Zkuste teď na chvíli opustit klávesnice a ovladače, a přesunout se na jiné pole zábavy, která je mezi mladšími ročníky sice dnes už polozapomenutá, ale jde o mnohem produktivnější katergorii, než jsou ty naše videohry. Já se tak nedávno vrátil k plastikovému modelaření, což byla před nějakými dvaceti léty moje nejmilejší kratochvíle, než jsem přičichl počítačovým a konzolovým hrám. Dnes je toto hobby krapet na pozadí, ale určitě ne na ústupu. Možná ti starší z vás ještě pamatují skvělý DTM – Dům techniky mládeže na pražské Národní třídě (dnes je v těch prostorách prodejna elektroniky Datart).
Ten byl dříve středobodem modelářství u nás, když se plastikáčům věnovalo asi 70% modelářů, zatímco tehdy velice drahé funkční modely stavělo jen 30%. Dnes je situace přesně opačná, když větší kupní síla a nižší ceny znamenají, že dnes se právě 70% modelářů věnuje stavbě funkčních modelů (letadla, auta, lodě na RC vysílačky, apod.) a pouze necelá třetina stále mnohem lacinějším plastikovým modelům. Když ale dnešní stav porovnám s hrami, tak plastikomodelářských obchodů je na internetu i na ulicích mnohem méně. Však se dnešní mládež tomuto koníčku prakticky nevěnuje, děti machrují tak akorát s drahými mobily, počítači a konzolemi, což ukazuje na jistou devalvaci společnosti, ale to by bylo na jiný článek.
Je tak fakt, že plastikovým modelům se dněs věnují hlavně starší tátové od rodin, typicky nad 40 let. Pamatuji se na jednu návštěvu pražské prodejny MPM, kde mi prodavačka řekla, že jsem za poslední dobu nejmladší zákazník. Na to, že jsem právě načal čtvrté desetiletí, to znělo skoro nepatřičně. Nicméně taková je dnes situace, modelaří většinou právě ti, kteří ještě pamatují právě ten boom za dob komunistů a těsně po revoluci. Mně se tak dostala do rukou pěkná sbírka jednoho mého kolegy z práce, který donedávna modelařil (táhne mu na padesát), v níž jsem našel naprostý unikát. Zcela první plastikový model vyrobený v tehdejším Československu od Kovozávodů Prostějov, který byl vylisován v roce 1970! A cena v té době? 12 Kčs.
Právě prostějovský podnik zpracovávající plasty byl průkopníkem odvětví u nás, dnes už ale modely nevyrábí a všechny formičky odkoupila maďarská společnost Expediens Ltd. a nadále původně československé modely prodává pod značkou KP-Models. Popisovaný model je zajímavý tím, že je to zcela první série československého cvičného letounu Aero L-29 Delfín, kterou prostějovští dali na trh, pozdější už měly krapet jinou krabičku. Obsah ale zůstal až do dnešních dnů prakticky nezměněn: celkem 43 dílů ze šedého a čirého polystyrénu v měřítku 1:72, černobílý manuál na sestavení se stručnou historií letounu a zobrazením kamufláží pro československou nebo ugandskou verzi, a aršík vodových obtisků od Obchodních tiskáren Kolín.
Na dnešní dobu jsou samozřejmě výlisky velmi nekvalitní, s mnoha otřepy a přelisy, stejně jako s nekvalitním rýhováním povrchu. Kabinka ovšem nepostrádá dva piloty – žáka i instruktora. Před těmi 40 lety patřily ale výlisky mezi to nejlepší, co se v Evropě produkovalo. Použitá technika rychlého vstřikování tekutého polystyrénu do speciálních kovových forem se sice používá i dnes, ale byla hodně vylepšena, takže dnešní modely hlavně z asijské produkce od Academy, Tamiyi, Hasegawy a Hobby Bosse jsou tak precizní, že už je před sestavením skoro ani nemusíte upravovat, brousit a tmelit. S Delfínem tak bude moře práce, nicméně dnes už má modelář mnohem širší možnosti, než v době jeho vydání.
