímky za vteřinu. Jezdilo se samozřejmě výhradně ve dne a jediný efekt počasí tady byl jemný anglický deštík. Ani garáž nebyla nijak veliká, protože už od začátku jste si mohli vybrat jeden z 10 licencovaných sportovních vozů té doby, jako je TVR Cerbera, Jaguar XJ-220 či Shelby Cobra 427. Co je ovšem dnes úsměvné, studio nafotilo velké sběratelské modely všech aut v jednom hračkářství v Gatesheadu, kde tvůrci sídlili a podle nich pak vymodelovalo všechny karoserie! Pokud si ještě dnes Test Drive 4 zahrajete, tak je to opravdu vidět – autíčka připomínají spíše hračky než reálné vozy.
Závody v San Franciscu a v Tokiu
Dnes je Test Drive 4 velmi obtížně řiditelný, protože u arkádové hry se s pořádným jízdním modelem nikdo moc nepáral. A fyzika tu vlastně vůbec není. Auta velmi málo brzdí, takže stále ometáte svodidla a ploty, které vás často otočí do protisměru. Nárazy a bouračky vždy způsobí podivné přemety aut ve zpomaleném záběru – jakékoli poškození či vliv na jízdu tu samozřejmě neexistuje. Navíc umělí řidiči (vždy jezdíte proti 5 protivníkům) jedou jak po pevné autodráze a sráží vás jak kuželku, zatáčky, kde musíte chtě nechtě hodně přibrzdit, profrčí na maximální rychlost a tak je zdejší jízda snad až frustrující. Kostičková grafika s nízkým PAL rozlišením pak nedovoluje při rychlé jízdě mezi 250 a 300 km/h přesně určit, kdy přijde další zatáčka a tak jsem se při nedávném vzpomínkovém hraní trápil jako už dlouho ne.
Opravdu nechápu, jak jsem tuto hru mohl dříve vůbec hrát! Byl jsem nejlépe 2. a nejčastěji poslední. Už jsme prostě zhýčkaní, dnes stačí snížit obtížnost a dá se vyhrát skoro všechno, ale nic takového dříve ještě neexistovalo. Ani ten restart závodu tu nenajdete. Hra je dnes opravdu extrémně obtížná, přitom anglický Oficiální PlayStation Magazín svoji recenzi z listopadového čísla 11 z roku 1997 zakončil: “Test Drive 4 je skvěle vypadající a dost rychlá závodní hra s množstvím tras, kterou kazí jen příliš nenáročná hratelnost.” Uf, to fakt napsali? Nenáročná hratelnost…?
Musí se ale přiznat, že i díky vyšší náročnosti (na PC se to bude hrát asi o dost lépe), je závodění v Test Drive 4 opravdu velké napětí, kdy nevědomky kolikrát doslova drtíte tlačítka na ovladači. A aby byla jízda ještě napínavější, lze si volitelně v menu zapnout okolní provoz, který hlavně v totálně tmavých tunelech na anglickém venkově není vůbec vidět, protože hra nezná světla. Tudíž se ve spoře osvětlených rourách jezdí po tmě. Když si zapnete provoz, tak s ním dostanete další libůstku v podobě policejních hlídek, které vás nejen pošťuchují, ale pokud se necháte předjet, tak vás na dlouhé vteřiny úplně zastaví. Asi nemusím připomínat, že mají setsakra rychlá auta a nějaký pohled vzad či snad zpětné zrcátko tu také neexistuje.
Historie celé série Test Drive 1987-2012
Celá herní náplň se točí kolem samostatných závodních sérií – pohárů. Vždy se jedná o jednoduché turnaje na všech 5 tratí (případně ještě + 5 v opačném směru), kdy jsou vypsané různé požadavky na celkové vítězství. Jednou se sčítá celkový čas během všech závodů, jiný pohár sčítá body za umístění, najde se tu i nekompromisní pohár, kdy jdete na další trať pouze v případě prvního místa a konečně je zde i turnaj, kdy po každém závodě střídáte auto. Takže tu máte papírově plné menu nějakých turnajů, ale všechny jsou vlastně stejné, pouze se hodnotí něco jiného. Tvůrci na to šli fakt šibalsky! Krom těchto déletrvajících pohárů si můžete dále zajet klasický rychlý závod, případně sprint ve stylu dragsterů, kdy máte vynucené manuální řazení a snažíte se na krátké rovince dorazit první do cíle.
Zajímavě působí kolonka multiplayeru, v níž Test Drive 4 podporoval závody dvojice hráčů skrze propojení dvou konzolí linkovým kabelem. Případně byl k dispozici ještě Duel, v němž se na střídačku utkávají také dva hráči na jedné trati o nejlepší čas. Dá se tak říci, že na svoji dobu byl počítačový i konzolový Test Drive 4 velmi výraznou a úspěšnou závodní arkádou, která byla tehdy velmi pozitivně hodnocená. Však povedená, byť velmi obtížná čtyřka vyšlapala cestičku dalším dvanácti dílům se značkou Test Drive, které postupně vyšly na všechny tři první PlayStation. Ostatně, na tehdejší výstavě E3 byl Test Drive 4 oceněn jako nejlepší závodní hra roku 1997 a díky své skvělé prodejnosti a hodnocením se PlayStation verze dostala do programu Greatest Hits, v němž po čase znovu vycházely zlevněné reedice starých dobrých her.
Nejnovější komentáře: