Dojmy z Mass Effect: Andromeda

Sci-fi hry zrovna nejsou mým šálkem kávy, pokud se tedy nejedná o horory, jako je např. Dead Space, a tak jsem sérií Mass Effect prakticky nepolíbený. Chvíli jsem sice každý díl hrál, ale již jsem se k žádnému nevrátil. Mass Effect mě prostě nechává chladným, ale i proto jsem se hlavně ze zvědavosti pustil do hraní aktuálního Mass Effect: Andromeda, jenž se začne prodávat ve čtvrtek 23. 3. Rozehrál jsem plnou digitální verzi na Xboxu One, kterážto vyžaduje stažení asi 42 GB dat na pevný disk. První, co mě zarazilo, je velmi drobné písmo v menu i v titulcích, které jsem měl problém přečíst i na velké televizi s úhlopříčkou 108 cm. Na Xboxu nepamatuji žádnou jinou hru, která by měla takto drobounké texty. Pokud máte nějaký problém se zrakem, např. špatně vidíte na dálku, nebude pro vás čtení textu nijak komfortní. Však ani to menu není nijak intuitivní a pro mě snad zbytečně složité. Volit položky otáčením páčky ze střední polohy není přece nijak obvyklé ovládání.

Ještě před spuštěním příběhu si musíte vytvořit svoji postavu, jenž může být tradičně ženského i mužského pohlaví. Předvolené obličeje nejsou zrovna moc pohledné a tak jsem si zkoušel tvořit vlastní. U žen to ještě jde, protože můžete použít docela pěkné a výrazné líčení, ale chlapácký editor mi, ať jsem dělal cokoliv, vyplivl vždy totálně ohyzdnou postavu. Hlavně usazení očí se v Bioware hodně nepovedlo, pročež díky tomu vypadají všechny mužské hlavy podivně. Však se mrkněte na obrázky okolo. Bioware jsou ale naopak velmi dobří ve vyprávění příběhu a Mass Effect: Andromeda je solidní příběhovou hrou již od úplného začátku. Už jen expedice za novými planetami pro osídlení lidskou rasou zní sama o sobě dostatečně atraktivně, ale prakticky každou chvíli se zde, a to už od prvních minut, stále něco děje, něco vás ohrožuje, napíná a zajímá. Možná mám výhodu, že jsem minulé díly nehrál, protože někteří nadávají, že to dříve bylo lepší, ale já jsem tady prozatím docela spokojen.

Ze začátku to jsou problémy s vaší sestrou/bratrem, pak podivně nehostinná planeta a první setkání s mimozemskými organismy. Hra perfektně pracuje se základní linkou, která se zde vine skoro vším, že tentokrát je to člověk, který jako nebezpečný vetřelec obsazuje cizí planety, o něž má ostatně zájem také kdosi jiný… Musím říci, že i když jsem předchozí tituly déle nehrál, tak mě dokázal příběh docela pohltit už od samého počátku kampaně. Úkoly v misích jsou zajímavé a napínavé a vždy máte přehled, co se po vás chce. Kromě hlavního zadání často můžete a nemusíte plnit i menší vedlejší úkoly, ovšem to bych velice doporučoval, protože alespoň v prvních hodinách hry (zatím mám odehráno skoro 10 hodin) nabízí prakticky stejně atmosférické dobrodružství a zajímavé objevy jako mise hlavní. Uvidíme, jestli se to později změní k horšímu.

Obsahově je Mass Effect: Andromeda samozřejmě zase obrovskou hrou. Už zpočátku se utěšeně plní zdejší žurnál a kodex, sloužící jako encyklopedie a průvodce světem Andromedy, veškeré úkoly máte vždy viditelné v pravém horním rohu a k dispozici je samozřejmě přehledná mapka světa okolo vás. Je ovšem škoda, že není v zobrazení krajiny moc podrobná a má také zbytečně velké měřítko. Jinými slovy, když se potřebujete dostat ze svého aktuálního místa na druhou stranu mapy k dalšímu úkolu, podle mapy nezjistíte, jestli máte na cestě nějaké nepřekročitelné překážky. Mapa nedokáže rozeznat schůdné a neschůdné oblasti a dá vám vlastně jen velmi povšechný směr, kudy se ubírat. Takže navigace nic moc. Nicméně, když se např. zabijete pádem do propasti, tak vás hra hodí zpátky přesně na to samé místo, kde jste se zřítili, takže nemusíte nic dlouhého znovu opakovat a chodit. Hra sama navíc pravidelně ukládá nové body každých několik minut, což je skvělé v tom, že když si chcete nějakou herní situaci zopakovat, třeba pro jiný výběr odpovědi v dialozích, tak si nahrajete bleskově pozici pouhých pár minut nazpět.

Na Xboxu One hra grafikou rozhodně neexceluje. Řekl bych, že patří k takovému dobrému průměru či konzolovému standardu. Např. nedávný Horizon Zero Dawn je na PlayStation 4 mnohem detailnější, barevnější a krásnější, nota bebe i plynulejší. Tady se občas hra trochu cukne, ale není to nic závažného. V drtivé většině času jede Andromeda pohodlně plynule i při největších přestřelkách. Veškeré rozhovory jsou řešeny úplně stejně, jako v minulých dílech. Když odpovídáte, máte znovu na výběr až šest různých odpovědí, které jsou různě zabarvené. Můžete mluvit v emocích, jako rodinný patriot, chladný profík atp. Začátek hry ale ještě nic moc neovlivní, protože jsem opakovaně zkoušel různé odpovědi na tu samou otázku a kromě jedné věty se příběh stejně vede stále tím samým směrem, ať jsem odpověděl vtipně, mile či nabroušeně.

Co grafika ztrácí v technické rovině, to nahrazuje krásnými výhledy a fantaskními lokacemi cizích planet s podivnou faunou a flórou. Andromeda často nabízí opravdu nádherné výhledy a i vaše bezprostřední okolí je rozmanité a zajímavé. Prostě stejně, jako byste sami přistáli na nějaké daleké a cizí planetě. A nešetří se ani se světelnými efekty, taktéž velmi povedenými. Po stránce ovládání je všechno v nejlepším pořádku, nechybí mi zde žádná pohybová variace. Líbí se mi, že zbraň můžete schovat a ve skocích vám pomáhá raketový batůžek, byť sám létat neumí. Postava se sama přichytí a schová do krytu, jen občas to zahapruje a zůstane stát za překážkou. Přiřazení jednoho tlačítka by asi bylo praktičtější. Nicméně na první z celkových pěti obtížnostních stupínků jsou stejně všechny bitky naprosto jednoduché, protože protivníci (i ti silnější a obrnění) toho moc nevydrží, za to váš skafandr požehaně. Hra je pak až směšně lehká, proto pro dobrý a napínavý zážitek bez frustrace doporučuji zvolit normální obtížnost. Na ty dvě nejvyšší už se musíte velmi pečlivě hlídat, kdy vystrčit hlavu. Ale jak jsem psal, po smrti se stejně hned objevíte prakticky na tom samém místě, tak tu umírání vůbec nevadí.

I v interiéru kosmické stanice jsou nádherné výhledy ven

Andromeda v prvních hodinách vyniká hlavně solidním příběhem, i když občas krapet trucovitým a klišoidním (jak jsem rád, že kvalitní a dlouhé příběhové hry pro jednoho hráče ještě nevymřely!), a krásou i pestrostí zdejšího dalekého galaktického světa. Horší už je technická stránka v čele s průměrnou grafikou, dále tou hojně propíranou zastaralou mimikou (mně ale vůbec nevadí – to spíše obličeje celkově jsou ošklivé) a hůře čitelnými texty, které mi vadí zdaleka nejvíce. Andromeda mi tak sice nevychází jako nějaká silně desítková a extrémně povedená hra jako zmíněný Horizon Zero dawn, ale stále se jedná o solidní, rozsáhlé a hutné scifi RPG, po kterém příznivci Mass Effect univerza určitě rádi šáhnou.