Nejenže veškeré podklady, jako monografii a obrázky detailů letounu, najde pohodlně na internetu, ale může si model zdetailnit přídavnými balíčky např. extrémně detailního kokpitu a doplňků, které se vyrábějí z resinu, nebo s fotolepty do kovové destičky, v níž je vyleptána třeba palubní deska včetně miniaturních dírek na budíky. Já ovšem svoji modelářskou kariéru restartoval jiným modelem: kosmickým nosičem R-7 Semjorka s kabinou Vostok 1 Jurije Gagarina od Airfixu. Ten jsem včera večer asi po 10-15 hodinách práce dokončil, no, určitě se s ní tady pochlubím. Jedno na sobě ale pociťuji kardinálně – oproti tomu období před 20 lety se mi dnes ale mnohem citelněji klepou ruce. Což při hraní vůbec nevadí, ale při modelaření už je to sakra znát. Holt stárnutí se nedá zastavit…
Obal stavebnice modelu s kresbou M. Balouse
Razítko cenovky s cenou 12 Kčs
Celý obsah stavebnice s výlisky, obtisky a návodem
Stavební postup je velmi podrobný a obrázkový i textový. Dnes se používají prakticky pouze obrázky.
Druhá strana manuálu s kamufláží a stručným popisem historie letounu
Dovolil bych si poněkud oponovat v tom, že plastikové modelářství je na ústupu. Aktivně modelařím již od svých devíti let ( jsem stár 25 let ) a podobných lidí v mém věku je jak naseto. Jde jen o to, že ten kdo hledá tak najde. Společnost si najdete na internetu, přes blogy atd. Pořádá se několik různých soutěží a výstav do roka například Modelbrno nebo Plastiková zima v Bratislavě apod. Tam se obvykle sházejí modeláři všech věkových kategorií. Ale nejen tam – vím i o jedné ” patlárně ” jak tomu sami modeláři říkají a tam se schází a pracují. Tím chci říct, že tento koníček je velice živý a aktivní. Stačí najít pár dobrých kolegů a je jedno jak jsou staří. 🙂 Jinak vám fandím ať se vám daří při modelařině a gratuluju k tak pěknému kousku jako je L 29 Delfín od Kovozávodů. Sám mám většinu jejich produkce ještě nepostavenou. Je s nimi dřina ale stojí to za to. 😉 Lepení zdar ! 🙂
Jasné, ale dříve nebyly mobily, počítače, videohry apod., takže koníčků bylo méně a dětí se modelaření věnovalo více. Ostatně čerpám i z infa prodavačů v MPM, kteří vzpomínají na dřívější vyšší prodeje.
Chyba, prvním byl sice L-29 Delfin, ale byl balen v plastikovém sáčku, stál 12,- Kčs a poprvé se prodával v roce 1970 na Brněnských trzích, nebo jak se to jmenovalo…
já modelařím více než 52 let. začínsl jsena východoněmeckých modelech ,Plasticart,za pár korun ,vrtulník Mi 1 stál 4,-Kčs !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Saab draken 9,-Kčs atd.
Ja jsem začínal modelařit s východoněmeckými modely plasticart,ceny byli strašně nízké ,a při troše práce s otřepy to byly za ty peníze pěkné modely ,dnes uz modelařím,nejsou finance a špatně už vidím a třesou se mi ruce .Ale na ty německé vzpomínám rád měl jsem téměř všechnu jejich produkci .Dnes jsou modely samozřejmě někde jinde ,kvalitou ,ale i financemi .
No, mně se taky již třesou ruce, ale stále si při padesátce občas něco postavím, i když to není tak dokonalé jako zamlada. Ale zatím dobré, protože stavím i pro kamarády.